5 C 267/2020

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích domáhá po žalovaném zaplacení televizních poplatků za dobu od září 2019 do ledna 2020 po 135 Kč měsíčně. Žalobu odůvodňuje tím, že uplatňuje nárok na základě fikce dle § 3 odst. 4 zák. 348/2005 Sb., podle něhož se za poplatníka považuje osoba, která je evidována jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě. Pokud odběratel na základě výzvy [žalobkyně] nereaguje sdělením, že není držitelem či vlastníkem televizního přijímače, považuje se na základě zákonné fikce za poplatníka a z toho důvodu žalobkyně nárok po žalovaném uplatňuje.
Po vydání elektronického platebního rozkazu podává žalovaný odpor, ve kterém namítá, že byl žalován již jednou v roce 2013, rovněž na základě fikce o přihlášení k odběru elektrické energie a to z roku 1980, kdy poukazoval na to, že se nemohl ani přihlásit jako odběratel, protože mu bylo 5 let, tehdy pak byla žaloba upravena tak, že se týkala otce žalovaného a protože ten žil na jiné adrese a byl poplatníkem televizních poplatků, vzala žalobkyně žalobu zpět. Žalovaný bydlí na současné adrese od roku 2012, ale není držitelem televizního přijímače. V podstatě z důvodu podnikání se z časti zdržuje mimo domov, většinou v [obec], a pokud se dívá na televizi tak v restauraci nebo u svých známých. To, že by mu byla doručována výzva s formulářem, v němž měl možnost sdělit, že nedrží televizní přijímač, žalovaný neví. Znovu však prohlašuje, že držitelem televizního přijímače není.
Podle § 3 odst. 4 zák. č. 347/2005 Sb sice zákon předpokládá povinnost k placení televizních poplatků pokud fyzická osoba je přihlášena jako odběratel elektrické energie připojené k distribuční soustavě, nicméně důvodová zpráva k tomuto ustanovení poukazuje na to, že tato zákonná fikce umožňuje vazbu na připojení k distribuční soustavě elektrické energie proto, že odběr elektřiny vytváří předpoklad pro provoz rozhlasových a televizních přijímačů, kdy až na výjimky platí pravidlo, že kdo odebírá elektřinu má rozhlas i televizi. Tato vazba tedy zužuje okruh osob s důkazní povinností. Pro výjimečné případy odběratelů elektřiny bez televizních či rozhlasových přijímačů je otevřen prostor pro prokázání opaku například účastnickou nebo svědeckou výpovědí. Soud pak má s ohledem na stanovisko žalovaného za to, že žalovaný jako účastník řízení měl stejné právo vyloučit skutečnost zákonné fikce, že je uživatelem televize, či jejím držitelem, stejně jako tak mohl učinit na základě situace zaslání odpovědního formuláře. V tomto případě pak soud dovozuje to, že může-li fyzická osoba v odpovědním formuláři prohlásit, že ač je odběratelem elektrické energie, není držitelem ani uživatelem televize, má stejnou hodnotu jako účastnická výpověď před soudem. Z toho důvodu soud žalobu zamítl.
S ohledem na předpoklady § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení, kdy ve sporu uspěl žalovaný, ale žádné náklady mu nevznikly, rozhodl soud dle citovaného ustanovení a contrario.