Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 496 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 496 Kč od 15. 8. 2025 do 26. 1. 2026 a z částky 3 496 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 351 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo [účet], VS: [VS], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 15 496 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku, když žalovaná měla žalobkyni dlužit tuto částku na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou dne 6. 6. 2025, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději do 14. 8. 2025. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách společnosti [právnická osoba], kdy žalovaná doručila společnosti prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně následně prověřila totožnost dlužníka a následně prověřila i jeho úvěruschopnost. Žalovaná však porušila svoje povinnosti dané předmětnou smlouvou a dostala se do prodlení s úhradou dluhu, když ničeho na zápůjčku nezaplatila. Společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku dne 18. 12. 2025 na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 14. 5. 2026 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 1. 6. 2026 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou nepodepsala smlouvu o úvěru ze dne 6. 6. 2025 ve znění dodatku ze dne 12. 6. 2025, když těmto smlouvám chybí podpisy nejméně podpis žalobkyně (a zřejmé i žalované) a dále, že poskytla žalované částku v souhrnné výši 12 000 Kč ve dvou platbách (5 000 Kč a 7 000 Kč). Žalobkyně také nárokuje částku ve výši 3 496 Kč představující poplatky za poskytnutí úvěru bez jakéhokoli důvodu. K postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba] na žalobkyni došlo smlouvou ze dne 18. 12. 2025. Dne 16. 1. 2026 byla sepsána listina nazvaná jako oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žalob a téhož dne byly obě listiny odeslány žalované.
5. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu o úvěru s dodatkem č. 1, které podle jejich tvrzení měly být mezi stranami uzavřeny. Tyto listiny předložené žalobkyní však neobsahovaly žádný podpis žalobkyně (a zřejmě ani podpis žalované) a ani jinak nelze z předložených listin dovodit, že smlouva (ve znění dodatku č. 1) tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistujících smluv uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 12 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a byla povinna tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 o. z. Ohledně zbývající částky ve výši 3 496 Kč skládající ze z poplatků za poskytnutí úvěrů, tak na tuto nemá žalobkyně nárok, když mezi účastníky nebylo prokázáno, že by byla uzavřena jakákoli konkrétní smlouva s konkrétními právy či povinnostmi. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ke dni 18. 12. 2025. K vydání bezdůvodného obohacení byla přitom žalovaná vyzvána prokazatelně předžalobní upomínkou se lhůtou plnění 3 dny ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky, které byly odeslány dne 20. 1. 2026 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. 23. 1. 2026 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění (bezdůvodného obohacení) uplynula 26. 1. 2026. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 12 000 Kč dne 27. 1. 2026 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně od 27. 1. 2026 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny včetně příslušenství 12 748,60 Kč, což představuje 74 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka jistiny včetně příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci příslušenství celkem 4 519,67 Kč, což představuje 26 % z celkového předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 48 %.
10. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 400 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 1 200 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 1 500 Kč) ve výši 315 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dodatečně doměřeného poplatku ve výši 200 Kč by činily 2 815 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 48 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 1 351 Kč.
11. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 15 496 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. do částky 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).