Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], narozené [Datum narození manželky] a [jméno FO], narozeného [Datum narození manžela], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se manželka domáhala vydání soudního rozhodnutí, jímž by bylo manželství účastníků uzavřené dne [datum] v [právnická osoba] rozvedeno. Svůj návrh odůvodnila tím, že v posledních letech došlo mezi manželi k vzájemnému citovému odcizení a k názorovému nesouladu. Manželé spolu více než jeden rok jako manželé nežijí, nehospodaří, intimně se nestýkají. A obnovení manželského soužití vyloučila.
2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil.
3. S ohledem na skutečnost, že manželé jsou cizími státními příslušníky zkoumal soud příslušnost a pravomoc v dané věci. Manželka má státní příslušnost slovenskou, manžel polskou. Soud na daný případ aplikoval zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a to přesněji § 47 citovaného zákona a dále § 48 citovaného zákona a s ohledem na skutečnost, kdy manželé mají obvyklý pobyt na území státu Česká republika, řídí se poměry právním řádem státu České republiky, tedy českým právním řádem. Shodně soud odkazuje na § 50 citovaného zákona, kdy rozvod manželství se řídí právním řádem České republiky, to je tedy tím, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.
4. Soud provedl dokazování listinami do spisu účastníky založenými a výpovědí účastníků.
5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [právnická osoba]. U manželky se jedná o manželství druhé, u manžela o manželství prvé. Společné soužití manželé ukončili před třemi lety, a to z důvodu déletrvajících neshod v manželství. Neshody spočívaly především v nesouladu v komunikaci, kdy jako příčinu rozvratu manželství manželé označili vzájemné odcizení, neporozumění si a odlišné názory a náhledy na trávení volného času a na budoucí život. Tento nesoulad vedl k jejich citovému ochlazení a jakékoliv smíření ze strany soudu považovali manželé za zbytečné. Manželé připustili, že manželství je hluboce rozvráceno a vyloučili možnost obnovení manželského společenství, potažmo manželství jako takového. Majetkové poměry pro dobu po rozvodu nemají účastníci prozatím smluvně upraveny. Z manželství nevzešlo nezletilé dítě.
6. Podle § 755 odst. 1,3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů7. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.8. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce trvale a nenapravitelně rozvráceno, přičemž nelze očekávat jeho obnovení. Manželé spolu již od roku 2022 nežijí, netvoří manželské potažmo rodinné společenství a oba shodně uvedli, že jej nechtějí obnovit. S ohledem na výpovědi obou manželů pokládá soud za pravdivé jejich tvrzení o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství. Soud má za prokázané, že manželství trpí hlubokým nepřekonatelným rozvratem, kdy manželé shodně vyloučili i možnost smíření. Vzhledem k těmto zjištěním postupoval soud v intencích zákona a manželství rozvedl, kdy za příčiny rozvratu vzal nesoulad v komunikaci, dále v odlišném pohledu na trávení volného času, na budoucí život, což vedlo k citovému ochlazení a odcizení účastníků.10. náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.), tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť se jedná o řízení, které mohlo být zahájeno i bez návrhu a zároveň nebyly shledány žádné okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly.