Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 520 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný si od ní pronajal na podkladě smlouvy č. [hodnota] automobil Škoda Karoq, RZ [SPZ], za sjednané nájemné 14 520 Kč, a ačkoliv žalovaný automobil vrátil, tak fakturu č. [hodnota] na ujednané nájemné, která byla splatná [datum] nezaplatil, a to ani na podkladě předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o s. ř.
4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně a jejichž pravost a správnost nebyla sporována, a poté, co předložené listiny hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se dne [datum] písemně dohodla se žalovaným jako nájemcem, že mu půjčí vozidlo Škoda Karoq, RZ [SPZ], na dobu od [datum] s tím, že cena půjčení za jeden den činí 1 500 Kč, což při pronájmu 8 dní činí 12 000 Kč, tj. 14 520 Kč s DPH (zjištěno ze Smlouvy). Součástí dohody byly Všeobecné obchodní podmínky (zjištěno ze Smlouvy a Všeobecných podmínek nájemní smlouvy). Žalovaný si auto převzal dne [datum] a vrátil jej [datum] (zjištěno ze Smlouvy). Žalobkyně následně vystavila žalovanému fakturu č. [hodnota] na částku 14 520 Kč představující nájemné dle uvedené dohody, která byla splatná [datum] (zjištěno z předmětné faktury). Žalovaný nic na tento dluh nezaplatil. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu (zjištěno z Výzvy k zaplacení ze dne [datum] a kopie podacího lístku), přesto žalovaný nic nezaplatil.
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v souladu s § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) uzavřena platná nájemní smlouva, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému k dočasnému užívání shora specifikovaný osobní automobil oproti závazku žalovaného zaplatit za to smluvené nájemné. Žalobkyně svůj závazek splnila, žalovanému poskytla zmíněný automobil v době od [datum] do [datum], žalovaný pak svůj závazek nesplnil a dohodnuté nájemné v celkové výši 14 520 Kč nezaplatil ve lhůtě splatnosti, která byla stanovena vystavenou fakturou. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tudíž ani netvrdil, natož aby prokázal, že by svůj dluh splnil. Protože je žalovaný ode dne následujícího po splatnosti faktury ([datum]), tj. od [datum] v prodlení, žalobkyně má v souladu s § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., která ke dni prodlení činila právě požadovaných 15 % ročně.
6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl zcela podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšným účastníkem řízení, a proto má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 1 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč a částku 600 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 3, § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., za podanou žalobu a výzvu k plnění.
7. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu neshledal podmínky.