Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 446,35 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 797,73 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 648,62 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení v prvním výroku tohoto rozsudku uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě nacházejícím se na adrese: [adresa], respektive z titulu neuhrazeného dluhu, který žalované vznikl u právní předchůdkyně žalobkyně – obchodní společnosti [právnická osoba].
2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum] č. j. 19 C 320/2024-16 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k věci samé a aby uvedla, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se v poskytnuté lhůtě, ani později, nevyjádřila, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud dospěl k závěru, že je namístě žalobě v plném rozsahu vyhovět.
3. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin (jejichž korektnost žalovaná z podstaty věci nikterak nezpochybnila) dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly rovněž obchodní podmínky; touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala jí uhradit řádně a včas cenu elektřiny a souvisejících služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách – z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 8 797,73 Kč za spotřebu elektřiny za období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum], z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 17 790,07 Kč za spotřebu elektřiny za období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum], přičemž z této částky uhradila žalovaná toliko částku 8 141,45 Kč. V rozsahu částky 18 446,35 Kč tudíž dluh žalované (patrně) stále trvá.
4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jelikož žalovaná nesplnila svoji povinnost řádně a včas uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu i právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.
5. Je tedy namístě již pouze shrnout, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku.
6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud se přitom i tentokrát uchýlil k použití ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť nemůže být pochyb o tom, že právě předmětný návrhu spadá do kategorie podání předvídaných tímto ustanovením advokátního tarifu.