Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 82/2026

Soud: Okresní soud v DomažlicíchDatum rozhodnutí: 2. 9. 2026Č. j.: 20 C 82/2026-30Samosoudce: Mgr. Martin SoučekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 16. 11. 2026Předmět řízení: o 96 023,50 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSDO:2026:20.C.82.2026.1
bezdůvodné obohaceníneplatnost smlouvysmlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (13) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 874 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 38 874 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 20. dni v měsíci, počínaje od měsíce následujícího od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 57 239,50 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, která se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 949,55 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 96 023,05 Kč ve výši 11,50 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku z částky 91 090 Kč ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku z částky 1 978,50 Kč ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností [právnická osoba]. (dále jen „předchůdce žalobkyně“) a žalovanou. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu spolu s úrokem ve výši 15,99 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr řádně nehradila, proto byl úvěr zesplatněn. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že uznává, že si úrok vzala. Žádá, aby jí byly uloženy splátky. Je schopna splácet 1000 – 2 000 Kč měsíčně, ale od příštího pondělí má nastoupit do zaměstnání, kdy bude schopna splácet víc. Také podala návrh na oddlužení k insolvenčnímu soudu.

3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum], s účinností od [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem z [datum].

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úroky zpět v 95 měsíčních splátkách po 1 883 Kč. Roční úroková sazba činila 15,99 % p.a. Žalované byla jistina úvěru poukázána na její bankovní účet.

6. Žalobkyně k dotazu soudu uvedla, že žalovaná na úvěr dosud uhradila 61 126 Kč. Žalovaná uvedla, že není schopna zjistit, kolik na úvěr uhradila. Soud podle § 118a odst. 3 následně poučil žalobkyni, že nemá za řádně prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, kdy předchůdce žalobkyně dle předložených důkazů zjišťoval pouze příjmy žalované, nikoli její výdaje. Žalobkyně po této výzvě bez dalších důkazních návrhů.

7. Žalobkyně závěrem navrhla, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně úvěr hradila přes dva roky. Již tato skutečnost nasvědčuje tomu, že žalovaná byla schopna úvěr splácet. Předchůdce žalobkyně zjišťoval předchozí závazky žalované, kdy zjistil, že žalované byly poskytnuty další úvěry ve výši 30 000 Kč a 50 000 Kč, kdy nejde o vysoké částky. Žalovaná tak i přes poskytnutí předchozích úvěrů mohla být schopna s ohledem na své příjmy úvěr splácet. Modely [právnická osoba] zkoumání úvěruschopnosti klientů jsou funkční, Anonymizováno8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud podle § 118a odst. 3 poučil žalobkyni, že nemá za řádně prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, kdy předchůdce žalobkyně dle předložených důkazů zjišťoval pouze příjmy žalované, nikoli její výdaje. Zástupce žalobkyně po této výzvě bez dalších důkazních návrhů.12. Z provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované, kdy nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že si od žalované nevyžádala listiny osvědčující její příjmy a výdaje. Z předložených důkazů se vyplynulo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zjistila pouze příjmy žalované, a to výpisem příjmů na účtu žalované za období předcházející úvěru, které však k řádnému ověření úvěruschopnosti nestačí.13. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 obč. zák. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Protože smlouva o úvěru je z výše uvedených důvodů v celém obsahu neplatná, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 100 000 Kč a žalovaná dosud uhradila částku ve výši 61 126 Kč. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 38 874 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu ve výroku II. jako nedůvodnou zamítl.15. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku (předžalobní upomínku) dne [datum] potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byla dle výzvy žalovaná povinna plnit ve lhůtě uvedené ve výzvě - [datum]. Po uplynutí tohoto data je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem II. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení v jejich příslušné výši.16. Soud uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně. Učinil tak s ohledem na výši přiznané částky a žádost žalované, která v době, kdy nastane právní moc rozsudku má již mít zajištěný příjem z nového zaměstnání.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu ve věci se řídil mj. judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a poměřoval tak úspěch ve věci co do uplatňovaného úroku z prodlení a zbylého příslušenství. Dospěl tak k závěru, že v řízení byla úspěšnější žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací