Výrok
I. Žaloba se zamítá co do částky 6 415,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 203,06 Kč od 3. 6. 2025 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 936,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 936,82 Kč od 3. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 352,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 9. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 80 000 Kč, žalovaný vyčerpal částku 5 000 Kč, avšak úvěr řádně a včas nesplácel. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 4 936,82 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 72,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 212,76 Kč, poplatku za službu „presto“ 120 Kč a poplatku za službu „informační sms servis“ 10,56 Kč.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a o.s.ř.Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 9. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z bankovního výpisu má soud za prokázáno, že žalobkyně žalovanému celkem zaslala na účet částku 5 000 Kč, žalovaný uhradil 63,16 Kč.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst.
1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst.
2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Žalobkyně tedy neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru (poskytnuto 5 000 Kč, zaplaceno 63,16 Kč). Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 4 936,82 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.Jelikož byl úspěch a neúspěch účastníků v zásadě shodný, nepřiznal soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.