Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 293 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 16 631 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 95,99 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 924 Kč od [datum] do zaplacení a náhradou nákladů řízení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě předmětné smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Se splátkami úvěru se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaná na úvěr celkem uhradila 20 707 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Zástupce žalobkyně v doplňujícím vyjádření a při jednání soudu uvedl, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána výpisem z příslušných celostátních registrů, tedy automatizovaným způsobem v souladu s tehdejšími poměry.
4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr, kdy RPSN 49,1 %, celková roční úroková sazba pak není výslovně uvedena, kdy žalobkyně tuto „skryla“ pod jednotlivé proměnlivé měsíční splátky.
5. Z výzvy ke splacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a žalovanou vyzvala k úhradě zbytku dluhu. Žalovaná byla k úhradě vyzývána i předžalobní výzvou.
6. O opisu proplacení vyplynulo poskytnutí částky 21 000 Kč žalobkyní žalované dne [datum]. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná na úvěr uhradila 20 707 Kč.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 2991 o.z platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Z provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované, kdy nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že si od žalované nevyžádala žádné listiny osvědčující její příjmy a výdaje. Za takové listiny lze považovat např. výpis z bankovního účtu žalované či, co se týče příjmu, výplatní páska, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele nebo případně pracovní smlouva.
12. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 obč. zák. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Protože smlouva o úvěru je z výše uvedených důvodů v celém obsahu neplatná, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 21 000 Kč a žalovaná na tuto částku dosud uhradila 20 703 Kč. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 293 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal ve výroku I. rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.
14. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku s výzvou k úhradě dne [datum], potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 14 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne [datum], proto od [datum] je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto data v jejich zákonné výši.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy ve věci úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.