Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 850 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 8 050 Kč spolu s příslušenstvím, částku ve výši 3 300 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni zpět poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných úroků ve výši 1 400 Kč nejpozději do [datum], a to jednorázovou platbou na účet žalobkyně. Žalovaný svůj závazek nesplnil a v důsledku tohoto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 1 750 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit účelně vynaložené náklady spojené u uplatněním pohledávky ve výši 3 330 Kč.
2. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno [datum]. V souvislosti s tímto byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.
3. Soud v dané věci dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 500 Kč, jež se žalovaný zavázal uhradit spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 400 Kč do [datum]. Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku ve výši 1 400 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 365 % ročně a RPSN činila 2155,03 %. Dle čl. VI. odst. 1 smlouvy byl žalovaný v případě prodlení uhradit žalobkyni i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Dle čl. VI. odst. 2.1.1. se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % včetně DPH, za každý dne prodlení z nesplacené jistiny úvěru s tím, že výše smluvní pokuty byla limitována součinem čísla [hodnota] a celkové výše úvěru. V čl. VII. byly specifikovány náklady spojené s mimosoudním vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby. Žalovaný na svůj závazek nic neuhradil, což vyplývá z žalobního tvrzení žalobkyně.
4. Při právním posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ).
5. Podle § 547 NOZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 500 Kč s úrokem ve výši 365 % ročně jež byl kapitalizován ve smlouvě částkou 1 400 Kč. Danou smlouvu o úvěru pokládá soud za absolutně neplatnou z důvodu nepřiměřenosti smluvních ujednání spočívajících ve sjednání úrokové sazby ve výši 365 % ročně.
11. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 9 % ročně, tedy úrok je více než 40násobný.
12. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru vykazuje znaky jednání, jež ukazují na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Soud má za to, že sjednaná výše úrokové sazby se jednoznačně příčí dobrým mravům a tento rozpor je pak nutno posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto jednání.
13. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úrokové sazby a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat tak, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úrokové sazby.
14. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 3 500 Kč, jež mu byl bezhotovostně převeden na účet, a to na základě neplatně sjednané smlouvy o úvěru a je tak nutno po něm požadovat vrácení této částky v souladu s ust.§ 2991 NOZ jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 3 500 Kč.
15. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne [datum], potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne [datum], proto od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] ve výši 14,75 % ročně.
16. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl soud přiznat žalobkyni požadovaný poplatek, úrok, smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky a zákonné úroky z prodlení od data požadovaného v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Poměr úspěchu stran soud posuzoval i s ohledem na zamítnuté příslušenství požadovaného nároku.