Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 865 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, z částky 3 770 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 12 235 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, když tuto měla žalovaná dlužit žalobkyni, která je podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně přitom zjistila, že motorové vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, RZ: [SPZ], VIN [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [IBAN], je evidováno v registru vozidel jako provozované, ale v období od 20. 5. 2021 do 14. 11. 2021, tedy po dobu 179 dní k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku vypočteného dle § 4 odst. 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek určených dle § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. činí 12 235 Kč (z toho 11 635 Kč jako základ příspěvku a 2x 300 Kč jako náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek). Žalobkyně přitom vyzvala žalovanou k uhrazení základů příspěvků a poplatků na jeho vymáhání výzvami, splatnost příspěvků nastala za období od 20. 5. 2021 do 17. 9. 2021 ve výši 7 865 Kč dne 22. 1. 2022, za období od 18. 9. 2021 do 14. 11. 2021 ve výši 3 770 Kč dne 17. 5. 2022. Žalovaná však ve lhůtách splatnosti dlužné částky neuhradila a ani neprokázala, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., a tak se vždy dnem následujícím po datu splatnosti dostala do prodlení s placením toho kterého příspěvku a poplatku na jeho vymáhání, proto žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení.
2. Soud ve věci usnesením ze dne 23. 10. 2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 11. 11. 2024, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že jak žalovaná, tak žalobkyně, která s takovýmto postupem soudu vyslovila souhlas již v samotné žalobě, s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z předložených listinných důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná v obdobích od 20. 5. 2021 do 14. 11. 2021 vlastnila a provozovala motorové vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, RZ: [SPZ], VIN [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [IBAN], a to aniž by měla uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. Žalovaná však, přestože byla písemnými výzvami, podle níž měla uhradit do 60 dnů od doručení výzev příspěvky za nepojištěná vozidla ve výši 7 865 Kč a 3 770 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 2x 300 Kč ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, dlužnou částku ani z části neuhradila.
4. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7 výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.
5. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.
6. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný a lze mu vyhovět. Dle předložených listinných důkazů a učiněného skutkového závěru žalovaná v žalovaném období vlastnila a provozovala motorové vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, a to aniž by měla uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla, tj. bez pojištění odpovědnosti a tedy v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, který v ust. § 1 odst. 2 písm. a), stanoví, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Z tohoto důvodu pak žalované, jako vlastníku a současně provozovateli vozidla, vznikla dle cit. ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou žalovaná své shora specifikované vozidlo provozovala v rozporu s uvedeným zákonem. Výše tohoto příspěvku přitom odpovídá dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb. součtu hodnoty vypočtené vynásobením denní sazby ve výši 65 Kč počtem 179 dní, po něž bylo vozidlo žalované provozováno bez pojištění, a dále nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek žalobkyní ve výši 2x300 Kč, tj. celkem v částce právě 12 235 Kč.
7. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. písemně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvků ve výši 7 865 Kč a 3 770 Kč (včetně nákladů na mimosoudní vymáhání ve výši 2x 300 Kč), žalovaná však ve lhůtě splatnosti příspěvku, tj. ve lhůtě 60 dnů od doručení písemné výzvy žalobkyně k úhradě příspěvku vyplývající z ust. § 4 odst. 7 věty prvé zákona č. 168/1999 Sb., tyto příspěvky žalobkyně neuhradila a současně ani žalobkyni neprokázala, že své vozidlo neprovozovala v rozporu s tímto zákonem. Žalobkyní požadovaný příspěvek za provozování vozidla žalovaného bez pojištění společně s náklady na jeho mimosoudní vymáhání se s ohledem na uvedené stal splatným ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy k jeho úhradě dnem 22. 1. 2022 (7 865 Kč) a dnem 17. 5. 2022 (3 770 Kč).
8. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě vyhověl v celém rozsahu a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni ji požadovanou částku v celkové výši 12 235 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši, když tato zákonná výše úroků z prodlení plně odpovídá ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., podle kterýchžto ustanovení zákonná výše úroků z prodlení odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
9. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto žalobkyni v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. Soud proto zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a částku 1 452 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 900 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky po 300 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak včetně 21 % DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). I v této části byla pak žalovaná soudem zavázána plnit žalobkyni a tedy zaplatit jí na nákladech řízení celkovou částku 2 252 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud ani zde žádné důvody neshledal, resp. tyto nebyly účastníky ani tvrzeny.