Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

19 C 186/2021

Soud: Okresní soud v DomažlicíchDatum rozhodnutí: 25. 11. 2021Č. j.: 19 C 186/2021Soudce: Mgr. Tomáš Foltýn Ph.D.Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 12. 2021Předmět řízení: O zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSDO:2021:19.C.186.2021.1
peněžité plnění
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 25. 11. 2021 (ECLI:CZ:OSDO:2021:19.C.186.2021.1)

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

Rozsudek ze dne 25. 11. 2021 (ECLI:CZ:OSDO:2021:19.C.186.2021.1)

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 520 Kč s tím, že dne [datum] při jízdě na lince [číslo] se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem.

2. Účastníci řízení buď přímo v návrhu, nebo na základě výzvy soudu (byť fikcí) souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného) dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince tramvaje [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné nezaplatil, jak vyplývá z hlášení o provedené přepravní kontrole, podepsaného revizorem (na [číslo]). Za této situace vznikla žalovanému v souladu s tehdy platnými Smluvními přepravními podmínky povinnost zaplatit nejen jízdné ve výši 20 Kč, ale taktéž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V této souvislosti je vhodné uvést, že žalovaný – tím, že vstoupil do tramvaje linky [číslo] – uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 občanského zákoníku, a tím se mimo jiné zavázal k povinnosti zaplatit za přepravu jízdné, resp. plnit veškeré povinnosti, jež z tohoto právního vztahu vyplývají.

4. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu, a podle ustanovení § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato výše nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

5. Současně podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, platí, že nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

6. Podle § 1970 občanského zákoníku navíc po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

8. Po provedeném dokazování a následném podřazení zjištěného skutkového stavu na příslušnou (shora rekapitulovanou) právní úpravu tak dospěl podepsaný soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná.

9. Nad rozhodný rámec soud dodává, že skutečnost, že žalovaný patrně neměl o probíhajícím soudním řízení žádné povědomí, nemůže jít k tíži žalobkyně (jež unesla břemeno tvrzení i břemeno důkazní), naopak musí jít k tíži žalovaného, který si řádně nestřeží svá práva, když má adresu trvalého pobytu evidovánu na adrese, kde si však poštu zjevně nepřebírá (možná i s klamným přesvědčením, že se tím vyhne nutnosti plnit si své zákonné povinnosti).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací