Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. V části, ve které požadovala žalobkyně po žalované zaplacení částky 2 571 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 019,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 719 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 400 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 676 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 400 Kč (jistina úvěru) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z jistiny od 10. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 019,57 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 719 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 523 Kč a nákladů spojených s upomínáním ve výši 48 Kč s odůvodněním, že tuto částku dluží žalovaná na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota], uzavřené elektronicky (projevem vůle k uzavření smlouvy verifikační platbou v částce 1 Kč) dne 24. 1. 2024 ve znění smlouvy ze dne 8. 2. 2024, mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 17 400 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku s příslušenstvím v celkové výši 21 019 Kč do 9. 2. 2024. Žalovaná však svůj dluh nesplnila, nezaplatila nic, proto právní předchůdkyně žalobkyně vedle dlužné jistiny a poplatků požadovala další plnění specifikovaná výše včetně zákonného úroku z prodlení. Následně pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.11.2023 a na ní navazujících dokumentů, a to ke dni 8. 7. 2024 na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, konkrétně z výpisů banky [právnická osoba], z listin, nazvaných smlouva o úvěru č. [hodnota] s datem 24. 1. 2024 a dodatku č. [hodnota] s datem 8. 2. 2024 bez podpisu stran, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalované převodem na její účet postupně ve dnech od 24. 1. 2024 do 8. 2. 2024 částku 17 400 Kč, bez jakéhokoliv prověřování úvěruschopnosti žalované, žalovaná nic žalobkyni nevrátila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně z 4. 8. 2024, na základě které vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku vrátila do 22. 8. 2024, což bylo zjištěno z předžalobní upomínky z 4. 8. 2024. Žalovaná ani přes tuto výzvu nic nezaplatila. Předmětná pohledávka vůči žalované byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek s datem 13. 11. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, přičemž tato zjištění vyplývají z předmětné smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh.
4. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalované převodem na její účet postupně ve dnech od 24. 1. 2024 do 8. 2. 2024 částku 17 400 Kč, bez jakéhokoliv prověřování úvěruschopnosti žalované, žalovaná nic žalobkyni nevrátila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně z 4. 8. 2024, na základě které vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku vrátila do 22. 8. 2024. Předmětná pohledávka vůči žalované byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy vůbec nezabývala a finanční prostředky žalovanému poskytla bez jakéhokoliv prověřování platební schopnosti žalované. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy vůbec, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána.
10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku 17 400 Kč, přitom žalovaná žalobkyni nezaplatila nic, žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila právě o částku 17 400 Kč, proto žalovaná musí žalobkyni zaplatit tuto částku. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, proto byla žaloba pro zákonný úrok z prodlení zamítnuta zcela, včetně dalších plnění z neplatné smlouvy.
11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 65 %, neboť z původně žalované částky 26 886 Kč (včetně příslušenství, vyčísleného ke dni rozhodování) bylo žalobkyni vyhověno v částce 17 400 Kč bez příslušenství. Neúspěch žalobkyně je představován 35 %, proto má žalobkyně právo na 30 % nákladů řízení. Při 100% úspěchu tyto náklady řízení představují částku 2 252 Kč, 30 % z této částky činí 676 Kč, proto soud zavázal žalovanou k úhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.