Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 186/2026

Soud: Okresní soud ve Frýdku-MístkuDatum rozhodnutí: 30. 9. 2026Č. j.: 10 C 186/2026-16Samosoudkyně: Mgr. Monika ŠpokováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 11. 2026Předmět řízení: o 22 732 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSFM:2026:10.C.186.2026.1
smlouva pracovnínáklady řízenílhůtynáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pro částku 13 032 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 879,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 108,63 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně a úrok ve výši 12 % ročně z částky 9 700 Kč od 21.1.2026 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 732 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 18.4.2024, uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka), dle které poskytla banka převodem na jeho účet, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému zhodnocením informací získaných od žalovaného a ověřených oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit vyčerpané prostředky společně s poplatky, a to v měsíčních splátkách po 1 596 Kč s poslední splátkou dne 23.4.2025. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně, zaplatil pouze celkem 300 Kč, zbytek dosud neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požaduje vrácení jistiny ve výši 9 700 Kč, poplatku ve výši 8 032 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč včetně smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2026, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 20.1.2026 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usneseními ze dne 12.8.2026 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Listinami označenými jako Žádost o spotřebitelský úvěr s datem 18.4.2024 včetně listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] s datem 18.4.2024 a podpisy stran, má soud v řízení za prokázáno, že se v těchto listinách jsou upraveny podmínky pro poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 10 000 Kč převodem na účet včetně úpravy úroků, splácení. V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 25 546 Kč (doloženy dva výplatní lístky za 2, 3/2024) a ostatní další nespecifikované příjmy ve výši 29 000 Kč nekonkretizoval, čestným prohlášením žalovaný potvrzoval příležitostný příjem další ve výši 2 500 Kč, výdaje byly stanoveny pouze odhadem. Z potvrzení ČSOB a.s. bylo dále zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč, která byla zaúčtována dne 20.1.2026. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 20.1.2026, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že se společnost [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzývala žalovaného o úhradu dlužných částek.

5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že na účet žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně převedena částka 10 000 Kč, žalovaný zaplatil 300 Kč, nic dalšího nezaplatil. Úvěruschopnost žalovaného si banka ověřovala ze dvou výplatních pásků včetně pracovní smlouvy, výdaje si neověřovala vůbec. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, zejména nezkoumala skutečné výdaje žalovaného a další jeho uvedené příjmy, rodinné poměry apod., dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, jsou strany povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč, přitom žalovaný zaplatil 300 Kč, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku 9 700 Kč, proto bylo v této části žalobě vyhověno. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úrokům zamítl.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byl úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací