Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 574,86 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 092,28 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 239,24 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 243,34 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 316 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovanému umožnila využívat služeb jiných subjektů prostřednictvím mobilní telefonní stanice. Protože si žalovaný prostřednictvím sítě žalobkyně objednal posléze vyfakturované služby, byl okamžikem objednání zavázán uhradit cenu těchto služeb, přičemž k výběru této ceny je oprávněna výlučně žalobkyně. V tomto konkrétním případě šlo o poskytování služeb (resp. platebních transakcí) za období od [datum] do [datum].
2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum] č. j. 19 C 382/2024-16 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí.
3. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět.
4. Z žalobkyní vystavených faktur, respektive vyúčtování za příslušné období se podává, že za služby tzv. třetích stran byla žalovanému žalobkyní předloženými fakturami vyúčtována celkem částka 21 574,86 Kč (7 092,28 Kč + 7 239,24 Kč + 7 243,34 Kč), tedy částka, kterou žalobkyně nyní po žalovaném požaduje svým návrhem.
5. K návrhu žalobkyně, jejíž obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy žalovaným nebyl (z podstaty věci) zpochybněn, tak vzal soud za prokázané, že žalovaný užíval mobilní telefonní stanici č. [hodnota] a žalobkyně mu umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s ustanovením § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a v souladu s příslušnými ustanoveními tehdy platného zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Cenu za tyto tzv. „služby třetích stran“ za výše označené období žalovaný žalobkyni neuhradil.
6. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly žalovanému poskytnuty služby třetích stran, je žalovaný povinen uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni.
7. Protože žalovaný – ačkoliv k tomu dostal příležitost – nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku za poskytnuté služby nezaplatil, nezbylo soudu, než žalobě v plném rozsahu vyhovět, přičemž musel rovněž zohlednit, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.
8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 864 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 316 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně.