Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 262/2024

Soud: Okresní soud ve Frýdku-MístkuDatum rozhodnutí: 10. 1. 2025Č. j.: 10 C 262/2024-19Samosoudkyně: Mgr. Monika ŠpokováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 25. 2. 2025Předmět řízení: O zaplacení 28 472,37 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSFM:2025:10.C.262.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 19 272,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 330,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 012,04 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 472,37 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úrok ve výši 20,79 % ročně z částky 28 472,37 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 28 472,37 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 26.4.2021, uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka), dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti, a žalovaná se zavázala splácet vyčerpané prostředky společně s poplatky a úroky. Žalovaná zaplatila celkem 25 800 Kč, úvěr řádně nesplácela, proto žalobkyně po žalované požaduje vrácení jistiny ve výši 28 472,37 Kč,, kapitalizovaného úroku ve výši 4 012,04 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 330,57 Kč ke dni 27.9.2023 a dále tyto úroky z dlužné jistiny od 28.9.2023 až do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 27.9.2023 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, namítala, že před uzavřením smlouvy nebyly zjišťovány ani ověřovány její příjmy ani výdaje, smlouva byla uzavřena v autě bez jakýchkoliv dokumentů. Potvrdila uzavření smlouvy i převzetí částky 35 000 kč s tím, že na tento úvěr zaplatila celkem 25 800 Kč. Kromě toho zaplatila ještě dalších 1 400 Kč, nemá však žádné doklady o tom, že tyto peníze žalobkyně, popř. právní předchůdkyně obdržely.

3. Listinami označenými jako Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 26.4.2021 včetně listiny nazvané zákaznická karta se stejným datem, má soud v řízení za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, dle které byla v hotovosti poskytnuta žalované částka v celkové výši 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách, přičemž úvěruschopnost žalované byla zjišťována pouze z jejího prohlášení o příjmech, které uvedla žalovaná v zákaznické kartě bez jakéhokoliv ověřování. Žalovaná žalobkyni zaplatila celkem 25 800 Kč. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 21.9.2023, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29.9.2023 vzal soud za prokázané, že se společnost [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, včetně pohledávek za žalovanou a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzývala žalovanou o úhradu dlužné částky.

4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky bylo prokázáno, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky v celkové výši 35 000 Kč, žalovaná zaplatila celkem 25 800 Kč, když v řízení neprokázala další úhrady na předmětný úvěr. Úvěruschopnost žalované si banka neověřovala. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno.

5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. S ohledem na skutečnost, že uzavření smlouva nebylo prokázáno, ale právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 35 000 Kč, jsou strany povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 35 000 Kč, přitom žalovaná zaplatila 25 800 Kč, žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku 9 200 Kč, proto bylo v této části žalobě vyhověno. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úrokům zamítl.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byla úspěšnější žalovaná, která se však nákladů řízení vzdala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací