Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

17 C 193/2026

Soud: Okresní soud v DomažlicíchDatum rozhodnutí: 15. 10. 2026Č. j.: 17 C 193/2026-21Soudce: JUDr. Michal SýkoraAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 16. 11. 2026Předmět řízení: o 36 844,14 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSDO:2026:17.C.193.2026.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

  • 89/2012 Sb.§ 547§ 573§ 580§ 588§ 1813§ 1958§ 2991

Související rozhodnutí

Označená místa (13) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 20 844,14 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 184,46 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 787 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a dále částky 659,68 Kč a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému.

2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] která byla uzavřena mezi účastníky řízení. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, za službu „presto“ ve výši 330 Kč a za informační SMS servis poplatek ve výši 28,80 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží částku 16 000 Kč na jistině, poplatek za vyplacení úvěru 318,40 Kč, smluvní úrok 19 397,46 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 300 a informační SMS servis ve výši 28,80 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 659,68 Kč za dobu od [datum] do [datum].

3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne [datum]. V souvislosti s tím byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (smlouva o úvěru č. [hodnota]), na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 16 000 Kč (výpisy z banky a sdělení banky), přičemž žalovaný na uzavřenou smlouvu nic neuhradil. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 1,016 % denně, tj. 370,84 % ročně.

5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Smlouvu o revolvingovém úvěru soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčena s úrokem 371 % ročně. Soud má za to, že úroky jsou představovány i poplatkem za čerpání úvěru (1,99 %), roční úrok by tak byl ještě vyšší. S přihlédnutím k tomu, že žalovaný je spotřebitelem, je smlouva, jak bylo uvedeno, absolutně neplatná.

11. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 10 % ročně, tedy úrok je více než 37 násobný.

12. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o úrocích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

13. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 16 000 Kč, přičemž dosud žalovaný nenavrátil žádnou částku.

14. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 16 000 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.

15. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu dne [datum], potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne [datum], proto od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] ve výši požadované žalobkyní a odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tj. ve výši 11,75 % ročně.

16. Přestože žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, pokud jde o jistinu pohledávky, ve vztahu k nákladům řízení soud vyhodnotil, že je na místě postupovat v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015) a Ústavního soudu (nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. srpna 2010) a zohlednit při rozhodování o nákladech řízení rovněž příslušenství pohledávky. K příslušenství jistiny pohledávky je třeba přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení.

17. Soud přiznal žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč, avšak žalobkyně požadovala celkem částku přesahující 36 000 Kč a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací