108 C 6/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 85 970 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 11. 2023 do zaplacení z částky 61 968 Kč, úroku ve výši 83,56 % ročně za dobu od 24. 11. 2023 do 17. 12. 2023 z částky 49 703,60 Kč a od 18. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 208 800 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě, které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 50 000 Kč a zavázala se vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 83,56 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 4 131 Kč počínaje měsícem červenec 2023. Schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované. Historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas a uhradila pouze částku 9 292 Kč ve třech splátkách. Proto jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky dne 25. 4. 2022 k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. smlouvy a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 59 052,02 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 24 002 Kč dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby) a smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], oznámením o splatnosti ze dne 31. 5. 2023 včetně dodejky, prohlášením klienta ze dne 22. 9. 2021, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 31. 5. 2023, předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2024 včetně poštovního podacího archu a výpisem z běžného účtu č. [č. účtu] za dobu od 4. 3. do 31. 5. 2023, hodnocením klienta informací o pozemku parc. č. [Anonymizováno].

4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 83,56 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 131 Kč, splatných vždy 18. dne v měsíci počínaje měsícem, kdy byl úvěr vyplacen. Žalovaná však svůj závazek neplnila řádně a nesplácela včas. Uhradil pouze 9 262 Kč ve třech splátkách a poté splácet přestala, přestože byla o úhrady upomenuta. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 22. 11. 2023 a vyzvala žalovanou zesplatněný úvěr uhradit. Žalovaná však po zesplatnění neuhradila ničeho. Předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2024, odeslanou téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání.

5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalované je mzda, která v té době činila v průměru okolo 15 333 Kč, jak vyplývá z výpisu účtu žalované za dobu od 1. 3. do 31. 5. 2023. Výdaje žalované (měsíční) nebyly zjišťovány a zejména ověřovány ničím a žalobkyně vycházela pouze z životního minima a tvrzení žalované o nákladech za bydlení ve výši 3 915 Kč, při vlastním bydlení, přičemž z informací získaných z katastru nemovitostí žalovaná bydlela v bytovém domě třetí osoby. Z výpisu z účtu žalované za výše uvedené období je patrno, že žalovaná za uvedené období měl kreditní obrat vyšší než debetní pouze díky zápůjčce od [právnická osoba], čerpané [datum] ve výši 70 000 Kč, o které není při hodnocení úvěruschopnosti žádná zmínka.

6. Z výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná společnost s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 50 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalované, který představovala mzda, kdežto výdaje žalované blíže nezjišťovala a ničím neověřovala. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovanou, učinila chybný závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná.

11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaná vrátil pouze 9 262 Kč, a proto jí soud zavázal žalobkyni vrátit částku 40 738 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 2. 6. 2024, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 40 738 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.

12. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 40 738 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání.

13. Protože žalované, které byla ve sporu úspěšnější nevznikly ve spojení s tímto řízením žádné náklady, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.