Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Pro částku 8 028 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 028 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 028 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřela dne 22.1.2025 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované na její bankovní účet částku 8 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku včetně úroků a poplatků vrátit do 21. 2. 2025. Žalovaná však ani přes upomínky žalobkyně, která je právním nástupcem původního věřitele dle smlouvy o postoupení pohledávek, žalobkyni nic nezaplatila, proto žalobkyně požaduje kromě jistiny, poplatků, smluvní pokuty v celkové částce 16 028 Kč rovněž zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaná za nesporná označila tvrzení o uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků dálkové komunikace s tím, že částku 8 000 Kč čerpala a dosud nic nevrátila z důvodu nedostatku finančních prostředků. Před uzavřením smlouvy vyplnila pouze formulář ohledně svých příjmů a doložila vyžádané potvrzení o výši starobního důchodu. Žádné další potvrzení o výši jejich příjmů a výdajů nebyly požadovány.
3. Z nesporných tvrzení, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], smlouvy o postoupení pohledávky s datem 20. 5. 2025 včetně oznámení o postoupení pohledávky a příloh, karty klienta, soud zjistil, že na účet žalované došla dne 20. 12. 2024 částka 8 000 Kč od původní věřitelky, kdy tomuto převodu předcházel formulář, který žalovaná vyplnila a uvedla své příjmy, které doložila potvrzením o výši starobního důchodu, nic dalšího žalovaná nedokládala ohledně příjmů ani ohledně výdajů. Předmětná pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno a současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky dopisem z 23. 5. 2025.
4. Z výše uvedených důkazů soud učinil skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě prohlášení žalované a doložení potvrzení o výši jejího důchodu bezhotovostním převodem žalované na její účet částku 8 000 Kč, a žalovaná na výzvu v předžalobní upomínce k vrácení částky nereagovala.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech s jediným potvrzením o výši důchodu, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalované částku 8 000 Kč, přičemž žalovaná nic nevrátila, žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě v částce 8 000 Kč vyhověno a pro zbytek pro neplatnost smlouvy byla žaloba zamítnuta. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu i ve vztahu k úrokům z prodlení zamítl.
12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy úspěšnější v nepatrné části byla žalovaná, která však žádné náklady nepožadovala.