Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení, co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, co do částky 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 150 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení představující neuhrazený řádný úrok, co do částky 1 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 800 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru, co do částky 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, co do částky 700 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, co do částky 1 000 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zasílané písemnou formou a co do částky 2 295 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu z prodlení, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem pohledávky žalobkyně, společností [právnická osoba]., a žalovaným došlo dne 18. 4. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který však žalovaný řádně nesplatil.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a účastníci se práva účasti na jednání vzdali, případně s tímto postupem souhlasili.V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v části, v níž se domáhala zaplacení příslušenství (např. úroků, smluvních pokut apod.), neboť na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto řízení v této části zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.Soud se dále zabýval pouze částkou jistiny ve výši 5 000 Kč, která zůstala jediným nárokem žalobkyně. Tuto částku soud posuzoval s ohledem na absenci prověření úvěruschopnosti žalovaného. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] má soud za prokázané, že byla mezi stranami uzavřena dne 18. 4. 2023 a na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu, avšak ten na výzvu nijak nereagoval.Po právní stránce soud posoudil vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, přičemž právní poměry mezi účastníky se zároveň řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú., neboť právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy náležitě a s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.Žalobkyně tedy neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a proto vzala část žaloby zpět. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy má žalobkyně právo pouze na vrácení částky 5 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 občanského zákoníku. Jedná se o částku, kterou žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla, jak vyplývá z potvrzení o platbě. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen tuto částku žalobkyni vrátit.Smlouva o postoupení pohledávky byla mezi právním předchůdcem pohledávky a žalobkyní uzavřena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, přičemž podle seznamu postoupených pohledávek byla postoupena i pohledávka za žalovaným.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 146 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.