Výrok
I. Manželství manželů [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], a [Jméno manžela], uzavřené dne 6. 2. 1993 před Slezskou církví evangelickou a. v. [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podaným návrhem doručeným soudu dne 23. 9. 2024 se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků.
2. Manžel se podáním ze dne 16. 12. 2024 vyjádřil k návrhu na rozvod manželství účastníků tak, že s návrhem souhlasí.
3. Na základě shodných tvrzení účastníků, účastnického výslechu a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 6. 2. 1993 před Slezskou církví evangelickou a. v. [adresa], a to u manželky jako manželství prvé a u manžela jako manželství druhé. Za trvání manželství se účastníkům narodil dnes již zletilé děti. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, postupem doby se mezi manželi začaly projevovat problémy vyplývající z pracovního vytížení manžela a z rozdílných povahových vlastností (rozdílných pohledů na život), což postupem doby vedlo mezi účastníky k citovému odcizení, v důsledku kteréhož si přestali rozumět a od července 2023 vést společnou domácnost a společný intimní život a od té doby spolu ani nebydlí, když manžel se z dřívější společné domácnosti odstěhoval. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství.
4. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
5. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 o. z. a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést.
7. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich rozdílných názorech na společný manželský život, trávení volného času, jejich rozdílných povahových vlastnostech a následné neschopnosti dosáhnout kompromisu, což mezi účastníky vedlo postupem doby k vzájemnému citovému odcizení.
8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.