Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 300 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 300 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 643,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně požaduje po žalovaném, aby zaplatil částku 50 300 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne [datum] zavinil dopravní nehodu, čímž způsobil škodu ve výši 50 300 Kč, a to za situace, kdy řídil vozidlo v době, kdy měl platnou blokaci řidičského oprávnění. Škodu způsobenou provozem vozidla poškozenému uhradila žalobkyně, a nyní se v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), svého nároku u soudu domáhá po žalovaném.
2. Podle žalobkyní předložených listinných důkazů (vše ve svazku listin na č. l. 12) přitom žalobkyně poškozenému majiteli vozidla [jméno FO] [jméno FO] vyplatila částku 50 300 Kč, tedy obvyklou cenu předmětného vozidla před poškozením ve výši 58 300 Kč, sníženou o částku 8 000 Kč představující cenu zbytku poškozeného vozidla.
3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum] č. j. 19 C 103/2025-14 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět.
4. Za této procesní situace proto soud nepřihlížel k vyjádření právního zástupce žalobkyně, podle kterého žalobkyně „z procesní opatrnosti“ trvá na projednání věci s nařízením jednání; prizmatem ekonomie řízení by totiž nařízení jednání bylo zcela nadbytečné, respektive doslova protismyslné.
5. Soud tudíž rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, na jejichž základě dospěl – v kontextu procesní pasivity žalovaného – k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný dne [datum] v 3:10 hodin jako řidič vozidla tovární značky Audi A8 (RZ: [SPZ]) vjel vozidlem v levotočivé zatáčce do protisměrné části silnice, kde se bočně střetl s protijedoucím vozidlem [jméno FO] [jméno FO] (RZ: [SPZ]), jež bylo po střetu odraženo na vzrostlý strom. Žalovaný přitom řídil motorové vozidlo, přestože v rozhodné době neměl platné řidičské oprávnění. V důsledku žalovaným zaviněné dopravní nehody vznikla na vozidle poškozeného celková škoda ve výši 50 300 Kč (viz výše), kterou (za žalovaného) uhradila žalobkyně.
6. Po právní stránce má nárok žalobkyně oporu v ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., neboť žalovaný způsobil předmětnou dopravní nehodu v době, kdy neměl příslušné řidičské oprávnění, čímž byl založen regresní nárok žalobkyně.
7. Jelikož se současně žalovaný dostal do prodlení s povinností zaplatit žalobkyni svůj peněžitý dluh, uložil soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku žalovanému rovněž povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z žalované částky, a to v žalobkyní požadované výši 12,75 % ročně, neboť tento její požadavek je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
8. Z uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem rozsudku v plném rozsahu vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši uvedené ve druhém výroku tohoto rozsudku, tedy v rozsahu nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 612 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 50 300 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po částce 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 770 Kč ve výši 2 261,70 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně představují částku 15 643,70 Kč.