Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 495,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 353,77 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení a z částky 56 181,74 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 953 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení souhrnné částky ve výši 74 495,51 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovanou částku má žalovaný dlužit na základě smlouvy o dodávce elektřiny, na základě které žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaný se zavázal za dodanou komoditu zaplatit dle ceníku žalobkyně platného pro dané fakturační období se splatností uvedenou na faktuře. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, podle nichž měla žalobkyně právo účtovat za každou odeslanou upomínku poplatek ve výši 240 Kč. Provedená dodávka elektřiny za období od 21. 9. 2021 do 7. 9. 2022 byla vyúčtována fakturou splatnou dne 24. 10. 2022 na částku 17 353,77 Kč a dále za období od 8. 9. 2022 do 22. 6. 2023 byla vyúčtována fakturou splatnou dne 25. 7. 2023 na částku 56 181,74 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho neuhradil, a proto dluží z těchto faktur částku 73 535,51 Kč. Vedle toho pro včasné neuhrazení faktury pak žalobkyně zaslala dne 18. 11. 2022, 30. 1. 2023, 27. 3. 2023 a 1. 6. 2023 žalovanému upomínku, za kterou si vyúčtovala vždy částku 240 Kč, dohromady 960 Kč. Žalobkyně zaslala dne 1. 2. 2024 žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však žádnou z uvedených plateb doposud neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 12. 2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 6. 1. 2025 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny účinnými od 1. 6. 2018, fakturou č. [číslo] a č. [číslo] včetně detailního rozpisu, upomínkami ze dne 18. 11. 2022, 30. 1. 2023, 27. 3. 2023 a 1. 6. 2023 a předžalobní upomínkou odeslanou dne 1. 2. 2024. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje, když k těmto důkazům nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky a současně v řízení nevyšla najevo ani potřeba provedení dalších důkazů. Navíc soud vycházel z toho, že všechna tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná, když žalovaný v rámci výzvy k vyjádření toto potvrdil tím, že na výzvu k vyjádření nereagoval.
5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze jí proto v celém rozsahu vyhovět. Mezi stranami sporu byla uzavřena kupní smlouva na dodávku elektřiny dle ust. § 2079 o. z. Na základě takto uzavřené smlouvy vznikl žalobkyni závazek dodávat žalovanému do sjednaného odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal tuto komoditu v daném místě odebírat a zaplatit za ni dohodnutou kupní cenu. Tyto ceny měly být žalovaným hrazeny na základě vyúčtování (faktur), které bylo podle smluv splatné v konkrétním termínu uvedeném na vyúčtování (15. den od jejího vystavení). Součástí smlouvy o dodávce elektřiny pak bylo platné ujednání stran o povinnosti žalovaného platit stanovené poplatky, a to zejména poplatek za vystavení jednotlivé upomínky ve výši 240 Kč. Žalovaný neuhradil za dodanou elektřinu v období od 21. 9. 2021 do 7. 9. 2022 cenu ve výši 17 353,77 Kč, která byla splatná dne 24. 10. 2022 a dále za období od 8. 9. 2022 do 22. 6. 2023 cenu ve výši 56 181,74 Kč, která byla splatná dne 25. 7. 2023. Vedle toho pro včasné neuhrazení této faktury pak žalobkyně zaslala ve dnech 18. 11. 2022, 30. 1. 2023, 27. 3. 2023 a 1. 6. 2023 žalovanému upomínku, za kterou si v souladu se smlouvou vyúčtovala vždy částku 240 Kč. S ohledem na výše uvedené proto žalovaný dluží žalobkyni právě částku 74 495,51 Kč. Jelikož žalovaný takto žalobkyni neuhradil za dodanou elektřinu uvedenou částku, čímž tak řádně a včas nesplnil svůj závazek, dostal se tak s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1970 o. z., dnem následujícího po dni splatnosti uvedené faktury, do prodlení. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím tak, tj. tak, jak bylo žalobkyní požadováno (výrok I. rozsudku).
8. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění od právní moci rozsudku pak má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť v projednávané věci soud zejména vzhledem k již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek neshledal, když takové důvody nebyly současně v řízení účastníky ani tvrzeny.
9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 4 100 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 12 300 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 300 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 13 200 Kč) ve výši 2 772 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 981 Kč činí 18 953 Kč. I v této části pak byl žalovaný soudem zavázán plnit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.