Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

20 C 75/2026

Soud: Okresní soud v DomažlicíchDatum rozhodnutí: 18. 8. 2026Č. j.: 20 C 75/2026-47Soudce: Mgr. Martin SoučekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 8. 11. 2026Předmět řízení: o 15 233,11 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSDO:2026:20.C.75.2026.1
smlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (32) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 233,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 105,70 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 15 233,11 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 233,11 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s ve výroku I. uvedeným příslušenstvím. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČ [IČO] a žalovanou. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl kontokorentní limit úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaná v rozporu se smluvním ujednáním překročila povolený limit kontokorentu, který nebyl včas vyrovnán. Předchůdce žalobkyně proto celý úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná na pohledávce od jejího postoupení ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní.

4. Ze smlouvy o sporožirovém účtu ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byl [právnická osoba]. poskytnut úvěrový limit ve výši 15 000 Kč. Běžná úroková sazba činila 15,90 % ročně.

5. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jím evidovaného nepovoleného debetního zůstatku. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovanou k zaplacení uplatněné pohledávky.

6. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka identifikovaná údaji žalované byla zahrnuta do souboru pohledávek, který měl být postoupen společností [právnická osoba]. žalobkyni. Předložené listiny tedy dokládají tvrzený převod pohledávky společností [právnická osoba] žalobkyni.

7. Žalobkyně však nepředložila smlouvu o postoupení pohledávky ani jinou listinu, ze které by vyplývalo, že pohledávka původní věřitelky [právnická osoba]. vůči žalované byla postoupena společnosti [právnická osoba].. Žalobkyně nedoložila ani oznámení [právnická osoba]. adresované žalované, kterým by původní věřitelka žalované oznámila postoupení pohledávky právě společnosti , právnická osoba8. Podle § 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v době tvrzeného vzniku pohledávky, mohl věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení s postoupenou pohledávkou přecházelo i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.9. Podle § 526 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, byl postupitel povinen postoupení pohledávky bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky nebylo oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokázal, zprostil se dlužník závazku plněním postupiteli.10. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle § 132 o. s. ř. soud hodnotí důkazy podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.11. Aktivní věcná legitimace představuje hmotněprávní oprávnění žalobce požadovat po žalovaném plnění, které je předmětem řízení. Tvrdí-li žalobce, že pohledávku nabyl postoupením, nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž lze dovodit, že se stal věřitelem uplatňované pohledávky. Byla-li pohledávka převáděna opakovaně, musí být prokázána nepřerušená návaznost jednotlivých převodů od původního věřitele až k žalobci, případně musí být doloženy takové skutečnosti, které podle hmotného práva nahrazují prokázání smlouvy o postoupení ve vztahu k dlužníkovi.12. V projednávané věci byla původní věřitelkou ze smlouvy o úvěru [právnická osoba]. Žalobkyně neuzavřela smlouvu o postoupení pohledávky přímo s touto původní věřitelkou, nýbrž své oprávnění odvozovala od nabytí pohledávky od společnosti [právnická osoba]. Aby mohla žalobkyně uplatňovat pohledávku vůči žalované vlastním jménem, muselo být postaveno najisto nejen to, že společnost [právnická osoba]. pohledávku postoupila žalobkyni, ale rovněž to, že se společnost [právnická osoba] předtím sama stala věřitelkou této pohledávky. Předložené listiny prokazovaly pouze poslední článek tvrzeného řetězce postoupení, tedy převod mezi společností [právnická osoba]. a žalobkyní. Neprokazovaly však předchozí převod pohledávky z původní věřitelky [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba].[Anonymizováno] byla v době uzavření smlouvy se žalobkyní věřitelkou pohledávky a byla oprávněna tuto pohledávku žalobkyni postoupit. Žalobkyně toto ani ostatně v žalobě netvrdila.13. Žalobkyně nedoložila ani to, že by [právnická osoba]. oznámila žalované postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba].. Předložené oznámení o postoupení pohledávky, pokud se týkalo až následného převodu ve prospěch žalobkyně, nemohlo nahradit chybějící důkaz o tom, že společnost [právnická osoba]. předmětnou pohledávku dříve nabyla od původní věřitelky.14. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o nepřerušené posloupnosti převodů uplatňované pohledávky od původní věřitelky [právnická osoba]. přes společnost [právnická osoba]. až na žalobkyni. Žalobkyně tak neprokázala, že se stala věřitelkou pohledávky vůči žalované, a tedy ani svoji aktivní věcnou legitimaci.15. Nad rámec toho soud podotýká, že žalobkyně taktéž soudu nedoložila skutečné čerpání úvěrových prostředků žalovanou, tedy jakým vznikl zůstatek ve výši 15 233,11 Kč, ačkoli k tomuto byla vyzvána usnesením ze dne [datum], č.j. 20C 75/2026-14. V podání ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že s ohledem na povahu kontokorentního úvěru není možné uvést částku prostého čerpání ani částku úhrad za celé smluvní období, neboť na běžném účtu žalovaná současně nakládala s vlastními peněžními prostředky a debetní a kreditní zůstatky byly průběžně proměnné. Žalobkyně tedy rozhodná skutková tvrzení ani po výzvě soudu nedoplnila. Výpisy ze sporožirového účtu žalované, úplnou historii pohybů na tomto účtu, účetní sestavu ani jiný přezkoumatelný rozpis vzniku žalovaného zůstatku žalobkyně nenavrhla k důkazu a soudu je nepředložila. Soud by i tak žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobkyní, neboť žalobkyně neprokázala v jakém rozsahu žalovaná úvěr čerpala ani jaká část čerpaných prostředků zůstala nesplacena. Potřeba přezkoumatelného výpočtu je v projednávané věci zvýrazněna tím, že sjednaný úvěrový limit činil 15 000 Kč, zatímco žalobkyně požadovala na jistině 15 233,11 Kč. Žalobkyně nevysvětlila, jaká část žalované částky představuje skutečně čerpané a nevrácené peněžní prostředky a jaká část případně představuje úroky, poplatky nebo jiné částky účtované na vrub účtu. Nebylo proto možné ověřit ani to, zda část příslušenství nebyla zahrnuta již v žalované jistině a následně znovu úročena.16. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.17. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleželo žalované, té ale žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací