Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 476,18 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Pro částku 1 556 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 149,47 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 362,82 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 15 476,18 Kč od 20.12.2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 032,18 Kč od 20.12.2024 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 664 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 17 032,18 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku s tím, že dlužnou částku žalovaný dluží žalobkyni na základě smlouvy o úvěru č. [číslo], uzavřené mezi účastníky dne 11.9.2019, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky až do úvěrového limitu 23 000 Kč prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroku ve výši 14,9 % ročně a poplatků v měsíčních splátkách. Dle obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému poplatky dle Sazebníku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných z pohybů na jeho běžném účtu vedeném u žalobkyně, nahlédnutím do informačních databází, kdy příjem žalovaného nebyl ověřován, výdaje na základě dlouhodobého vyhodnocení finančních transakcí na jeho běžném účtu a ze statistických údajů a na základě náhledů do registrů. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnil, proto žalobkyně dle ujednání mezi stranami prohlásila veškeré pohledávky za okamžitě splatné, o čemž byl žalovaný informován výzvou k úhradě dluhu. Žalovaný splatnou pohledávku žalobkyni až dosud nezaplatil a dluží tak žalobkyni na dlužné jistině vyčerpaného úvěru částku 15 476,18 Kč, na poplatcích 1 556 Kč, na smluvních úrocích kapitalizovaných na částku 2 149,47 Kč, na úrocích z prodlení kapitalizovaných na částku 1 362,82 Kč, a až do zaplacení smluvní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení od 20.12.2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listiny nazvané Smlouva o úvěru č. [číslo], předsmluvních informací žalobkyně, z obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána oběma stranami dne 11.9.2019 smlouva, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše limitu 23 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně s úrokem ve výši 14,9 % ročně a poplatky dle Sazebníku žalobkyně. Celé výpisy z účtů žalovaného, vedených u žalobkyně, ze kterých měla žalobkyně při schvalování poskytnutí úvěru vycházet, v řízení předloženy nebyly, žalobkyně předložila programové zpracování výsledků těchto finančních toků, nebylo zřejmé, jaké příjmy a výdaje jsou na těchto účtech evidovány, jaké jsou zůstatky, z jakých závěrů a za jaké konkrétní období dospěla žalobkyně k předschválení předmětné výše úvěru. Z dokladu o čerpání a výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo dále zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal částku 23 000 Kč. Dle smlouvy bylo mezi stranami sjednáno pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv částky právo žalobkyně požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, tedy právo zesplatnit úvěr. Žalovaný úvěr nesplácel, k úhradě byl opakovaně vyzýván žalobkyní dopisy, žalovaný však nereagoval, proto žalobkyně oznámením z 28.1.2024 informovala žalovaného o zesplatnění předmětného úvěru. Z předžalobní upomínky s datem 4.12.2024 a podacím archem pošty bylo dále zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11.9.2019 uzavřena elektronicky smlouva o úvěru, dle které žalobkyně poskytla možnost čerpat prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky opakovaně až do výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně a poplatky dle Sazebníku žalobkyně, v měsíčních splátkách. Žalovaný celkem vyčerpal částku 23 000 Kč, řádně neplatil, žalobkyně úvěr zesplatnila, žalovaný netvrdil a ani neprokázal, kolik žalobkyni celkem zaplatil, žalobkyně požaduje na jistině částku 15 476,18 Kč. Žalovaný ani přes upomínky žalobkyni nic dalšího nezaplatil.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích , které ověřovala pouze z výpisu z účtu, vedeného u žalobkyně, což , zejména ve vztahu k výdajům určeným ze statistických údajů a z výpisu z jejího účtu, nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péči, když, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, přičemž tato neplatná smlouva nebyla ani stranami podepsána.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému celkem 23 000 Kč, žalovaný dosud nezaplatil na jistině 15 476,18 , žalovaný se tudíž na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil právě o částku 15 476,18 Kč, proto soud žalobě v této části vyhověl. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, proto byla žaloba pro zákonný úrok z prodlení zamítnuta zcela. Ve vztahu k dalším nárokům ze smlouvy byla žaloba pro neplatnost ujednání zamítnuta.
12. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal.
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 63 %, neboť z původně žalované částky 24 583 Kč (včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), bylo žalobkyni vyhověno v částce 15 476,18 Kč bez příslušenství. Neúspěch žalobkyně je představován 37 %, proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Od úspěchu žalobkyně je však nutno odečíst úspěch žalovaného, žalobkyně má tedy právo na 26 % účelně vynaložených nákladů řízení. Celkové náklady řízení při 100 % úspěchu představují částku 2 252 Kč (soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 452 Kč – 3 úkony po 300 Kč včetně režijních paušálů po 100 Kč a 21 % DPH), 26 % z těchto nákladů představují částku 664 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit rovněž ve lhůtě tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.