Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 919,70 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 919,70 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 4 725 Kč a zbývajícího žalovaného příslušenství se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 875 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 644,70 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o úvěru ze dne [datum].
2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dal žalovaný souhlas k tomu, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.
3. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalovaného (respektive absence jakékoliv jeho procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům.
4. Žalovaný na základě shora označené smlouvy, uzavřené s obchodní společností [právnická osoba]., čerpal úvěr ve výše 7 000 Kč; daný úvěr měl přitom žalovaný splatit do [datum] s tím, že právní předchůdkyni žalobkyně „vrátí“ (po slevě) částku 9 919,70 Kč, tedy že za poskytnutý úvěr zaplatí poplatek ve výši 2 919,70 Kč (před „slevou“ ve výši 7 644,70 Kč) a úrok ve výši 40 % ročně. Podle (žalovaným nevyvráceného) tvrzení žalobkyně žalovaný na jistině do [datum] ani později ničeho neuhradil. Z důvodu procesní pasivity žalovaného tak dospěl soud ke klíčovému skutkovému závěru, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena částka 7 000 Kč, a že se zavázal za poskytnutý „úvěr“ zaplatit celkem částku 9 919,70 Kč (podle žalobkyně dokonce částku 14 644,70 Kč).
5. Tvrdí-li žalobkyně, že se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 7 644,70 Kč, tedy částku, kterou by měl žalovaný zaplatit „před slevou“ (nehledě na skutečnost, že jde o poplatek ve výši převyšující samotnou jistinu), postačí uvést, že z předmětné smlouvy ani z obsahu žaloby není – přesvědčivě – zřejmé, proč by žalovanému neměl „nárok“ na slevu vzniknout.
6. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na výši „zapůjčené“ částky je možno mít za to, že žalobkyní deklarovaný způsob ověřování úvěruschopnosti žalovaného byl v souladu se zákonem; soud proto neshledal smlouvu neplatnou proto, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.
7. Za této situace považuje soud žalobu za důvodnou v rozsahu částky 9 919,70 Kč, přičemž v tomto rozsahu – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – vyhověl taktéž žalobkyni v jejím požadavku, aby žalovaný musel uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení.
8. Druhým výrokem pak soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.
9. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že nepřikročil k použití ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a neumožnil žalovanému zaplacení přisouzených částek ve splátkách, neboť k takovému kroku neshledal důvod za situace, kdy je žalovaný nejen zcela pasivní, ale navíc si inkriminovanou smlouvou finanční částku „zapůjčoval“ s tím, že ji celou i s příslušenstvím splatí do jednoho měsíce.
10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 35 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto účelně vynaložené náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 1 200 Kč a tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu.