Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5% z částky z 10 000 Kč od [datum] do [datum], částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení, částky 2000 Kč a částky 3 160 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 025 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 16 660 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč nejpozději dne [datum]. Jelikož tak neučinil, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dlužné částky, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, zejména smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzením o poskytnutí peněžních prostředků, upomínkami a dalšími listinami založenými ve spise.
4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč do [datum]. V případě prodlení byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. Podle žalobkyní tvrzeného a žalovaným nijak nezpochybněného stavu žalovaný dosud ničeho neuhradil. Dále žalobkyně požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného. Za každou písemnou výzvu ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] požadovala částku 500 Kč, jak vyplývá z bodu 2. 3. smlouvy a sazebníku.
5. Po právní stránce posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Předmětnou smlouvu soud hodnotil podle jejího obsahu, nikoli podle jejího označení. Přestože byla mezi účastníky uzavřena jako smlouva o zápůjčce, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků spotřebiteli za úplatu, proto se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy je přitom ujednání o úroku (viz § 2395 občanského zákoníku in fine), jež v dané smlouvě zjevně absentuje, když je v ní výslovně ujednáno, že „zápůjční úroková sazba činí 0 %“.
7. Navíc jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky směřující primárně k získání finančních prostředků v nadstandardní výši na úkor spotřebitele. Vedle poskytnuté částky 10 000 Kč byl totiž sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, kdy byly žalovanému s odstupem několik dní zaslány hned čtyři výzvy k plnění. V souhrnu tak žalobkyně po žalovaném nepožadovala toliko vrácení poskytnutých peněžních prostředků, ale další plnění v celkové výši 6 660 Kč, což představuje více než 60 % původně poskytnuté jistiny. Takto nastavené smluvní podmínky podle názoru soudu zakládají zjevnou a nepřiměřenou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Soud proto i mimo shora uvedeného důvodu neplatnosti dospěl k závěru, že sjednaná odplata a na ni navazující sankční ujednání odporují dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku a současně odporují principům ochrany spotřebitele vyjádřeným v § 1813 a násl. občanského zákoníku. Ačkoli by bylo možné uvažovat o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, soud má za to, že právě nárok žalobkyně v jeho souhrnu na sjednanou odplatu představoval podstatný ekonomický důvod uzavření smlouvy. Za této situace nelze důvodně předpokládat, že by žalobkyně smlouvu uzavřela i bez těchto ujednání nebo za podmínek odpovídajících běžným podmínkám na trhu spotřebitelských úvěrů. Neplatnost uvedených ujednání se proto promítá do právního osudu smlouvy jako celku.
8. S ohledem na tyto skutečnosti, soud postupoval dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku podle kterého platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, vydá ochuzenému, oč se obohatil. Z výpisu běžného účtu bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 10 000 Kč.
9. Jelikož žalovaný dosud částku 10.000 Kč neuhradil, zavázal jej soud k jejímu zaplacení prvním výrokem rozsudku. Ve stejném rozsahu vyhověl soud i požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to od [datum] do zaplacení.
10. Ohledně příslušenství soud vyšel z ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě dluhu do tří dnů (zásilka byla podána dne [datum]), potom je žalovaný od [datum] v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] ve výši 11,5 % ročně.
11. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni poplatek za poskytnutí, ani smluvní pokutu a ani účelně vynaložené náklady s uplatněním, které byly sjednány ve smlouvě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 025 Kč, přičemž tato částka představuje 36,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 660 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.