112 C 34/2019

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 9. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 952 725,60 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 7. 1. 2000 Smlouvu o organizaci a úhradě rekondiční péče, ke které následně žalobkyně se žalovanou k dnešnímu dni uzavřeli celkem 34 dodatků (dále jen „Smlouva“). Dle článku 2.1. Smlouvy je předmětem Smlouvy zajištění komplexní rekondiční péče formou rekondičních pobytů pro pojištěnce žalobkyně, které budou uskutečňovány v rehabilitačním zařízení [Jméno žalovaného]. Termíny a počty účastníků komplexních rekondičních služeb na následující období byly upřesňovány písemnými dodatky ke Smlouvě vždy na pololetí, a to nejpozději do posledního měsíce předcházejícího pololetí. Ve vztahu k roku 2017, ve kterém docházelo k dvojímu vykazování u strany žalované, které se tento návrh týká, je relevantní dodatek: č. 34, který byl sjednán 25. 1. 2017, kterým došlo ke změně předmětu plnění, a to tak, že definuje plnění jako „vstupní a výstupní konzultace s rehabilitačním pracovníkem“. Dle článku 3.1 Smlouvy se žalobkyně a žalovaná dohodly pro rok 2017 na ceně za jeden pobytový den za jednoho účastníka ve výši 1 295 Kč. V ceně za den komplexní rekondiční péče je zahrnuto ubytování, celodenní strava – plná penze, sauna, bazén a léčebné služby v rozsahu nejméně 3 procedur denně, vstupní a výstupní konzultace s rehabilitačním pracovníkem. Za proceduru se považoval jakýkoliv výkon, včetně výkonů dle Seznamu zdravotních výkonů ve vyhlášce č. 134/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který byl rekondistovi poskytnut. Z výše uvedeného je zřejmé, že k maximálnímu efektu rekondičního pobytu pro své pojištěnce žalobkyně požadovala, smluvně sjednala a hradila pobyty s komplexní rekondiční péčí a žalovaná byla na základě Smlouvy povinna pojištěncům žalobkyně poskytovat pří rekondičním pobytu komplexní rekondiční péči spočívající mj. v poskytování léčebné složky vyjádřené nejméně 3-mi procedurami denně. Žalobkyně dne 24. 1. 2019 dokončila revizi výkonů hrazených ze základního fondu zdravotního pojištění u svých pojištěnců, kteří se účastnili rekondičního pobytu (dále jen ,,Revizní zpráva”). Z této revize vyplynulo, že v období od 1. 1. 2017 do 21. 12. 2017, kdy byl vykázán poslední výkon v tomto roce ze strany žalované, žalovaná u pojištěnců, kteří se účastnili rekondičního pobytu, vykazovala v tomtéž období zdravotní výkony, které byly fakturovány žalobkyni zvlášť a následně hrazeny ze základního fondu zdravotního pojištění žalobkyně, ačkoliv se jednalo o úkony již hrazené v rámci platby za rekondiční pobyt dle Smlouvy. Žalovaná tak vykazovala do základního fondu zdravotního pojištění žalobkyně, ze kterého se hradí zdravotní služby poskytovatelům zdravotních služeb, procedury a úkony, které byly součástí Smlouvy. Tyto výkony neměly být vykázány zvlášť mimo Smlouvu. Konkrétní výpis výkonů. které neměly být žalobkyni vykázány v předmětném období, jsou uvedeny v Revizní zprávě. Jedná se tedy o zdravotní služby, které byly vykázány, a následně placeny neoprávněně, dvakrát. Tím došlo k porušení Smlouvy a právních předpisů. Šetřením na místě bylo zjištěno, že žalovaná v některých případech poskytla pojištěncům žalobkyně méně než 3 procedury dle Smlouvy, a přesto vykázala výkony do základního fondu zdravotního pojištění žalobkyně, ač tyto neměly být vykázány vůbec. V dalších případech zase žalovaná jako procedury vykázala a poskytla (např. saunu nebo bazén), avšak tyto prvky měly být dle Smlouvy poskytovány zvlášť a není možné je vykazovat jako proceduru podle Smlouvy. V ostatních případech pak žalovaná poskytla pojištěncům žalobkyně minimálně 3 procedury a dále vykázala výkony do základního fondu zdravotního pojištění žalobkyně, ač tyto neměly být vykázány vůbec. Tyto výkony neoprávněně vykázané do základního fondu pojištěnců jsou uvedeny v Příloze č. 2 tohoto návrhu na vydání platebního rozkazu. Žalobkyně tak shrnuje, že ve Smlouvě požadovala komplexní rekondiční péči spočívající v zajištění minimálně 3 procedur denně, a to v zařízení, které mělo sloužit pro účely rekondičních pobytů. Žalobkyně ve Smlouvě nepožadovala od žalované zajištění nekomplexní rekondiční péče nebo-li poskytnutí pouze částečných služeb. Rekondiční služby hradí žalobkyně - jako zaměstnanecká zdravotní pojišťovna mající zájem na efektivní rekonvalescenci zaměstnanců průmyslových zaměstnavatelů a svých pojištěnců, z tzv. fondu prevence, kdy pro použití financování z tohoto fondu se musí jednat o preventivní nebo zdravotní programy s prokazatelným pozitivním vlivem na zdraví svých pojištěnců. Zdravotní složka rekondičních pobytů, tj. sjednaný minimální rozsah požadovaných procedur, které se žalovaná zavázala poskytovat, je tak naprosto klíčovou složkou komplexních rekondičních pobytů. Pokud by tato složka absentovala nebo byla plněna jen částečně, docházelo by k zajištění a proplácení pouhého hotelového, resp. wellness pobytu, což nikdy nebylo předmětem Smlouvy. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že žalovaná porušila Smlouvu a své závazky zajišťovat komplexní rekondiční péči tím, že (i) jednak v mnoha případech nezajistila pojištěncům žalobkyně ani minimálně sjednaný rozsah procedur a (ii) zároveň vždy (tj. i v případech nezajištění ani minimálního rozsahu sjednaných procedur) vykazovala další výkony do základního fondu zdravotního pojištění žalobkyně, ač tyto výkony neměly být vykázány vůbec, ale prováděny v rámci sjednané a řádně žalobkyní hrazené komplexní rekondiční péče. Popsaným postupem, kdy žalovaná vykazovala žalobkyni k úhradě zdravotní výkony, jejichž úhradu provedla žalobkyně již jednou na základě Smlouvy, a proto žalovaná nebyla oprávněna jejich dvojímu vykazování k jejich dvojímu vykazování, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, protože žalovaná obdržela plnění bez právního důvodu. Celková výše bezdůvodného obohacení, tvořena hodnotou výkonů, které neměly být žalobkyní vykázány a žádány o proplacení, jejíž seznam tvoří přílohu tohoto návrhu, je 952 725,60 Kč (slovy: devětsetpadesátdvatisícsedmsetdvacetpětkorunašedesáthaléřů (dále se tato finanční částka nazývá „majetkový prospěch“). Majetkový·· prospěch je rovněž zřejmý z Vyúčtování poskytnutých zdravotních služeb za rok 2017 (Příloha č. 4), ze kterého je patrné, žalobkyně uhradila v roce 2017 žalované částku 2 630 446,40 Kč (viz. Zálohově zaplaceno) a po provedené revizi bylo zjištěno, že žalované mělo být uhrazeno pouze 1 677 720,80 Kč (viz Celková úhrada). Rozdíl mezi tím, co mělo být žalované uhrazeno a co ve skutečnosti žalované uhrazeno bylo, představuje právě majetkový prospěch, který se rovná částce 952 725,60 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, k úhradě majetkového prospěchu, a to přípisem ze dne 22. 5. 2019 označeným jako Předžalobní výzva dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. Jelikož žalovaná ke dni podání tohoto návrhu na vydání platebního rozkazu neuhradila částku představující majetkový prospěch.U jednání dne 10. 8. 2022 č.l. 173 žalobkyně doplnila, že v příloze, která je součástí revizní zprávy, jsou vykázány úkony, když ani jeden z uvedených úkonů neměl být žalovanou žalobkyní vyúčtován. Seznam úkonů byl vytvořen dle faktur předložených jí žalovanou na základě Smlouvy o poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění č. [číslo] (Smlouvy 2), problém je v tom, že žalobkyně již úkony uvedené v příloze již jednou žalované proplatila, a to na základě Smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče, na základě které měly být tyto úkony celou dobu správně účtovány. Žalobkyně netvrdí, že byl žalovaná dané úkony zdravotní péče dle Smlouvy 2) reálně neposkytla a nebyla oprávněna je účtovat. Základem sporu je pak dvojí vyúčtování žalovanou.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 17. 12. 2019 (č.l. 40), kdy navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedla, že žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne 22. 5. 2019 k úhradě částky ve výši 13 219 510,40 Kč s tím, že se jedná o „vyrevidované“ výkony za období 2012-2017. Na tuto výzvu žalovaná reagovala podáním ze dne 31. 5. 2019. Z revizní zprávy přitom má plynout, že se jedná o duplicitně vykázané a uhrazené zdravotní služby uhrazené ze základního fondu. Bohužel z této revize není patrné, jaká částka odpovídá jednotlivým kalendářním rokům. K roku 2017 žalobkyně dokládá pouze listinu „vyúčtování poskytnutých zdravotních služeb“, avšak není patrné, zda je tento dokument provázán s revizní zprávou nebo z ní vyplývá. Za této situace má žalovaná za to, že žalobkyně si pouze připravila dokumenty, které předložila soudu, tak, „aby částky seděly“. Z žádného důkazního návrhu žalobkyně nevyplývá, že by její nárok byl důvodný. Podkladem pro projednání žaloby nemůže být revizní zpráva, která je součástí spisu, kdy revizní zprávu vyhotovila sama žalobkyně, zpráva není datovaná, podepsaná a není zjistitelné, které dokumenty a které skutečnosti byly jejím podkladem, tj. co bylo předmětem revize. Rozklad částek prezentovaný v editovatelné tabulce rovněž žalovaná z procesní opatrnosti sporuje. Smlouva o organizaci a úhradě rekondiční péče byla uzavřena dne 7. 1. 2000 a následně byla množstvím dodatků upravena. Podstatné je v této věci ujednání odst. 3.1. (původní smlouvy), ve kterém bylo sjednáno ve znění dodatku č. 34 v odst. 2.1: „Smluvní strany se dohodly na ceně za jeden pobytový den za jednoho účastníka ve výši 1 295 Kč. V ceně je zahrnuto ubytování, celodenní strava-plná penze, sauna, bazén a léčebné služby v rozsahu nejméně 3 procedur denně, vstupní a výstupní konzultace s rehabilitačním pracovníkem.“ Základ pro hodnocení nároku žalobkyně tkví v zodpovězení otázky, co je považováno za léčebnou službu a proceduru. Sama žalobkyně uvedla, že „Za proceduru se považoval jakýkoliv výkon, včetně výkonů dle Seznamu zdravotních výkonů ve vyhlášce č. 134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který byl rekondistovi poskytnut.“ Toto tvrzení je dle žalované lživé, nevyplývá z žádného ujednání mezi stranami a nevyplývá ani z vyhlášky 134/1998 Sb. ani z ničeho jiného. Během pobytů byly pojištěncům poskytovány žalovanou jak léčebné služby, tak zdravotní služby, resp. zdravotní výkony. Rekondiční péče dle žalované zahrnovala saunu, bazén, ubytování a stravu a také léčebné služby jako parafín, inhalace, pobyt ve vířivce či kondiční procházky (nordic walking) – tyto léčebné služby ani vyhláška 134/1998 Sb. nezná. Léčebné služby byly poskytovány v souladu s provedenou zdravotní prohlídkou, kterou prováděl proškolený zaměstnanec žalované (nikoli lékař), který rekondistu změřil, zvážil a zapsal do karty užívané léky a poznámku o kouření. Toto vše bylo hrazeno paušální částkou, která v roce 2017 činila 1 295 Kč/člověk/den a částka byla hrazena z fondu prevence. Vedle toho bylo zcela nad rámec smlouvy o poskytování rekondiční péče ze dne 7. 1. 2000 ve znění pozdějších dodatků prováděny další úkony. Jednalo se o provádění lékařských prohlídek (prováděny lékařem), na základě kterých titulovaný lékař stanovil zdravotní péči, kterou má rekondista dostat. Jednalo se o masáže, magnet, cvičení apod. Vše bylo zadokumentováno v kartě pojištěnce, kterou vede žalovaná. Na těchto kartách je zaznamenáno i kdy byla provedena vstupní a výstupní zdravotní prohlídka a kdy byla provedena vstupní a výstupní lékařská prohlídka. K úhradě zdravotních výkonů (tj. těch nad rámec smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče) smluvní strany uzavřely Smlouvu o poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Tato smlouva byla uzavřena dne 15. 1. 2008 a byla posléze měněna řadou dodatků. Smlouva o poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění byla uzavřena dle vyhlášky MZ č. 618/2006 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy (pro zdravotní pojišťovny) a odkazuje na zákon o veřejném zdravotním pojištění. To smlouva o rekondiční péči neodkazuje. Existence obou smluv sama o sobě potvrzuje tvrzení žalované, že zde existovala dvoukolejnost úhrad. Rekondiční, resp. léčebné služby, byly hrazeny paušálně dle smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče, a to z fondu prevence, kdežto zdravotní výkony byly hrazeny smlouvy o poskytování zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění podle jejich skutečného objemu z fondu základního. Obě smlouvy si nebyly ani konkurenční. Žalovaná zde akcentuje také ekonomickou racionalizaci vzájemného vztahu účastnic řízení, jinými slovy, zda by tento vztah mohl být na jedné nebo druhé straně ekonomicky udržitelný. K tomu uvádí žalovaná, že pokud by již od počátku (r. 2000) či někdy v průběhu (např. r. 2008) strany měly zájem na tom, aby veškeré zdravotní i nezdravotní (léčebné) výkony byly hrazeny paušální částkou za jednoho pojištěnce na den, takový vztah by nebyl pro žalovanou ekonomicky udržitelný ani měsíc, natož bezmála dvě dekády. Částka 1 295 Kč/pojištěnec/den sotva pokrývá náklady na ubytování stravu a několik rekondičních aktivit. Pokud by měla žalovaná z této paušální částky poskytovat ještě zdravotní služby, dostala by se tímto vztahem do velmi závažného finančního problému, přičemž tento stav by nebyl udržitelný ani několik měsíců, natož půldruhého tuctu let. Žalovaná má za to, že je záhodno vnímat tento spor v širších okolnostech, které jsou klíčové k pochopení celé podstaty věci. Vzájemný vztah účastnic řízení má mnohaletou tradici. Co do předmětu sporu a dvoukolejnosti tedy poskytování jak preventivní léčebné péče, tak zdravotní péče můžeme věc datovat ke konci roku 1998, kdy [Jméno žalobce] tento nápad iniciuje. Dopisem ze dne 23. 11. 1998 píše [Jméno žalobce] primáři [název] polikliniky, s.r.o., kterým ho informuje o tom, že [Jméno žalovaného] poskytuje pojištencům služby v rámci několikadenních rekondičních pobytů, přičemž tyto pobyty jsou hrazeny z fondu prevence. V témže dopise [Jméno žalobce] uvádí, že těchto pobytů lze využít také k poskytnutí další péče, léčebných procedur, příp. konkrétních zdravotních výkonů. V reakci na shora uvedený dopis odpovídá primář [název] polikliniky kladně, když jmenuje některé zdravotní výkony, které je možné pojištencům poskytovat a přímo výslovně říká, že tyto výkony musejí být předepsány praktickým nebo odborným lékařem a mají mít individuální charakter. Smysl tohoto nastavení spočíval v tom, že když už pojištěnci [Jméno žalobce] navštěvují [Jméno žalovaného], nechť je jim poskytnuta další péče nad rámec rekondice, nechť jsou jim poskytovány zdravotní služby. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaměstnávala ani odborného, ani praktického lékaře, který by mohl provádět lékařské prohlídky, na základě kterých by indikoval individuální zdravotní výkony, [Jméno žalobce] sama určila [tituly před jménem] [jméno FO], který pravidelně dojížděl do [Jméno žalovaného] za tímto účelem. Provedení lékařských prohlídek jako výkon vykazoval sám [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno žalobce] tyto proplácela napřímo jemu. Byl tak založen vztah, kdy pojišťovna dodávala žalované pojištěnce na ozdravné pobyty, těmto pojištěncům bylo poskytnuto ubytování, strava a některé léčebné služby rekondičního typu (bazén, kondiční procházky atp.) a vedle toho prohlédl pojištěnce lékař dosazený samotnou pojišťovnou, který naordinoval pojištěnci zdravotní výkony. Vztah mezi účastnicemi řízení takto fungoval po mnoho a mnoho let. Žalovaná pravidelně od počátku procházela kontrolní a revizní činností ze strany pojišťovny. Na roční bázi bylo také kontrolováno období let 2012 až 2017. Tato praxe nebyla až do roku 2017 ničím narušena. V roce 2017 přišla [Jméno žalobce] s tím, že vyhlásí veřejnou zakázku na poskytování rekondičních služeb (ev. č. [číslo], datum uveřejnění ve věstníku veřejných zakázek: 30. 8. 2017). O tuto veřejnou zakázku soutěžila žalovaná a jeden další poskytovatel, který nabídl cenu cca o polovinu nižší a byl tedy vybrán. Proti výběru dodavatele podala žalovaná námitky, když měla za to, že druhý účastník nabídl mimořádně nízkou nabídkovou cenu. Aniž by byl vybraný dodavatel dotázán na zdůvodnění nabídkové ceny, posoudil zadavatel, že se o mimořádně nízkou nabídkovou cenu nejedná. Proti rozhodnutí podala žalovaná návrh k ÚOHS na přezkum, přičemž toto řízení u ÚOHS bylo zastaveno s odůvodněním, že nebyla složena kauce v odpovídající výši. Proti tomuto přepjatě formalistickému rozhodnutí ÚOHS, které navíc nemá dle žalobkyně oporu ani v zákoně, ani v zadávací dokumentaci veřejné zakázky, podala žalovaná správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně, přičemž dosud nebylo v této věci vydáno rozhodnutí. Přepjatý formalismus přisuzuje žalovaná postupu ÚOHS, který řízení okamžitě zastavil bez výzvy, aby kauce byla doplacena do jím vypočtené výše, nebo v krajním případě, aniž by posoudil podání jako podnět k přezkumu. Od počátku konfliktu mezi žalovanou a žalobkyní, který pramení z okolností týkajících se veřejné zakázky, cítí žalovaná tlak a celou řadu neracionálních kroků ze strany [Jméno žalobce], kdy například požaduje úhradu více než 13 mil. Kč za uhrazené výkony od roku 2012. Žalovaná se tak domnívá, že svým jednáním [Jméno žalobce], potažmo osoby za ní jednající sledují nějaký skrytý účel, likvidaci žalované nebo ukončení jejího podnikání v hotelu Odra. Žalované přijde naprosto absurdní, že zdravotní výkony, které žalobkyně uhradila žalované a které jsou předmětem každoročního přezkumu, a byly nesporné po mnoho, mnoho let, nyní žalobkyně považuje za neoprávněné.

3. V průběhu řízení pak usnesením ze dne 2. 9. 2020, č.j. 112 C 34/2019-88 pak soud spojil věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 112 C 34/2019, 112 C 46/2019 (smluvní pokuta) a 112 C 53/2019 (smluvní pokuta) ke společnému řízení a nadále byly vedeny pod sp. zn. 112 C 34/2019. V souvislosti s takto spojenými věcmi soud rozhodl částečným rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 112 C 34/2019-364 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, č.j. 15 Co 141/2023-414.V souvislosti s jednotlivými tvrzeními účastníků učiněnými v průběhu řízení, zejména poté, co byli soudem poučeni ve smyslu § 118 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je třeba v rámci zaujetí podstaty projednávané věci zdůraznit následující:Žalobkyně tvrdí:Žalovaná na základě Smlouvy 1) zajišťovala pro pojištěnce žalobkyně komplexní rekondiční péči v průběhu roku 2017 formou rekondičních pobytů, které byly uskutečňovány v rehabilitačním zařízení žalované. Částky, které byly za toho, kterého pojištěnce, jejichž seznam žalobkyně doložila prostřednictvím tabulek za rekondiční pobyt dle Smlouvy 1) uhrazeny, byly žalobkyní proplaceny a o účtované výši, jejich provedení a vyúčtování není sporu. Podstatné je, že žalovaná si dále u pojištěnců, jejichž konkretizaci žalobkyně učinila prostřednictvím tabulek (zejména přílohou 3a ve spojení s přílohou 2a) zaúčtovala úkony zdravotní péče (tzv. zdravotní úkony), které byly žalobkyní uhrazeny ze základního fondu, tj. z veřejného zdravotního pojištění dle zákona č. 48/1997 Sb., když tyto nebyly žalovanou vůbec provedeny a pokud byly snad provedeny, tak tyto nemohou být k tíži žalobkyně žalovanou zúčtovány, když k jejich provedení žalovaná neměla žalovaná podklad ve formě FT 06 (tento nepředložila u zkoumaného vzorku pojištěnců resp. u žádného dotčeného pojištěnce žalobkyně).Žalovaná tvrdí:Žalovaná vykazovala a účtovala provedené výkony dle Smlouvy 1 – úkony rekondiční péče a vedle toho pak vykazovala a účtovala u pojištěnců, kteří se účastnili rekondičního pobytu provedené zdravotní výkony dle Smlouvy 2). Byl tak založen vztah, kdy žalobkyně dodávala žalované pojištěnce na ozdravné rekondiční pobyty, těmto pojištěncům bylo poskytnuto ubytování, strava a některé léčebné služby rekondičního typu (bazén, kondiční procházky atp.) a vedle toho prohlédl pojištěnce lékař dosazený samotnou pojišťovnou, který naordinoval pojištěnci zdravotní výkony, které byly provedeny a následně účtovány žalobkyní.Rekondiční péče dle žalované zahrnovala saunu, bazén, ubytování a stravu a také léčebné služby jako parafín, inhalace, pobyt ve vířivce či kondiční procházky (nordic walking) – tyto léčebné služby ani vyhláška 134/1998 Sb. nezná. Léčebné služby (účtované v rámci rekondiční péče) byly poskytovány v souladu s provedenou zdravotní prohlídkou, kterou prováděl proškolený zaměstnanec žalované (nikoli lékař), který rekondistu změřil, zvážil a zapsal do karty užívané léky a poznámku o kouření. Toto vše bylo hrazeno paušální částkou, která v roce 2017 činila 1 295 Kč/člověk/den a částka byla hrazena z fondu prevence.Vedle toho bylo zcela nad rámec smlouvy o poskytování rekondiční péče ze dne 7. 1. 2000 ve znění pozdějších dodatků prováděny další úkony v podobě zdravotních výkonů. Jednalo se o provádění lékařských prohlídek (prováděny lékařem), na základě kterých titulovaný lékař ([tituly před jménem] [jméno FO]) stanovil zdravotní péči, kterou má rekondista dostat. Jednalo se o masáže, magnet, cvičení apod. Vše bylo zadokumentováno v kartě pojištěnce, kterou vede žalovaná. Na těchto kartách je zaznamenáno i kdy byla provedena vstupní a výstupní zdravotní prohlídka a kdy byla provedena vstupní a výstupní lékařská prohlídka. K úhradě zdravotních výkonů (ty, které byly provedeny nad rámec Smlouvy 1) strany uzavřely Smlouvu poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění ze dne 15. 1. 2008. Procedury byly hrazeny ze základního fondu. Zdravotní úkony nebyly služby, které byly hrazeny v rámci platby za rekondiční pobyt. Nejdříve bylo nutné určit diagnózu a doporučení lékaře, a to na základě lékařské prohlídky [tituly před jménem] [jméno FO] a na základů této lékařské prohlídky byla zjištěna diagnóza a pojištěnci byly zdravotní služby poskytnuty specializovanými odborníky. Následně byly takto provedené výkony vyfakturovány k proplacení. Duplicitnost tedy neexistovala.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázaný následující skutkový stav: Nespornými tvrzeními účastníků, že žalovaná od žalobkyně za rok 2017 přijala plnění (dle Smlouvy 2) ve výši 2 630 446 Kč. Smlouvou o organizaci a úhradě rekondiční péče ze dne 7. 1. 2000 (dále jako Smlouva 1), že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako „pojišťovnou“ a žalovanou jako „zdravotnickým zařízením“, když předmětem této Smlouvy bylo zajištění komplexní rekondiční péče formou rekondičních pobytů pro pojištěnce [Jméno žalobce], které budou uskutečňovány v rehabilitačním zařízení [název] od I. pololetí roku 2000. Bodem 2.2. bylo ujednáno, že termíny a počty účastníků komplexní rekondiční péče na následující období budou upřesňovány písemnými dodatky k této smlouvě vždy na pololetí, a to je později do posledního dne měsíce předcházejícího pololetí. Bodem 4.1. bylo ujednáno, že [Jméno žalobce] si vyhrazuje právo kontroly rozsahu poskytovaných služeb a zdravotní péče a pod bodem 4.2. se žalovaná zavázala předkládat faktury ze rekondiční péči, které budou vedle obecných náležitostí obsahovat dobu pobytu, celkovou částku, jmenný seznam účastníků s rodným číslem a adresou bydliště. Pro předmětné období je pak relevantní Dodatkem č. 34 ze dne 25. 1. 2017, kdy pod bodem II., 2.1. bylo mezi účastníky ujednáno, že cena za jeden pobytový den za jednoho účastníka byl stanoven na částku 1 295 Kč s tím, že v ceně na den je zahrnuto ubytování, celodenní strava - plná penze, sauna, bazén a léčebné služby v rozsahu nejméně 3 procedur denně, vstupní a výstupní konzultace s rehabilitačním pracovníkem. Smlouvou č. [číslo] o poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění ze dne 15. 1. 2008 (dále jako Smlouva 2), že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako „pojišťovnou“ a žalovanou jako „zdravotnickým zařízením“, když předmětem této Smlouvy bylo stanovení podmínek a úprava vztahů vznikajících mezi zdravotnickým zařízením a pojišťovnou při poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění (hrazená zdravotní péče) pojištěncům pojišťovny a při její úhradě. Článek II. práva a povinnosti smluvních stran bod 2. písm. d) pak uvádí, že zdravotnické zařízení (tj. žalovaná) odpovídá za to, že zdravotničtí pracovníci poskytují hrazenou zdravotní péče na základě indikace ošetřujícího lékaře, v souladu se zvláštními právními předpisy (zákon č. 95/2004 Sb., zákon č. 96/2004 Sb., vyhl. č. 424/2004 Sb.). Pod bodem g) pak zdravotní zařízení povede pro posouzení oprávněnosti vyúčtované zdravotní péče v průkazné formě zdravotní dokumentaci léčení pojištěnců, ve které budou zaznamenávány provedené zdravotní výkony, vyžádaná zdravotní péče včetně zdravotní dopravy, předepisované léčivé přípravy a zdravotnické prostředky a uchovávány v ní i doručené výsledky vyžádaných a provedených vyšetření a ošetření, v souladu se zvláštním právním předpisem (vyhl. č 49/1993 Sb., vyhl. č. 385/20006 sb. a vyhl. č. 479/2006 Sb.). Pod bodem 3. písm. a) této smlouvy, že Pojišťovna uhradí zdravotnickému zařízení provedenou hrazenou zdravotní péči, průkazně zdokumentovanou a odůvodněnou poskytnutou jejím pojištěnců. Dle čl. IV. Kontrolu bodu 1) pojišťovna provádí v souladu s § 42 zákona č. 48/1997 Sb. a Smlouvou kontrolu využívání a poskytování hrazené zdravotní péče v jejím objemu a kvalitě, včetně dodržování cen, a to prostřednictvím svého informačního systému, revizních lékařů a dalších odborných pracovníků ve zdravotnictví, způsobilých k revizní činnosti. 13 fakturami žalované za rok 2017, že tyto byly vystaveny za měsíce leden 2017 až červen 2017, když tyto faktury byly vystaveny žalovanou na základě Smlouvy 1. Fakturou č. 170115 ze dne 13. 1. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 372 960 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 1. 1. 2017 - 13. 1. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 25. 1. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 25. 1. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 187. Fakturou č. 170134 ze dne 27. 1. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 427 850 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 15. 1. 2017 - 27. 1. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 30. 1. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 30. 1. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č. l.190. Fakturou č. 170210 ze dne 10. 2. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 466 200 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 29. 1. 2017 - 10. 2. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 13. 2. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 13. 2. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 195. Fakturou č. 170219 ze dne 24. 2. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 483 240 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 12. 2. 2017 - 24. 2. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 27. 2. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 27. 2. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 195. Fakturou č. 170310 ze dne 10. 3. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 444 890 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 26. 2. 2017 - 10. 3. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 14. 3. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 14. 3. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 199. Fakturou č. 170333 ze dne 24. 3. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 450 660 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 12. 3. 2017 - 24. 3. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 28. 3. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 28. 3. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 202. Fakturou č. 170411 ze dne 7. 4. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 429 080 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 26. 3. 2017 - 10. 4. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 11. 4. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 11. 4. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 205. Fakturou č. 170447 ze dne 21. 4. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 372 960 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 8. 4. 2017 - 21. 4. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 25. 4. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 25. 4. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 208. Fakturou č. 170511 ze dne 5. 5. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 387 320 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 23. 4. 2017 - 5. 5. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 10. 5. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 10. 5. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 212. Fakturou č. 170534 ze dne 19. 5. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 365 190 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 5. 5. 2017 - 19. 5. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 23. 5. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 23. 5. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 215. Fakturou č. 170602 ze dne 2. 6. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 388 500 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 21. 5. 2017 - 2. 6. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 6. 6. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 6. 6. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 217. Fakturou č. 170630 ze dne 15. 6. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 473 970 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 3. 6. 2017 - 15. 6. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 20. 6. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 20. 6. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 220. Fakturou č. 170650 ze dne 30. 6. 2017, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 365 190 Kč za rekondiční pobyty ve dnech 18. 6. 2017 - 30. 6. 2017. Z výpisu z účtu ze dne 7. 7. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalované tuto částku dne 7. 7. 2017 uhradila. Přílohou je pak seznam rekondistů, údaj, kdy rekondici absolvovali na č.l. 223.Z výše uvedených smluv součtem vyplývá, že žalovaná vyfakturovala prostřednictvím 13 výše uvedených faktur na základě Smlouvy 1 celkovou částku 5 428 010 Kč a tato jí byla žalobkyní uhrazena. Fakturami žalované za rok 2017 (č.l. 226-244), že tyto byly vystaveny za rok 2017, když tyto faktury byly vystaveny žalovanou na základě Smlouvy 2), a to: Faktura č. 170148 ze dne 9. 2. 2017 na částku 235 292,80 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 282 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 234 592 Kč. Faktura č. 170233 ze dne 1. 3. 2017 na částku 234 655,20 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 281 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 233 940 Kč. Faktura č. 170242 ze dne 9. 3. 2017 na částku 26 673,60 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 285 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 652 Kč. Faktura č. 170243 ze dne 13. 3. 2017 na částku 25 747,20 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 284 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 0 Kč. Faktura č. 170358 ze dne 4. 4. 2017 na částku 260 224 Kč. K této byl doloženo vyúčtování faktury na č.l. 283 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 258 647,20 Kč. Faktura č. 170473 ze dne 9. 5. 2017 na částku 259 889,60 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 286 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 258 899,20 Kč. Faktura č. 170554 ze dne 6. 6. 2017 na částku 0 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 287 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 259 372 Kč. Faktura č. 170556 ze dne 6. 6. 2017 na částku 2 103,20 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 288 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 1 016,80 Kč. Faktura č. 170657 ze dne 4. 7. 2017 na částku 260 819,20 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 289 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 258 868,80 Kč. Faktura č. 170735 ze dne 11. 8. 2017 na částku 257 914,40 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 290 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 256 115,20 Kč. Faktura č. 170841 ze dne 8. 9. 2017 na částku 220 128,80 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 291 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 214 692 Kč. Faktura č. 170981 ze dne 6. 10. 2017 na částku 100 644,80 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 293 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 100 206,40 Kč. Faktura č. 171031 ze dne 12. 10. 2017 na částku 16 712,80 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 294 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 152 Kč. Faktura č. 171198 ze dne 6. 12. 2017 na částku 193 837,60 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l.296 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 147 112,80 Kč. Faktura č. 171262 ze dne 10. 1. 2018 na částku 131 895,20 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 297 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 127 750,40 Kč. Faktura č. 1710103 ze dne 6. 11. 2017 na částku 184 476,80 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 298 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 183 608,80 Kč. Faktura č. 1711100 ze dne 14. 12. 2017 na částku 44 172,80 Kč. K této bylo doloženo vyúčtování faktury na č.l. 299 s tím, že informační systém žalobkyně uznal toliko částku 44 172,80Kč. K výše uvedené faktuře za leden 2017 pak byl žalobkyní pro příklad doložen výpis dávek za leden 2017 (č.l. 245-280), když tento výpis byl podkladem pro vyhotovení faktury č. 170148 ze dne 9. 2. 2017 na částku 235 149,60 Kč (s odkazem na č.l. 226 spisu). V tomto výpise jsou uvedeny jména osob, jimž byly zdravotní služby poskytnuty, období, přesná specifikace provedených úkonů, počet, bodové ohodnocení a toto vyjádřeno ve financích. Výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], že tato je členem revizní komise Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra. Ta k meritu věci vypověděla, pokud jí byl předložen listinný důkaz - Revize z roku 2017 a dále její přílohu, že se jedná o seznam vykázaných výkonů odbornost 902 u pojištěnců, kteří současně čerpali rekondiční pobyt hrazený na základě jiné smlouvy než smlouvy o poskytování a úhrady zdravotních služeb z fondu prevence, s tím, že je jasné, že tyto výkony byly vykázány a uhrazeny ze základního fondu. Ve zhodnocení a závěru není žádná informace o tom, jedli kontrola byla spojená se záznamy související zdravotnické dokumentace, aby bylo jasné, jak jim byla poskytnuta a jestli byla poskytnuta na základě indikace, protože se jedná o výkony odbornosti 902.Pokud jde o výkony odbornosti 902, pak tyto jsou výkony nelékařské, které jsou poskytované v odbornosti fyzioterapie a ty ze zákona s odkazem na ustanovení § 18 mohou poskytované vykázat na základě platné smlouvy o poskytování úhrady zdravotních služeb pouze v případě, že k tomu mají doklad 06 FT. Tzn., že je ta péče indikována lékařem a potom je možné vykázat tu péči výhradně v rozsahu té indikace, a to je jedna podmínka pro oprávněnou úhradu. Druhá podmínka je, že výkony budou řádně zaznamenány, že je provedl k tomu kvalifikovaný a kompetentní zdravotník a nesmí být pochybnost také o tom, že je ten pojištence ty zdravotní služby vůbec čerpal. Dále se svědkyně vyjádřila k možné duplicitě poskytovaných úkonů u jednoho poskytovatele zdravotních služeb tak, že tato je možná, a to tehdy, pokud pojištěnec čerpá tzv. rekondiční pobyt na základě Smlouvy o úhradě rekondičních pobytů (rozuměj v posuzovaném případě na základě Smlouvy 1) a hrazeno je z fondu prevence a současně čerpá zdravotní službu hrazenou ze zdravotního pojištění (základní fond) (rozuměj dle Smlouvy 2), pokud je k tomu relevantní doklad 06 (rozuměj doklad 06 FT) podle smluvně závazné metodiky a související zdravotnická dokumentace. K dotazu stran zdravotnické dokumentace, zda jde o záznam ze zdravotní dokumentace indikujícího nebo ošetřujícího lékaře, svědkyně vypověděla, že oba. Že jednak je záznam indikujícího ošetřujícího lékaře, který indikuje zdravotní službu k poskytnutí u konkrétního poskytovatele zdravotní služby a potom je to záznam o poskytnutí té zdravotní služby, kterou si ten poskytovatel, a který přijímá tu objednávku od ošetřujícího lékaře, nárokuje k úhradě. Přílohou vyjádření ze dne 24. 2. 2023 - výpisem z interního systému žalobkyně CIS (ve shodě příloha k revizní zprávě ze dne 24. 1. 2019 – obsahující výpis výkonů zdravotní péče (dle Smlouvy 2), které byly předloženy žalovanou a dle žalované poskytnuty pojištěnci žalobkyně. Z výpisu z interního systému žalobkyně vyplývá identita pojištěnce, doba odkdy-dokdy byly výkony poskytovány, identifikace žalované jako zdravotnického zařízení, datum provedení výkonu(ů), typ, popis a kód. V závěru je pak vyčíslena celková částka v Kč vykázaných úkonů – 955 383,20 Kč. V rámci listinných důkazů pak soud vytiskl toliko 1 a poslední stránku s celkovým vyčíslením s ohledem na to, že soubor obsahuje 712 stran textu. Vyúčtováním poskytnutých zdravotních služeb za rok 2017 ze dne 26. 7. 2019 (č.l. 8), že žalobkyně za období roku 2017 uznala celkem 2 097 151 vykázaných bodů z celkem 573 pojištěnců, když celková výše úhrady (uznané, tj. dle žalobkyně po právu) byla ve výši 1 677 720,80 Kč. Po zápočtu zálohové platby ve výši 2 630 446,40 pak vyšla částka – 952 725,60 Kč, kterážto je žalobkyní nárokována z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Revizní zprávou [Jméno žalobce] ze dne 24. 1. 2019 (č.l. 84), že [tituly před jménem] [jméno FO], revizní lékařka [Jméno žalobce] provedla revizi vykazování výkonů hrazených ze základního fondu u vybraných pojištěnců za období od 2012–2017, kteří absolvovali rekondiční pobyt v [Jméno žalovaného]. V rámci výsledků kontroly bylo zjištěno, že u pojištěnců, jež se účastnili rekondičního pobytu, byly v tomtéž období vykázány zdravotní výkony, které byly hrazeny ze základního fondu, ačkoliv se jednalo o služby hrazené v rámci platby za rekondiční pobyt dle smlouvy. Dle ní se tudíž jedná o duplicitně vykázané a uhrazené zdravotní služby, tudíž jsou vykázány neoprávněně. Veškeré takto vykázané zdravotní výkony uhrazené ze základního fondu byly administrativní revizí vyrevidovány (jsou součástí přílohy revize). Celková částka za takto vyrevidovaných výkonů za období 2012–2017 činí 13 219 510,40 Kč na základě vyhotovené revizní zprávy ze dne 24. 1. 2019. Součástí revizní zprávy je pak příloha, která obsahuje výpis úkonů, které neměly být žalovanou vykázány. Z této vyplývá, že částka, která byla žalovanou vykázána u jednotlivých pojištěnců za provedenou zdravotní péče ve formě zdravotních výkonů byla vyčíslena na 955 383,20 Kč. Z písemné komunikace mezi [Jméno žalobce] a [název] poliklinikou [adresa] ze dne 23. 11. 1998 a 14. 1. 1999 vyplývá, že žalobkyně se obrátila na [název] polikliniku [adresa] – oddělení nemocí z povolání s žádostí o stanovisko k návrhu spočívajícím v tom, že u pobytů – rekondičních péče by bylo možno tyto využít k řešení odůvodněně posouzených onemocnění vertebrogenního aparátu, nosných kloubů a dýchacího ústrojí účastníků pobytu s tím, že představa spočívá v možné indikování léčebné rehabilitace pro účastníky těchto pobytů s individuálním přístupem. Součástí pak byla žádost o vytipování rozsahu léčebných procedur, případně konkrétních zdravotních výkonů. V rámci odpovědi na tuto žádost bylo žalobkyni sděleno, že za nejvhodnější pak je považováno poskytování procedur, a to: vodoléčba, masáž s parafínem, podvodní masáže, vířivé koupele, elektroléčba a individuální a skupinová léčebná tělesná výchova, inhalace s tím, že tyto procedury je možné kombinovat se solární léčbou, biotronovou lampou atpd. A dále, že navržené léčebné procedury musí být vždy indikovány příslušným praktickým nebo odborným lékařem dle předepsaného postupu a měly by mít převážně individuální charakter. Předžalobní výzvou ze dne 22. 5. 2019, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě částky 13 219 510,40 Kč, a to nejpozději do 30. 5. 2019. Dopisem právního zástupce žalované ze dne 31. 5. 2019, že žalovaná reagovala na předžalobní výzvu žalobkyně tím, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 13 219 510,40 Kč neuznává, a to ani co do důvodu, ani co do jeho výše. Z obsahu listiny dále vyplývá, že žalovaná do paušální částky za rekondiční pobyt (tj. 1 295 Kč denně) zahrnula vedle ubytování a stravování dále žalovanou označené léčebné procedury: inhalaci, parafín HK, vířivku a Nordic Walking s tím, že každý rekondista prošel vstupní a výstupní zdravotní prohlídkou, kterou prováděl rehabilitační pracovník. Tato zahrnovala měření a vážení, změření tlaku a údaj o případné kouření a pravidelném užívání léků. To vše pak bylo hrazeno z fondu prevence. Dále pak prostřednictvím přítomného lékaře byla provedena lékařská prohlídka, jejímž výsledkem bylo určení diagnózy u pacienta a následně doporučení na zdravotní procedury jako jsou rehabilitační masáže, cvičení, magnet apod. Tyto procedury měly být hrazeny ze základního fondu. Žalovaná pak odmítla, že by provedené výkony byly vykázány duplicitně. Dle historické zavedené praxe mezi [Jméno žalobce] a [Jméno žalovaného] pak bylo, že část poskytovaných služeb, tj. zdravotní prohlídky prováděné rehabilitačním pracovníkem, léčebné procedury, plná penze, sauna a bazén byla vykazována paušální částkou dle smlouvy o organizace a úhradě rekondiční péče a byla hrazena z fondu prevence a další část poskytovaných služeb, tj. lékařská prohlídka prováděná lékařem a zdravotní procedury, byla vykazována pod jednotlivými kódy aby hrazen ze základního fondu. Rozsah poskytnuté zdravotní péče byl určen [tituly před jménem] [jméno FO], lékařem, který byl dosažen samou pojišťovnou. Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 2. 12. 2024, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 2. 12. 2024 vyplývá, že žalovaná byla uznána vinnou, že v době od 23. 1. 2017 do 12. 6. 2020 v [adresa], v budově čísla evidenčního [číslo] s označením [Jméno žalovaného], či jinde prostřednictvím dosud neustanovené osoby v postavení statutárního orgánu či zaměstnance společnosti [Jméno žalované]., IČ [IČO žalované], tehdy se sídlem č. ev. [číslo], [adresa] (dále jen „[Jméno žalovaného] “ či „obviněná“), jednajícího v zájmu této společnosti a v rámci její činnosti coby nestátního zdravotnického zařízení působícího v oborech rehabilitace a pediatrie s IČZ [číslo], v úmyslu se či své níže uvedené klienty coby pojištěnce zdravotních pojišťoven čerpající rehabilitace neoprávněně obohatit v rozporu s § 18 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2021, zdravotním pojišťovnám vykazovala provedení zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, u nichž je k jejich poskytnutí vyžadována předchozí indikace ošetřujícím lékařem pojištěnce, což mělo být dokladováno vystavením poukazu na vyšetření/ošetření FT (dále jen „FT poukazu“), přičemž takto jednala s vědomím, že FT poukazy, na jejichž podkladě bylo poskytnutí rehabilitačních výkonů účtováno zdravotním pojišťovnám, příslušnými ošetřujícími lékaři vystaveny nebyly, případně zdravotní služby poskytnuty nebyly, kdy konkrétně šlo o pojištěnce……čímž spáchala zločin podvodu podle § 209 odstavec 1, odstavec 4 písmeno d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestního zákoníku“), a byla odsouzena k trestu zákazu činnosti poskytování rehabilitačních služeb na dobu 4 let a 6 měsíců. Kontrolou dat vykázané péče pak bylo soudem zjištěno, že u pojištěnců žalobkyně pak proběhla vytýkaná trestná činnost v průběhu let 2019 a 2020. Tento trestní rozsudek spolu s usnesením o sdělení obvinění byl soudem čten k částečné podpoře úvahy soudu, učiněné výše, o nelegitimnosti vykazování výkonů zdravotní péče žalovanou.

5. Z provedeného dokazování vyplývá, že v posuzované věci se jedná o záznamy u více jak 100 pojištěnců žalobkyně. K vyřešení výše uvedené otázky pak soud provedl dokazování stran splnění podmínek k vyúčtování u reprezentativního vzorku pojištěnců, kteří absolvovali rekondiční pobyt v zařízení žalované v období roku 2017, když, a to právě u listin pojištěnců, které byly předloženy žalovanou. Pro posouzení dále vyšel z listinných důkazů v podobě záznamů karet rekondičních pobytů, tabulek poskytnuté péče a účtovaných úkonů a zjistil následující:1) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz příloha):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 13. 2. 2017 do 24. 2. 2017.Za poskytnuté zdravotní výkony vyúčtována částka 3 765,60 Kč.Doklad 06 FT, poukaz K ani zdravotní dokumentace žalovanou nedoložena.Vstupní prohlídka 13. 2. 2017Výstupní prohlídka 24. 10. 201713. 10. 2017 záznam lékaře [tituly před jménem] [jméno FO]: veden na [Jméno žalovaného], v rámci rekondice, doporučena OL rehabilitace pro VAS s polytopními potížemi a přetížením pohybového aparátu.OBJ: soud neuvádí (GDPR)DG: soud neuvádí (GDPR)DoP: Interdyn na C a Th- 21113 – 12xParafín na lokty – 21113 – 10xMT na CTh a LS - 21413 – 6xLTv na přístrojích kondiční – 21219 – 12xHydromasážní vana – 21317 – 6xVířivka na HKK – 21315 – 8xInhalace – 25235 – 12 xVstupní a výstupní rehabilitační hodnoceníZáznam o průběhu rehabilitační péče ze základního fondu:25235 - (Inhalace) - 9x21317 - (Hydromasážní vana) - 4x21413 - (MT na CTh) - 2x21219 - (LTV na přístrojích) - 11x21113 - (Interdyn) - 8x21113 – (Parafín) - 8x21315 - (Vířivka)8xZe záznamového listu provedených procedur vyplývá:25235 - 9x21413 - 3x21317 - 4x21315 - 8 x21219 - 11x21113 - 16xZáznam o průběhu rehabilitační péče z fondu prevence:12 x bazén12 x sauna12 x inhalace – dle přílohy 1a) potvrzený záznam 6x10 x parafín HK – dle přílohy 1a) potvrzený záznam 8 x10 x vířivka – 3x2) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 666):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 28. 5. - 2. 6. 2017.A dále, že ve dnech 2. 6. 2017 – 6. 6. 2017 měla být tomuto pojištěnci poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 1 830,40 Kč.Poukaz 06 FT nebyl žalovanou doložen. Do spisu byl doložen poukaz K - č.l. 667, avšak zde chybí údaj o jméně a příjmení, číslu pojištěnce atd., jedná se o toliko nevyplněný poukaz s razítkem [právnická osoba] (v tomto směru poukazuje soud na výše zmíněný trestní rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ve věci odsouzené žalované, když v posuzovaném případě byla obviněna a shledána vinnou z vystavování fiktivních poukazů 06 FT k rehabilitační péči). V tomto kontextu soud pochybuje o věrohodnosti tohoto listinného důkazu a uzavírá, že nebyl žalovanou v případě tohoto pojištěnce doložen jakýkoliv doklad opravňující žalovanou k provedení zdravotních úkonů ve dnech 2. 6. - 6. 6. 2017) pro období po skončení rekondičního.Vstupní prohlídka 28. 5. 2017Výstupní prohlídka 2. 6. 201713. 10. 2017 záznam lékaře [tituly před jménem] [jméno FO]: doporučena rekondice záv. lékařem pro pracují v riziku nadlimitního zatížení.OBJ: soud neuvádí (GDPR)DG: soud neuvádí (GDPR)DoP: Interdyn na C a Th- 21113 – 6xMT na CTh a LS - 21413 – 2xLTv na přístrojích kondiční – 21219 – 6xHydromasážní vana – 21317 – 3xVířivka na DKK – 21315 – 5xInhalace – 25235 – 6 xZáznam o průběhu rehabilitační péče ze základního fondu (zde údaj o absolvování 1.6. – 6. 6. 2017:21317 - (Hydromasážní vana) - 3x21413 - (MT na CTh) – 2x21219 - (LTV na přístrojích) - 5x21113 - (Interdyn) - 5x21113 - (Parafín) - 5x21315 - (Vířivka) 4xZáznamový list provedených procedur nebyl předložen.Záznam o průběhu rehabilitační péče z fondu prevence:6 x bazén6 x sauna6 x inhalace10 x parafín HK – 6x10 x vířivka – 3x3) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 671):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 28. 5. - 2. 6. 2017.A dále, že ve dnech 2. 6. 2017 – 6. 6. 2017 měla být tomuto pojištěnci poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 1 925,60 Kč.Do spisu byl doložen žalovanou poukaz K - č.l. 667. Z tohoto poukazu K vyplývá toliko požadavek na vyšetření pojištěnce. Následný poukaz 06 FT s rozpisem požadovaných zdravotních úkonů pro fyzioterapeutickou péči nebyl žalovanou doložen.4) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 677):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 28. 5.- 2. 6. 2017.A dále, že ve dnech 2. 6. 2017 – 6. 6. 2017 měla být tomuto pojištěnci poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 1 990,40 Kč.Poukaz 06 FT ani K nebyl žalovanou doložen. Do spisu byl doložen toliko průkaz účastníka rehabilitační péče a vyjádření lékaře (č.l. 678 – 679).5) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 684:Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 28. 5. - 2. 6. 2017.A dále, že ve dnech 2. 6. 2017 - 6. 6. 2017 měla být tomuto pojištěnci poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 1 769,60 Kč.Poukaz 06 FT ani případný poukaz K nebyl žalovanou doložen.

6) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 687):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 28. 5. - 2. 6. 2017.A dále, že ve dnech 2. 6. 2017 – 6. 6. 2017 měla být tomuto pojištěnci poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 1 830,40 Kč.Do spisu byl doložen žalovanou poukaz K - č.l. 688. Z tohoto poukazu K vyplývá toliko požadavek na vyšetření pojištěnce. Následný poukaz 06 FT s rozpisem požadovaných zdravotních úkonů pro fyzioterapeutickou péči nebyl žalovanou doložen. Navíc, v poukazu absentuje údaj o datu vystavení, diagnóze, tudíž je neplatný.

7) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 693):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 28. 5. – 2. 6. 2017.A dále, že ve dnech 1. 6. 2017 – 6. 6. 2017 měla být tomuto pojištěnci poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 1 990,40 Kč.Žalovanou byl doložen poukaz K. Z tohoto poukazu K vyplývá toliko doporučení RHB a FT. Zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře nedoložena. Následný poukaz 06 FT s rozpisem požadovaných zdravotních úkonů pro fyzioterapeutickou péči nebyl žalovanou doložen.

8) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 701):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 28. 5. - 2. 6. 2017.A dále, že ve dnech 1. 6. 2017 – 6. 6. 2017 měla být této pojištěnkyni poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 1 838,40 Kč.Žalovanou byl doložen poukaz K. Tento poukaz je nevyplněný, absentuje údaj o jméně, příjmení, diagnóze, není zde rovněž podpis a razítko ošetřujícího lékaře, tudíž je neplatný.

9) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 708):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 28. 5. - 2. 6. 2017.A dále, že ve dnech 1. 6. 2017 – 6. 6. 2017 měly být této pojištěnkyni poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 1 936,80 Kč.Žalovanou byl doložen poukaz K. Tento poukaz je nevyplněný, absentuje údaj o jméně, příjmení, diagnóze, není zde rovněž podpis a razítko ošetřujícího lékaře, tudíž je neplatný.

10) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 720):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 22. 4. - 5. 5. 2017.A dále, že ve dnech 1. 5. 2017 – 12. 5. 2017 měla být tomuto pojištěnci poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 3 729,20 Kč.Žalovanou nebyl doložen poukaz 06 FT ani poukaz K, ani zdravotní dokumentace pojištěnce.

11) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 726):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 22. 4. - 5. 5. 2017.A dále, že ve dnech 2. 5. - 12. 5. 2017 měly být této pojištěnci poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 3 692,80 Kč.Žalovanou byl doložen poukaz K. Tento poukaz obsahuje toliko požadavek na vyšetření pojištěnce a jedná se o doporučení k rehabilitačnímu pobytu pojištěnce. Navíc je nevyplněný, absentuje podpis a razítko ošetřujícího lékaře, tudíž je neplatný.

12) Kartou rekondičního pobytu [jméno FO] (viz č.l. 733):Z přílohy 2a) vyplývá, že tato osoba absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované v období od 22. 4. - 5. 5. 2017.A dále, že ve dnech 1. 5. - 12. 5. 2017 měly být této pojištěnci poskytovány zdravotní výkony vyúčtované částkou 3 808 Kč.Žalovanou byl doložen poukaz K. Tento poukaz obsahuje toliko požadavek na doporučení k rehabilitačnímu pobytu pojištěnce. Stran tohoto poukazu K soud poukazuje na tu skutečnost, že u průkazu absentuje odbornost lékaře, razítko obsahuj údaj ošetřujícím lékaři [tituly před jménem] [jméno FO], v kolonce razítko a podpis je pak razítko [tituly před jménem] [jméno FO]. Zdravotní dokumentace doložena nebyla, stejně jako průkaz FT 06 s rozpisem zdravotních výkonů.6. Pokud soud za řízení provedl důkazy čtením dalších než výše uvedených listinných důkazů (např. str. 71-78, které se netýkají předmětného období, pak z těchto nevyvodil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci. Rovněž výslech navrhovaného svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud neprovedl, když k výslovnému dotazu právní zástupce žalované podáním na č.l. 639 spisu uvedl, že na výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] netrvá. Pokud se jedná o svědka [jméno FO], pak činností soudu se jeho účast nepodařila zajistit, k následné výzvě soudu, nechť jeho účast zajistí žalovaná bylo soudu sděleno (č.l. 641), že jeho účast u jednání soudu se žalované zajistit nepodařilo. Další důkazy navrhované žalovanou pak byly pro nadbytečnost zamítnuty.7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 7. 1. 2000 uzavřena Smlouva o organizaci a úhradě rekondiční péče , a to mezi žalobkyní jako „pojišťovnou“ a žalovanou jako „zdravotnickým zařízením“, když předmětem této Smlouvy bylo zajištění komplexní rekondiční péče formou rekondičních pobytů pro pojištěnce [Jméno žalobce], které budou uskutečňovány v rehabilitačním zařízení [název] od I. pololetí roku 2000, kdy dodatkem č. 34 ze dne 25. 1. 2017 bylo mezi účastníky ujednáno, že cena za jeden pobytový den za jednoho účastníka byl stanoven na částku 1 295 Kč s tím, že v ceně na den je zahrnuto ubytování, celodenní strava - plná penze, sauna, bazén a léčebné služby v rozsahu nejméně 3 procedur denně, vstupní a výstupní konzultace s rehabilitačním pracovníkem. Na základě této smlouvy byly do zařízení žalované v průběhu roku 2017 posíláni exponovaní zaměstnanci (pojištěnci žalobkyně), kteří v zařízení absolvovali rekondiční pobyt, tyto pobyty pak žalovaná žalobkyni vyúčtovala a žalobkyně je řádně žalované proplatila. Dále, že dne 15. 1. 2008 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva č. [číslo] o poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění (Smlouva 2), žalobkyní jako „pojišťovnou“ a žalovanou jako „zdravotnickým zařízením“, když předmětem této Smlouvy bylo stanovení podmínek a úprava vztahů vznikajících mezi zdravotnickým zařízením a pojišťovnou při poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotní pojištění (hrazená zdravotní péče) pojištěncům pojišťovny a při její úhradě. Žalovaná žalobkyni vyúčtovala za žalovanou tvrzené indikované a řádně provedené zdravotní výkony dle Smlouvy 2) částku 2 455 188,20 Kč. Žalovaná od žalobkyně pak zálohově obdržela v souvislosti se Smlouvou 2) za rok 2017 od žalobkyně částku 2 630 446,40 Kč. Žalované byl systémem pojišťovny uznán nárok na úhradu částky 2 321 631,12 Kč. Následně byla žalobkyní provedena v roce 2019 revize těchto účtovaných úkonů a po provedené revizi byl žalobkyní uznán nárok na úhradu toliko částky 1 677 720,80 Kč. 952 725,60 Kč.8. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující právní závěr:Dle § 13 odst. 1) zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokuda) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné,b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy,c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.Dle § 13 odst. (2) písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. hrazenými službami jsou v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem a zákonem o kategorizaci zdravotnických prostředků zdravotní péče preventivní, dispenzární, diagnostická, léčebná, farmaceutická, léčebně rehabilitační, lázeňská léčebně rehabilitační, posudková, ošetřovatelská, paliativní a zdravotní péče o dárce krve, tkání a buněk nebo orgánů související s jejich odběrem, a to ve všech formách jejího poskytování podle zákona o zdravotních službách.Dle § 17 odst. 1) zákona č. 48/1997 Sb. za účelem zajištění věcného plnění při poskytování hrazených služeb pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a ostatní zdravotní pojišťovny, zřízené podle jiného právního předpisu28), smlouvy s poskytovateli o poskytování a úhradě hrazených služeb. Smlouvy podle věty první včetně jejich změn a dodatků, které se týkají způsobu úhrady, výše úhrady a regulačních omezení úhrady, vždy obsahují určení období, pro které se způsob úhrady, výše úhrady a regulační omezení úhrady sjednané v takové smlouvě použijí. Dojde-li mezi poskytovatelem a zdravotní pojišťovnou k dohodě o způsobu a výši úhrady hrazených služeb a regulačních omezení až v průběhu kalendářního roku, na který mají být dohodnuty, mohou se poskytovatel a zdravotní pojišťovna dohodnout, že se tato dohoda vztahuje na stanovení způsobu a výše úhrady hrazených služeb a regulačních omezení pro celý tento kalendářní rok či jeho část. Smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb lze uzavřít pouze pro zdravotní služby, které je poskytovatel oprávněn poskytovat. Součástí smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb podle věty první, včetně jejích změn a dodatků, které se týkají rozsahu hrazených služeb, na něž je smlouva uzavřena, je vždy výčet zdravotních výkonů ze seznamu zdravotních výkonů vydaného vyhláškou podle odstavce 4, které tato smlouva zahrnuje. Smlouvy se nevyžadují při poskytovánía) neodkladné péče pojištěnci,b) zdravotních služeb pojištěncům ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence poskytovatelem určeným Vězeňskou službou,c) zdravotních služeb pojištěncům, kteří jsou dětmi, které má matka u sebe ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody, poskytovatelem určeným Vězeňskou službou,d) zdravotních služeb pojištěnci, který je ve výkonu ochranného léčení nařízeného soudem, jde-li o zdravotní služby poskytované v souvislosti s onemocněním, pro které je pojištěnec povinen se léčení podrobit.Dle § 17 odst. 2) zákona č. 48/1997 Sb. smlouva podle odstavce 1) uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem se řídí rámcovou smlouvou. Rámcová smlouva obsahuje vždy ustanovení, které se týká doby účinnosti, způsobu a důvodu ukončení smlouvy podle odstavce 1 s tím, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně 6 měsíců. Tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Dále rámcová smlouva musí obsahovat způsob provádění úhrady poskytovaných hrazených služeb, práva a povinnosti účastníků smlouvy podle odstavce 1, pokud nejsou stanoveny zákonem, obecné podmínky kvality a účelnosti poskytování hrazených služeb, podmínky nezbytné pro plnění smlouvy podle odstavce 1, kontrolní mechanismus kvality poskytovaných hrazených služeb a správnosti účtovaných částek, jakož i povinnost vzájemného sdělování údajů nutných ke kontrole plnění smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, ustanovení o rozhodčím řízení. Rámcová smlouva je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ostatních zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních poskytovatelů. Dohodovací řízení může vyvolat kterákoliv z jeho stran nebo Ministerstvo zdravotnictví. Jednotlivé rámcové smlouvy jsou předkládány Ministerstvu zdravotnictví, které je posoudí z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem na zajištění kvality a dostupnosti hrazených služeb, fungování systému zdravotnictví a jeho stability v rámci finančních možností systému veřejného zdravotního pojištění (dále jen "veřejný zájem"), a poté je vydá jako vyhlášku. Pokud mezi účastníky dohodovacího řízení nedojde k dohodě o obsahu rámcové smlouvy do 6 měsíců nebo pokud předložená rámcová smlouva odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, stanoví obsah rámcové smlouvy podle věty druhé až čtvrté Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Smlouva podle odstavce 1 se řídí touto vyhláškou.Dle § 17 odst. 3) zákona č. 48/1997 Sb. poskytovatelé a další subjekty poskytující hrazené služby jsou povinni ve vyúčtováních zdravotním pojišťovnám uvádět čísla pojištěnců, kterým hrazené služby poskytli.Dle § 17 odst. 4) zákona č. 48/1997 Sb. seznam zdravotních výkonů a dalších výkonů, které souvisí s poskytováním hrazených služeb, s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování (dále jen "seznam zdravotních výkonů") stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Seznam zdravotních výkonů se použije při vykazování zdravotních výkonů a dalších výkonů, které souvisí s poskytováním hrazených služeb a vykazují se za účelem provádění úhrad poskytovatelům a dalším subjektům poskytujícím hrazené služby, zajištění návaznosti hrazených služeb pro pojištěnce nebo vyhodnocování efektivity poskytování hrazených služeb (dále jen "výkon s bodovou hodnotou"). Poskytovatel nebo jiný subjekt poskytující hrazené služby a zdravotní pojišťovna si mohou dohodnout jiný způsob vykazování.Dle § 17 odst. 1) zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění provádějí tyto zdravotní pojišťovny:a) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky,43)b) resortní, oborové, podnikové, popřípadě další pojišťovny.44)Dle § 17 odst. 2) zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojišťovny jsou povinny uhradit poskytovatelům, popřípadě jiným subjektům uvedeným v § 17 odst. 7, kteří v souladu s tímto zákonem poskytli hrazené služby pojištěncům, tyto poskytnuté služby ve lhůtách sjednaných ve smlouvě podle § 17 odst. 1. Pokud není mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem smlouva sjednána, a jsou-li zdravotní pojišťovny podle tohoto zákona povinny poskytnuté zdravotní služby uhradit, uhradí je ve stejných lhůtách jako poskytovatelům, se kterými zdravotní pojišťovna uzavřela smlouvu podle § 17 odst. 1.Dle § 18 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, poskytují hrazené služby jiní zdravotničtí pracovníci než lékaři pouze na základě indikace ošetřujícího lékaře pojištěnce (dále jen „ošetřující lékař“); to neplatí, jde-li o porodní asistentky, jedná-li se o fyziologický porod ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, a v případě klinických psychologů a farmaceutů. Pokud to ošetřující lékař při indikaci podle věty první nebo § 22 nevyloučil, lze za podmínky zachování účelu poskytování hrazených služeb vymezeného indikací podle věty první nebo § 22 poskytovat hrazené služby také na základě indikacea) fyzioterapeuta se specializovanou způsobilostí, jde-li o hrazené služby indikované v rozsahu jeho způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání,b) ergoterapeuta se specializovanou způsobilostí, jde-li o hrazené služby indikované v rozsahu jeho způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání,c) všeobecné nebo dětské sestry se specializovanou způsobilostí, jde-li o hrazené služby poskytované ve vlastním sociálním prostředí a indikované v rozsahu jejich způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání,d) logopeda ve zdravotnictví se specializovanou způsobilostí, jde-li o hrazené služby indikované v rozsahu jeho způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání.(2) Ošetřujícím lékařem se pro účely zdravotního pojištění rozumía) lékař registrujícího poskytovatele,b) lékař poskytovatele specializované ambulantní péče,c) lékař poskytovatele jednodenní péče, nebod) lékař poskytovatele lůžkové péče,jde-li o poskytovatele, který je ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně, nejde-li o poskytování hrazených služeb podle § 17 odst. 1.U zdravotních služeb, které jsou poskytovány jinými zdravotnickými pracovníky než lékaři, klinickými psychology a farmaceuty, je pro jejich úhradu z veřejného zdravotního pojištění vyžadována indikace ošetřujícího lékaře pojištěnce. Indikace je tak jedním z kritérií pro posouzení, zda je zdravotní služba hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Vyžadována je i v případech, kdy vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, umožňuje poskytovat zdravotní služby bez indikace. Definice ošetřujícího lékaře je pro účely tohoto ustanovení vztažena ke konkrétním formám zdravotní péče poskytovaným poskytovateli, u nichž ošetřující lékař působí. Je jím tak rozuměn lékař registrujícího poskytovatele, lékař poskytovatele specializované ambulantní péče, lékař poskytovatele jednodenní péče a lékař se specializovanou způsobilostí poskytovatele lůžkové péče.Pojem indikace není v komentovaném zákoně vymezen a není v rámci něj používán vždy ve stejném významu. Indikací lze především rozumět rozhodný důvod pro volbu určitého léčebného postupu, resp. pro poskytnutí určitých zdravotních služeb. Takto je pojem použit např. v § 15 odst. 11 nebo v § 33 odst. 9 až 12. Význam pojmu indikace v § 18 je však jiný a spočívá v činnosti ošetřujícího lékaře.Pro nalezení obsahu a cíle této činnosti je nejprve vhodné zmínit některé další související pojmy. Jedná se o pojmy ošetřující zdravotnický pracovník[Anonymizováno] a individuální léčebný postup uvedené v zákoně o zdravotních službách. Ošetřujícím zdravotnickým pracovníkem se zde rozumí zdravotnický pracovník, který navrhuje, koordinuje, poskytuje a vyhodnocuje individuální léčebný postup u konkrétního pacienta a koordinuje poskytování dalších potřebných zdravotních služeb (srov. § 3 odst. 2 zák. o zdrav. službách). Ošetřujícím zdravotnickým pracovníkem je samozřejmě i ošetřující lékař. Individuálním léčebným postupem se potom rozumí poskytování zdravotních služeb, včetně jednotlivých zdravotních výkonů, v logické a časové posloupnosti konkrétnímu pacientovi, včetně jejich možných variant a metod. Součástí individuálního léčebného postupu je zejména diagnostická rozvaha, návrh léčby, včetně léčebně rehabilitační péče, a doporučení dalšího postupu při poskytování zdravotních služeb. Součástí individuálního léčebného postupu dále je i léčebný režim, kterým se rozumí soubor opatření, která podporují léčbu a minimalizují její možná rizika, včetně doporučení úpravy životního stylu (srov. § 3 odst. 3 zák. o zdrav. službách). Připomenout je dále vhodné i § 2 písm. e) vyhl. č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, z něhož plyne, že pro účely této vyhlášky se indikací rozumí pověření k výkonu činnosti na základě pokynu, ordinace, objednávky nebo lékařského předpisu.Do komplexu činností ošetřujícího lékaře tedy náleží i navrhování či koordinace poskytování zdravotních služeb tak, aby odpovídaly individuálním potřebám konkrétního pacienta. Řada zdravotních služeb však nemusí (a nemůže) být poskytnuta přímo ošetřujícím lékařem a bude vyžadovat součinnost se zdravotnickými pracovníky dalších poskytovatelů, u nichž ošetřující lékař návazné zdravotní služby v rámci individuálního léčebného postupu vyžádá.Indikací se tak pro účely § 18 rozumí činnost ošetřujícího lékaře spočívající v návrhu dalšího léčebného postupu spojená s vyžádáním hrazených služeb, které budou poskytnuty jinými zdravotnickými pracovníky než lékaři. Ošetřující lékař by měl dostatečně určitě stanovit, o jakou hrazenou službu žádá, včetně označení konkrétního zdravotního výkonu a vymezení jejího rozsahu, frekvence a posloupnosti, půjde-li např. o indikaci zahrnující dlouhodobější, resp. opakované poskytování zdravotních služeb (např. při poskytování vyžádané ošetřovatelské péče). Neurčitá indikace nemůže být doplňována či nahrazována až zdravotnickými pracovníky, u nichž byly hrazené služby vyžádány (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2018, sp. zn. 55 Co 366/2017). Údaje o vyžádaných hrazených službách musejí být vždy součástí zdravotnické dokumentace vedené indikujícím poskytovatelem i poskytovatelem, který indikované hrazené služby poskytl [srov. § 1 odst. 2 písm. c) a m) a příloha č. 1 bod 2 vyhl. č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci]. Indikace musí předcházet poskytnutí hrazených služeb. To plyne už ze samotného slovního spojení „na základě indikace“. Vyžádání hrazené služby se realizuje prostřednictvím tiskopisů, jejichž obsah a použití jsou popsány v metodice pro pořizování a předávání dokladů (srov. komentář k § 17 odst. 2).Dle § 5 odst. 2 písm.f) zákona. 134/1998 Sb. o zdravotních službách je druhem zdravotní péče podle účelu jejího poskytnutí je f) léčebně rehabilitační péče, jejímž účelem je 1. obnovení nebo zlepšení fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických funkcí pacienta nebo zmírnění trvalých následků jejich poškození,2. zpomalení nebo zastavení projevů nemoci[Anonymizováno] a stabilizace zdravotního stavu pacienta k dosažení potřebné míry nezávislosti a kvality života pacienta v jeho vlastním sociálním prostředí, nebo3. zlepšení vědomí pacienta, navázání komunikace a spolupráce u pacienta s omezením vědomí nebo neuropsychiatrickým nebo kognitivním deficitem vzniklým v důsledku mozkového poškození; v případě, že jsou při poskytování léčebně rehabilitační péče využívány přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky příznivé k léčení podle lázeňského zákona12), jde o lázeňskou léčebně rehabilitační péči.Dle odst. 4) písm. b) zákona č. 134/1198 Sb. se zdravotní péčí se rozumí preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými pracovníky za účelem podle písmene a) (dále jen „zdravotní výkon“),9. Z obsahu výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], členky revizní komise Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra dále vyplývají podmínky, na základě, níž mohou být poskytnuty a následně vyúčtovány poskytnuté zdravotní výkony (zdravotní služba):I. Podmínka1) Pojištěnec má svého ošetřujícího lékaře, který tohoto prohlédne, doporučí typ léčby na jeho diagnózu, vystaví doklad 06[Anonymizováno] FT, ve zdravotní dokumentaci zaznamená diagnózu a indikaci zdravotní služby. Ze záznamu ve zdravotnické dokumentaci musí vyplývat popsaný zdravotní stav a důvody, které ho vedly k indikaci hrazeného výkonu zdravotního. Indikace má předepsanou podobu dle smluvně závazné metodiky, musí mít podobu indikace, konkrétního jasně specifikovaného rozsahu fyzioterapie na dokladu 06FT. Lékař, který takto indikuje, musí být, aby to splnilo podmínky hrazené zdravotní služby, smluvním lékařem té, které zdravotní pojišťovny v odbornosti, která je příslušná k indikaci takovýchto výkonů (v daném případě tedy smluvní lékař [Jméno žalobce], odbornosti 201). Poskytoval zdravotní služby na základě dokladu 06 FT ošetřujícího lékaře pak zaznamená poskytnutou zdravotní službu a tuto zdravotnické zařízení (poskytovatel) předloží k úhradě v rámci vyúčtováníPoznámka: Pokud svědkyně uvedla či v protokolu o jednání či rozsudku je uváděn údaj o dokladu 06FT, FT či potvrzení 06, jedná se o doklad VZP-06ft – Poukaz na vyšetření/ošetření FT2) Pojištenec jako rekondista má svého ošetřujícího lékaře. Při vstupní prohlídce lékař žalované (smluvní lékař [Jméno žalobce]) vedle vstupní prohlídky v rámci rekondice u tohoto rekondisty indikuje i příjem zdravotní služby hrazené ze základního fondu (tj. z veřejného zdravotního pojištění). Vstupní lékař pak vyšetří pacienta, zaznamená ve zdravotnické dokumentaci jeho stav a zaznamená ve zdravotnické dokumentaci i tu skutečnost, že vystavuje doklad 06FT, který je následně k dispozici fyzioterapeutům, kteří smí výhradně v rozsahu této indikace poskytnout zdravotní službu a vykázat ji k úhradě ze základní fondu.V této souvislosti soud poukazuje na část výpovědi svědkyně na str. 359, kdy zdůraznila, že pokud jakýkoliv lékař, více lékařů (smluvní partner pojišťovny) po vyšetření pacienta vyhodnotí zdravotní stav řádně zadokumentovaný ve zdravotní dokumentaci, jako zdravotní stav, u kterého je indikována léčebná rehabilitace, tak musí vždy vystavit doklad 06FT, který má předepsané náležitosti, jako smluvně závazný doklad, formulář.A dále na str. 260 k existenci dokladu 06FT vypověděla, že doklad 06FT vydává lékař poskytovateli zdravotních služeb a tento jej potřebuje k tomu, aby vůbec mohla být zdravotní služba poskytnuta a vykázána jako placená zdravotní služba. K výslovnému dotazu pak svědkyně vypověděla, že žalovaná tento doklad musí mít, když v případě, že by poskytla zdravotní péči bez tohoto dokladu, tak ztrácí nárok na úhradu, protože musí mít s odkazem na § 18 zákona č. 48/1997 Sb. indikaci a ta indikace smluvně závazně vypadá.Tudíž z výše uvedeného vyplývá, že pro poskytnutí výkonu zdravotní péče (zdravotního výkonu), který je hrazen z fondu veřejného zdravotního pojištění, musí (musel) poskytovatel zdravotního výkonu, tj. žalovaná, od pojištěnce obdržet indikaci k léčebné rehabilitaci (prostřednictvím dokladu 06 FT) a to s odkazem na § 18 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění.II. PodmínkaExistence zdravotní dokumentace v tom směru, že pouhá existence dokladu 06FT nestačí k prokázání toho, že lékař předepsal lékařskou službu. Poukaz 06FT musí mít svůj základ ve zdravotnické dokumentaci pacienta, kde je standardní záznam, tzn. subjektivní, objektivní potíže, vyšetření, závěr a doporučení s tím, že v závěru bude údaj „Indikuji fyzioterapii“ a ten rozsah a specifikace té indikace je uvedena na dokladu 06FT. Doklad 06FT sám o sobě nestačí, musí být k tomu záznam ve zdravotní dokumentaci.Z výpovědi svědkyně rovněž vyplynulo, je možné, že v jeden den (více dnech) je možné, že jeden pojištěnec by čerpal rekondici v rámci Smlouvy 1) a zároveň by přijímal služby z fondu zdravotní péče dle Smlouvy 2), když Smlouva 1 nevylučovala nebo nelimitovala současné nebo paralelní čerpání služeb zdravotních, hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění, s odkazem na Smlouvu 2. (pozn. dle názoru soudu však za splnění podmínek uvedených výše).Stěžejní pro učinění závěru o tom, zda se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a tudíž, zda je žaloba po právu, je posouzení toho, zda žalovaná u pojištěnce (pojištěnců) žalobkyně vedle požadavku úhradu ve Smlouvě 1) nazvaných „procedur“ – výkonů, které nejsou zdravotní službou dle vyhl. č. 134/1998 Sb. mohla současně požadovat úhradu zdravotní služby spočívající ve zdravotních výkonech uvedených v této vyhlášce č. 134/1998 Sb. ve spojení se zákonem č. 134/1998 Sb. v souladu se Smlouvou 2).Smlouva 1)Z pohledu plnění ze Smlouvy 1) se pak soud ztotožňuje s vyjádřením žalobkyně uvedené v podání ze dne 6. 6. 2024, č.l. 602 pod bodem 6 a 7 s tím, že s ohledem na tu skutečnost, že žalobkyně všechny faktury vystavené žalovanou za rekondici za období roku 2017 zaplatila a nerozporuje žádný nárok žalované ze Smlouvy 1), pak z hlediska vyúčtování podle Smlouvy 1) došlo ze strany žalované k řádnému plnění, ze strany žalobkyně k řádné úhradě všech vystavených faktur, tudíž neexistenci sporu mezi stranami ohledně nároků ze Smlouvy 1.Smlouva 2)Zásadní otázkou pro posouzení předmětného sporu je pak to, zda žalovaná oprávněně účtovala žalobkyni žalovanou tvrzené provedené zdravotní služby v podobě zdravotních výkonů dle vyhl. č. 134/1998 Sb. ve spojení se zákonem č. 48/1997 Sb. a v souladu se Smlouvou 2) v celkové výši 952 725,60 Kč či nikoliv. Tedy, zda žalovaná k vyúčtování úkonů zdravotní péče, dle Smlouvy 2), tedy dle Smlouvy o poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění č. [číslo] měla řádný právní podklad.10. Po provedeném dokazování z tohoto vyplynulo, že pojištěnci žalobkyně uvedení v příloze 2a) absolvovali rekondiční pobyt v zařízení žalované dle Smlouvy 1) v obdobích v příloze uvedených. Tyto rekondiční pobyty, zahrnující ubytování, plnou penzi, bazén, saunu a nejméně tři procedury (inhalaci, parafín HK, vířivku a v pozdějších obdobích i Nordic Walking), což vyplývá z jednotlivých karet pojištěnců byly žalovanou u všech pojištěnců (vedených v příloze 2a) řádně vyfakturovány prostřednictvím 13 faktur a žalobkyní následně plně uhrazeny, to vše v kontextu Smlouvy 1). Tudíž v tomto směru není mezi účastníky sporu.11. Jinak je tomu však u vyúčtování zdravotních výkonů, vyúčtovaných žalovanou dle Smlouvy 2) a dle žalované provedených u pojištěnců žalobkyně v období roku 2017. Z přílohy 2a) vyplývá že u pojištěnců zde uvedených byla žalovanou za období u každého pojištěnce uvedené vyúčtována souhrnná částka u toho kterého pojištěnce za provedené zdravotní úkony, specifikované v příloze 2a). V rámci provedeného dokazování bylo soudem zjištěno, že vyúčtované zdravotní úkony byly žalovanou prováděny buďto po čas rekondičního pobytu v zařízení žalované, nebo pak v období následném, tj. po skončení rehabilitačního pobytu nebo pak částečně v období rekondičního pobytu a částečně i v období následujícím.Např.:, jméno FO- rekondiční pobyt absolvoval 13. 2. 2017 - 24. 2. 2017 - vyúčtována částka 15 540 Kč- zdravotní péče v období od 13. 2. 2017 – 24. 2. 2017 - vyúčtována částka 3 765,60 Kč, jméno FO- rekondiční pobyt absolvoval 28. 5. 2017 - 2. 6. 2017 - vyúčtována částka 7 770 Kč- zdravotní péče v období od 2. 6. 2017 - 6. 6. 2017 - vyúčtována částka 1 830,40 Kč, jméno FO- rekondiční pobyt absolvoval 24. 4. 2017 - 5. 5. 2017 - vyúčtována částka 15 540 Kč- zdravotní péče v období od 1. 5. 2017 – 12. 5. 2017 – vyúčtována částka 3 808 KčZásadní pro posouzení projednávané věci je ta skutečnost, zda mohla žalovaná vyúčtovat a požadovat po žalobkyni proplacení žalovanou tvrzené a provedené zdravotní úkony, které vyplývají z tabulek přílohy 2a) ve spojení zejména s tabulkou 3a), ve které je uveden seznam všech pojištěnců, u nichž měly být provedeny úkony zdravotní péče, seznam provedených úkonů zdravotní péče a jejich vyúčtování, či nikoliv:Např.[jméno FO] (str. 30 přílohy 3a)2113 - fyzikální terapie – 1621219 - léčebná tělesná výchova individuální pod dohledem na přístrojích 1121315 - vodoléčba II 821317 - vodoléčba III – 421413 - Techniky měkkých tkání – 325235 - Inhalační aerosolová léčba - 9Celkem 3 765,60 KčPoukaz FT – používá se pro fyzioterapii, léčebnou tělesnou výchovuAby mohla být fyzioterapeutická péče hrazená zdravotní pojišťovnou, musí být pacientovi indikována a předepsána ošetřujícím lékařem. Rehabilitační péči mohou předepisovat jak praktiční lékaři, tak ambulantní specialisté. Fyzioterapeutická léčba může být předepsaná pouze na dokladu „Poukaz na vyšetření/ošetření FT“, který je podkladem pro fyzioterapeuta k provedení fyzioterapie.Poukaz na vyšetření/ošetření K„Poukaz na vyšetření/ošetření K“ je určen k vyžádání konziliárního vyšetření, vyšetření či ošetření specialistou a k doporučení převzetí do péče. Vystavit ho může např. všeobecný praktický lékař v případě, že posílá pacienta k odbornému lékaři, případně i odborný lékař, který pojištěnce odesílá na vyšetření k jinému specialistovi. Tudíž, že na základě tohoto poukazu je nutné se dostavit k rehabilitačnímu lékaři, který předepíše konkrétní procedury (dle soudu tedy na Poukazu 06 FT) a až poté je možné začít rehabilitovat u fyzioterapeuta.12. Z výše uvedeného vyplývá, že vykázaná zdravotní péče bude pojištěnci uhrazena z veřejného zdravotního pojištění u smluvního poskytovatele zdravotních služeb, tj. u poskytovatele, který má uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb se zdravotní pojišťovnou pojištěnce tehdy, je-li tato zdravotní péče poskytnuta na základě vystaveného poukazu 06 FT ve spojení se zdravotní dokumentací toho kterého pojištěnce.

13. Základní podmínkou pro to, aby žalovaná, jako poskytovatel zdravotní péče, která prováděla zdravotní výkony u pojištěnců žalobkyně tudíž je, aby zde existovala indikace a přesná identifikace a výčet těchto zdravotních výkonů, které mají být v rámci léčebně rehabilitační péče proveden, a to prostřednictvím vystaveného poukazu 06 FT ošetřujícím lékařem. Existence poukazu FT (Potvrzení 06 FT) je pak relevantním dokumentem potvrzující existenci právního důvodu pro poskytnutí zdravotní péče v podobě zdravotních výkonů dle Smlouvy o poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění č. [číslo].

14. Žalovaná pak byla soudem poučena ve smyslu § 118 odst. 3 o.s.ř. k předložení takto vystaveného poukazu 06 FT ke každému konkrétnímu pojištěnci, u něhož bylo provedení zdravotních výkonů vyúčtováno žalovanou žalobkyni a předloženo k proplacení. Ze strany žalované pak tato důkazní povinnost splněna nebyla, když žalovaná v průběhu řízení žádný poukaz 06 FT nepředložila. Tím, že žalovaná toto potvrzení u jednotlivých pojištěnců nepředložila, neunesla ve sporu důkazní břemeno stran řádného účtování zdravotních výkonů, z tohoto vyplývá, že žalovaná tak k vyúčtování výkonu zdravotní péče podle Smlouvy 2) neměla relevantní právní podklad, tudíž vyúčtování žalovanou tvrzených zdravotních úkonů u pojištěnců uvedených v příloze 3a) není po právu. Pokud pak žalobkyně po revizi vyúčtovaných zdravotních úkonů vyčíslila tyto neoprávněně vyúčtované úkony částkou 955 383,20 Kč a je žalována částka 952 725,60 Kč, pak je výhradně v gesci žalobkyně, zda zažaluje celou vyčíslenou částku či částku nižší.

15. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná v tomto směru neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 101 odst.1 písm. b) o.s.ř. ve sporu. Tudíž za řízení neprokázala, že vyúčtované (a žalobkyní proplacené) úkony zdravotní služby byly ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění u toho kterého pojištěnce žalobkyně po právu, tudíž byly řádně indikovány, provedeny a vyúčtovány.

16. Žalovaná sice předložila reprezentativní vzorek Karet pojištěnců spolu se záznamem o provedené rehabilitační péči (a tyto soud i v rámci dokazování provedl), která však v žádném případě neprokazují právě zmiňované podmínky pro indikaci, realizaci a řádné vykázání zdravotních úkonů provedených žalovanou tak, aby mohly být žalobkyní žalované proplaceny. V několika případech byly doloženy toliko Karty pojištěnců s údajem [tituly před jménem] [jméno FO] o diagnóze a doporučovaných zdravotních výkonech, avšak bez poukazu FT06, v několika případech byly Karty pojištěnců doplněny o poukaz K, který směřoval toliko pouze k vyšetření pojištěnce, některé poukazy K byly soudem vyhodnoceny jako zcela neplatné, když se jednalo o blankopoukazy, s absencí základních náležitostí. Žádný žalovanou předložený důkaz pak podmínky uvedené výše tak neprokazuje.

17. V průběhu řízení následně žalovaná vznesla tyto následná obranná tvrzení:a) Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když tato námitka je konkretizována podáním ze dne 11. 7. 2024 č.l. 607. Tuto námitku soud shledal nedůvodnou. Dle soudu žalobkyně jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní ve sporu unesla, když dostatečným způsobem konkretizovala jednání žalované, které zakládalo vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované tím, že vyúčtovala žalobkyni zdravotní péči v podobě zdravotních výkonů, které však neměly být žalobkyni vykázány a žádány k proplacení, jelikož k tomu nebyly splněny základní podmínky ve formě doložení poukazu 06 FT prokazující uvedení diagnózy pojištěnce, řádnou indikaci a rozpis zdravotních úkonů, které má fyzioterapeut v rámci zdravotní péče provést, a který by byl následně podkladem pro řádnou fakturaci těchto úkonů a jejich proplacení. O jaké úkony, stran, nichž bylo žalovanou vyúčtováno a následně žalobkyní uhrazeno, se jedná, pak žalobkyně doložila seznamem zdravotních úkonů (o 225 stranách) a dále přílohami č. 2a), 2b), 3a), 3b), jež jsou součástí spisu a byly čteny k důkazu s dostatečným vysvětlením soudu učiněnými podáním zejména ze dne 6. 6. 2024, ze dne 31. 8. 2022 či 24. 2. 2023 (č.l. 341). S odkazem na výše uvedené jak žalobní tvrzení, tak tvrzení doplněné v průběhu řízení a doložené důkazy soudem považovány za dostačující, kdy žalobkyně tak svou povinnost tvrzení a důkazní, založenou § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) splnila, tudíž pak soud tuto námitku žalované shledal nedůvodnou.b) Pokud pak žalovaná uvádí, že soud nemůže provádět důkaz dokumentací obsahující osobní (zdravotní) údaje pojištěnců, u nichž s tímto není doložen jejich souhlas, když na tyto údaje se vztahuje povinná mlčenlivost dle § 51 zákona č. 372/2011 Sb. a ani žalobkyně s těmito nemůže bez prolomení této mlčenlivosti jejich souhlasem s takovým postupem nakládat, tudíž nemůže požadované poukazy 06 FT k důkazu předložit, neboť k jejich předložení by musela mít souhlas s prolomením povinné mlčenlivosti ze strany dotčených pacientů, pak tuto námitku shledává soud ryze účelovou, jejíž účelem je odůvodnit to, že žalovaná tyto důkazy (poukazy 06 FT) k výzvě soudu nedoložila a zřejmě ani doložit nemůže. Soud má za to, že pokud by těmito důkazy skutečně disponovala (a jimiž by prokázala, že účtování vykázaných zdravotních výkonů bylo po právu), pak by, aniž by porušila povinnost mlčenlivosti dle § 51 zákona č. 372/2011 Sb., jejich částečně anonymizované kopie mohla předložit toliko s údajem o jménu a příjmení pojištěnce, jménem ošetřujícího lékaře (ať již [tituly před jménem] [jméno FO] či jiným) a datumem vystavení tohoto poukazu, s údaji o indikovaných výkonech zdravotních péče, které byly v rámci tohoto poukazu předepsány. V tomto ohledu se soud ztotožňuje s názorem žalobkyně vyjeveným v podání ze dne 6. 8. 2024 č.l. 610. Rovněž i tuto námitku žalované soud tedy shledal nedůvodnou, když má za to, že tato má odůvodnit tu skutečnost, že žalovaná ve skutečnosti zřejmě těmito listinnými důkazy nedisponuje.

18. Výše bezdůvodného obohacení žalované:Celková částka vyfakturovaná žalovanou dle Smlouvy 2) za provedenou lékařskou péče v podobě lékařských výkonů pak po součtu činí 2 455 188,20 Kč. Z nesporných tvrzení pak vyplývá, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku 2 630 446,40 Kč (zaplacená záloha). Z vyúčtování poskytnutých zdravotních služeb za rok 2017 (tj. dle Smlouvy 2) ze dne 18. 5. 2018 (č.l. 225) vyplývá, že žalované byl systémem uznán nárok na úhradu částky 2 321 631,12 Kč, zálohově bylo zaplaceno 2 630 446,40 Kč, tudíž vznikl debet (krácení žalované) o částku 308 815,28 Kč. Z následného vyúčtování poskytnutých zdravotních služeb za rok 2017 ze dne 26. 7. 2019 vyplývá, že žalované po provedené revizi byl uznán nárok na úhradu částky 1 677 720,80 Kč (tj. z vyfakturované částky 2 455 188,20 Kč. Po zápočtu 2 630 446,40 Kč – 1 677 720,80 Kč tedy vyplývá žalovaná částka 952 725,60 Kč.

19. Dle § 2991 odst. 1 o.z. je ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, povinen ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Dle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Soud dle výše citovaného ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z. vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu, se bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatila a je tudíž povinna toto bezdůvodné obohacení ve výši 952 725,60 Kč žalobkyni vydat. Touto povinností ji tedy soud zavázal výrokem I. rozsudku spolu s příslušenstvím, když žalovaná se dostala do prodlení s vrácením dlužné částky 1. 6. 2019 tím, že tuto nezaplatila ve lhůtě stanovené jí předžalobní výzvou do 30. 5. 2029, a to dle §§ 1968, 1970 občanského zákoníku je tedy povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení.

22. Ve světle výše uvedeného pak soud stran vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované pak nemůže, s poukazem na obsah spisu, odhlédnout od jistých, poněkud zarážejících skutečností, které v průběhu řízení po provedeném dokazování řízení vyšly najevo a jež některé zmiňuje žalobkyně. A to, že k rekondičnímu pobytu přijati rekondisté, což byly osoby pracující ve stižených pracovních podmínkách, kteří měli absolvovat rekondiční pobyt. Dle žalobkyně žalovaná (z vlastní iniciativy) pak tyto osoby postavila do pozice pacientů, kdy prostřednictvím lékaře [tituly před jménem] [jméno FO] (výhradně jeho) jim předepsala k absolvování další zdravotní péči (vesměs u všech rekondistů identickou) v podobě zdravotních úkonů a dalších úkonů, které pak zaúčtovala žalobkyni k úhradě a tyto byly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění (základního fondu žalobkyně). V této souvislosti pak nelze nezmínit fakt, že z doložených karet pojištěnců vyplývá (záznamů o provedených výkonech s podpisem odpovědné osoby za výkon), že velké množství takto vyúčtovaných úkonů vůbec nebyly provedeny, když absentuje podpis zdravotního pracovníka o absolvování výkonu, kolonka je prázdná atd. Pokud soud srovnal karty některých klientů, pak tyto jsou úplně totožné, jak v diagnóze, tak v účtovaných provedených výkonech a celkové zprávě (např. [jméno FO] /[jméno FO]). Ze záznamu karet, např. na č.l. 79 či např. 80 spisu vyplývá, že seznam úkonů v podobě kódů je identicky shodně připraven u každé karty klienta (jsou zde jen drobné úpravy ve změně dne či přehození výkonu), všechny předepsané výkony jsou shodné, požadovaná individualizace je pak nulová. Dle soudu je pak stěží uvěřitelné, že většina pojištěnců žalobkyně poté, co absolvovala rekondiční pobyt v zařízení žalované, kde jí bylo hrazeno ubytování, celodenní strava, bazén, sauna a 3 procedury, se následně po jeho skončení dostavovala individuálně např. ve dnech své dovolené, a to každý den po dobu jednoho až dvou týdnů, do zařízení žalované na [adresa], vzdálené více jak 40 km od bydliště a zde absolvovala vyúčtované zdravotní výkony. V neposlední řadě je pak nutno zmínit trestní rozsudek stran závadného jednání žalované v souvislosti s vyhotovováním fiktivních poukazů FT a jejich užitím k vykázání zdravotní péče pojišťovnám. To vše jsou skutečnosti, které zakládají pochybnosti soudu o věrohodnosti a poctivostí jednání žalované.

23. Výrok II. rozsudku vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Procesně úspěšné žalobkyni tak bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno 287 840 Kč, když tato částka představuje odměnu žalobkyně za účtovaných 15,5 úkonů právní služby po 12 110 Kč tj. 187 705 Kč dle § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu právního zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 10. 8. 2022, sepis vyjádření ze dne 31. 8. 2022, sepis vyjádření ze dne 24. 2. 2023, účast u jednání soudu dne 20. 4. 2023, vyjádření žalobkyně ze dne 12. 5. 2023, vyjádření žalobkyně ze dne 21. 12. 2023, účast u jednání soudu dne 15. 5. 2024, sepis vyjádření žalobkyně ze dne 6. 6. 2024, právní porada s klientem 31. 7. 2024, sepis vyjádření žalobkyně ze dne 6. 8. 2024, účast u jednání soudu dne 11. 11. 2024, sepis vyjádření žalobkyně ze dne 4. 2. 2025, účast u jednání soudu dne 14. 7. 2025 a účast u jednání soudu dne 24. 7. 2025, při němž byl vyhlášen rozsudek). K těmto náleží 13 režijních paušálů po 300 Kč a 3 režijní paušály po 450 Kč s ohledem na novelu vyhl. č. 177/1996 Sb. Ke všem částkám vyjma SOP je pak nutné připočíst 21 % DPH ve výši 40 520,55 Kč. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku ve výši 54 364 Kč tak celkové náklady činí 287 840 Kč. Požadovanou odměnu právního zástupce žalobkyně včetně režijních paušálů za celkem 6 úkonů právní služby pak soud nepřiznal, když pokud právní zástupce žalobkyně účtoval sepis předžalobní výzvy, z obsahu spisu vyplývá, že tuto sepisovala sama žalobkyně a plná moc byla právnímu zástupci žalobkyně udělena až posléze. Dále soud nepřiznal účtovanou právní poradu s klientem 1. 8. 2019, když tato je součástí účtovaného a přiznané odměny za převzetí právního zastoupení. Dále soud nepřiznal odměnu za účtované vyjádření žalobkyně ze dne 5. 2. 2021, když toto se týká toliko upřesnění žalobního tvrzení v souvislosti s rozšířením žaloby, dále nepřiznal vyjádření žalobce ze dne 23. 1. 2022, když tímto podáním bylo žádáno o prodloužení lhůty k vyjádření. Dále nebyly soudem přiznány porady s klientem dne 30. 1. 2024 a 13. 7. 2025, když k těmto poradám nebyl doložen žádný doklad o jejich realizaci a výše přiznaná právní porada s klientem dne 31. 7. 2024 s ohledem na další požadavek k upřesnění tvrzení se jeví soudu jako dostačující. Pokud jde o účtovaný celý úkon právní služby za účast u jednání soudu dne 25. 7. 2025, pak tento soud přiznal toliko v poloviční výši, když při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek (§ § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkovou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle §149 odst. 1 o.s.ř.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala mimojiné zaplacení částek specifikovaných výrokem I. Předmětem této části řízení byl v tomto kontextu jednak nárok na zaplacení částky 92 565 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 015 Kč za dobu od 17. 10. 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 66 550 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení (tato věc byla před spojením vedena samostatně pod sp. zn. 112 C 46/2019), druhak nárok na zaplacení částky 66 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 150 Kč za dobu od 16. 11. 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 42 000 Kč za dobu od 3. 11. 2020 do zaplacení (tato věc byla před spojením vedena samostatně pod sp. zn. 112 C 53/2019). Předmět řízení jasně vymezil Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 10. 2021, č. j. 15 Co 266/2021-146, a v návaznosti na ně též Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. 112 C 34/2019-353. V případě druhého nároku se žalobkyně domáhala částky 66 150 Kč s příslušenstvím, nikoli 66 150,10 Kč s příslušenstvím. V žalobě ze dne 19. 11. 2019 sice nejprve vypočítala dlužnou částku včetně oněch 0,10 Kč, v petitu žaloby však těchto 0,10 Kč nežádala ani samostatně, ani jako výpočtový základ pro úrok z prodlení. To posléze potvrdila v podání ze dne 5. 2. 2021 (l. č. 124). Rovněž krajský soud v bodě 7. odůvodnění výše uvedeného usnesení s částkou 0,10 Kč nepočítá. První z výše specifikovaných nároků představoval smluvní pokutu za prodlení s úhradou nájemného za období července 2019 – února 2020 včetně a poté července 2020 – srpna 2020 včetně, to vše na základě smlouvy o nájmu ze dne 22. 8. 2013 ve znění dodatků, naposledy dodatku č. 6 ze dne 27. 8. 2018. Druhý potom smluvní pokutu za prodlení s úhradou částky 120 750,50 Kč za 20 dnů prodlení a smluvní pokutu za prodlení s úhradou částky 150 000 Kč za 28 dnů prodlení, to vše na základě dohody o narovnání ze dne 27. 8. 2018. V obou případech smluvní pokuta činila 1 % z dlužné částky denně a byla splatná do 3 dnů od porušení dané smluvní povinnosti.

2. Žalovaná se proti žalobě co do obou výše zmíněných nároků bránila stejně. Navrhla její zamítnutí s poukazem na to, je možno ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně z dlužné částky považovat za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům. V tomto kontextu je nutné posoudit širší okolnosti tohoto ujednání a vzájemného vztahu účastnic řízení. Žalovaná je nájemcem nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně již dlouhou řadu let, tedy nájemní vztah existoval ještě před uzavřením smlouvy o nájmu dne 22. 8. 2013. Ta pouze revidovala někdejší stav. Jak je patrno z uvedené nájemní smlouvy vč. pozdějších dodatků, sjednané nájemné bylo několikanásobně vyšší, než nájemné obvyklé. Dodatky uzavírané každoročně postupně zvyšovaly roční nájemné z původních 3.000.000,- Kč (+ DPH) až na 3.400.000,- Kč (+ DPH). Přitom obvyklé tržní nájemné je v obdobných nemovitostech při obdobném předmětu podnikání 50.000,- Kč. Sjednané obrovské nájemné bylo kompenzováno tím, že [Jméno žalobce] do těchto prostor posílala své pojištěnce na rekondiční pobyty, kterým žalovaná poskytovala jak rekondiční služby, tak zdravotní služby. Tento stav byl ekonomicky udržitelný, neboť vysoké odvody pojišťovně v podobě nájemného byly kompenzovány v podobě vysokých příjmů od žalobkyně v podobě proplacených rekondičních služeb a proplacených zdravotních služeb. V roce 2017 se však žalobkyně rozhodla, že přestane do hotelu žalované posílat své pojištence, tak jak k tomu bylo v minulosti pravidlem dle smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče ze dne 7. 1. 2000 ve znění pozdějších dodatků a smlouvy č. [číslo] o poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění ze dne 15. 1. 2008. Nově chtěla žalobkyně své pojištěnce, většinou se jednalo o horníky, posílat do zařízení, které bude vybráno v zadávacím řízení. Byla vyhlášena veřejná zakázka: „Zajištění rekondičních služeb pro pojištěnce Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny“, veřejná zakázka na služby zadávaná ve zjednodušeném režimu, ev. č. [číslo], datum uveřejnění ve VVZ: 30. 08. 2017, (dále jen „veřejná zakázka“). Do této se přihlásila žalovaná a společnost [právnická osoba], IČ: , IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „vybraný dodavatel“ nebo „[právnická osoba].“). Společnost [právnická osoba] byla vybrána jako dodavatel veřejné zakázky, jelikož její nabídková cena byla cca o polovinu menší, než nabídková cena, se kterou se účastnila žalovaná. Námitky žalované, že vybraný dodavatel nabídl mimořádně nízkou nabídkovou cenu, kterou nezdůvodnil žádným zákonným důvodem, byly odmítnuty na několika úrovních, avšak vždy pouze po formální stránce, aniž by se argumenty žalované ve veřejné zakázce kdokoli po věcné stránce zabýval. Věc je nyní předložena Krajskému soudu v [adresa], ke kterému byla podána správní žaloba. Řízení je vedeno pod sp. zn. , spisová značka, , dosud však nebylo na prvním stupni rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že velmi náhle vypadl příjem finančních prostředků a nájem zůstal nezměněn, začal obrovský tlak na žalovanou, která neměla rezervy na to, aby tento nevyrovnaný stav příjmů a výdajů dlouhodobě udržela. Po shora uvedených událostech začalo složité a zdlouhavé jednání, které z prvopočátku naráželo na neochotu u žalobkyně. Žalovaná se snažila domoci toho, aby bylo sjednáno nájemné v obvyklé výši, tj. 50.000,- Kč měsíčně (600.000,- Kč ročně) + DPH. To pro ni bylo ekonomicky udržitelné i po výpadku rekreantů [Jméno žalobce]. Jelikož žalovaná neměla finanční prostředky na úhradu nájmu (hradila pouze 50.000,- Kč měsíčně), žalobkyně nájem žalované vypověděla. Stále nebylo možno dosáhnout dohody. Napětí vyústilo až k podání několika žalob. Žalované docházel čas. Každým měsícem se ocitala ve stále větší ztrátě a tudíž bylo nutno jednat a nečekat pouze na vývoj soudních jednání. Společnost žalované nebyla schopna udržet svou ekonomickou pozici. Byl zde obrovský tlak i zevnitř žalované, když ta má společenskou odpovědnost, zaměstnává řadu zaměstnanců a především jejich mzda byla ohrožena. Byla tak nucena ustupovat ze svých nároků a požadavků, dokud nebylo dosaženo konsensu. Jediné, co bylo pro žalovanou v dané chvíli důležité, byla budoucnost v podobě sníženého nájmu. Vzájemné spory o nájem byly ukončeny podepsáním několika dohod dne 27. 8. 2018: dohoda o narovnání sporných práv a povinností, dodatek č. 6 k nájemní smlouvě a dohoda o finančním vypořádání nájemného. Výsledkem těchto smluv bylo postupné zpětvzetí všech shora uvedených žalob, snížení nájemného na 50.000,- Kč měsíčně a závazek hotelu Odra uhradit nájemné za předchozí období v plné výši, tj. 2.057.000,- Kč. Smlouvy vyhotovovala advokátní kancelář zastupující [Jméno žalobce]. Součástí dodatku č. 6 k nájemní smlouvě je i ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně za prodlení s úhradou nájemného. Při podpisu dodatku neměla žalovaná možnosti dále vyjednávat, bylo pro ni v danou chvíli podstatné pouze to, že docílila snížení nájemného. S ohledem na fakt, že návrhy smluv připravila žalobkyně, že žalobkyně využila svého nesrovnatelně silnějšího postavení k prosazení podstatných ujednání ve smlouvách označených shora, že žalovaná musela resignovat na svou pohledávku na úhradu nákladů spojených s údržbou nemovitostí, kterou předtím započetla proti pohledávce žalobkyně na nájemném, a zavázala se uhradit nájemné za předchozí období v plné původní výši, podepisuje žalovaná smlouvy pod velikým tlakem, kdy tyto smlouvy jsou na hranici splnitelnosti. V tomto případě celkově vzato není dána žádná skutečnost, která by zakládala mimořádnou povahu tohoto případu tak, aby bylo možné akceptovat jinak nepřiměřenou smluvní pokutu ve výši 1 % denně.

3. Předmětem řízení byla dále částka 952 725,60 Kč s příslušenstvím coby bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že je posouzení tohoto nároku výrazně skutkově i právně složitější, než v případě dvou výše specifikovaných nároků, o nichž přitom již bylo možno (na rozdíl od nároku ve věci bezdůvodného obohacení) rozhodnout, považoval soud i s ohledem na vyšší počet sporů mezi oběma účastnicemi za účelnější výjimečně rozhodnout částečným rozsudkem o dvou nárocích na zaplacení smluvní pokuty (§ 152 odst. 2 druhá věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“).

4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.[footnoteRef:1] Dne 22. 8. 2013 uzavřely účastnice smlouvu o nájmu, jíž žalobkyně žalované do 30. 9. 2023 pronajala nemovitosti sloužící k provozu [Jméno žalovaného] a zapsané na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa] a movité věci, to vše definováno v přílohách smlouvy. Účelem nájmu bylo provozování zařízení hotelového typu a nestátního zdravotnického zařízení, případně jiné obdobné činnosti, jež bude mít žalovaná za účelem podnikání v předmětu podnikání. Účastnice sjednaly nájemné za nemovitosti ve výši 2 200 000 Kč + DPH a za věci movité 800 000 Kč + DPH, celkem tedy ve výši 3 000 000 Kč + DPH ročně (to vše s inflační doložkou aplikovanou jednou ročně), které se žalovaná zavázala splácet ve čtvrtletních splátkách. Povinnost platit nájemné nebyla ničím utvrzena ani zajištěna. Smlouva nezmiňuje žádný jiný existující nebo budoucí závazek mezi stranami (smlouva o nájmu ze dne 22. 8. 2013 z l. č. 65 – 67 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). Ve dnech 20. 12. 2013, 9. 12. 2014, 25. 11. 2015, 15. 12. 2016 a 6. 4. 2017 strany k dané smlouvě uzavřely celkem 5 dodatků, v nichž bylo nájemné pokaždé zvýšeno, postupně až na částku 3 400 000 Kč + DPH, vždy s inflační doložkou aplikovanou jednou ročně. V posledním zmíněném dodatku se účastnice shodly na tom, že nebylo jejich úmyslem za dobu od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2013 jako součást nájemného sjednat další, nijak nespecifikovanou, částku 100 000 Kč + DPH (dodatky č. 1 – 5 z l. č. 67 – 71 a příloh 67 spisu 112 C 46/2019, resp. tytéž důkazy ze spisu 112 C 53/2019). Dopisem ze dne 29. 5. 2017 adresovaným žalované žalobkyně sdělila, že od 1. 7. 2017 s žalovanou nebude uzavírat dodatek ke sjednání termínů rekondiční péče na II. pololetí roku 2017 ke Smlouvě o organizaci a úhradě rekondiční péče za dne 7. 1. 2000, a to kvůli potřebě dořešení otázky veřejné zakázky na poskytování této služby, přičemž z téhož dne pochází výpověď uvedené smlouvy (dopis žalobkyně a výpověď smlouvy ze dne 29. 5. 2017 z l. č. 88 a 88 verte 67 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). Dopisem ze dne 13. 6. 2017 pak žalobkyně specifikovala, že na základě šetření kontrolních orgánů dospěla k závěru, že rekondiční pobyty pojištěnců žalobkyně v hotelu žalované musí být realizovány podle zákona o veřejných zakázkách, přičemž pro zadání veřejné zakázky je překážkou výše zmíněná nájemní smlouva. Žalobkyně tedy žalované navrhla ukončení nájemní smlouvy dohodou (dopis žalobkyně ze dne 13. 6. 2017 z l. č. 89 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). Žalovaná odpověděla, že je po posouzení všech rozhodných skutečností připravena jednat o všech variantách (sdělení žalované z l. č. 89 verte spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). Dopisem ze dne 18. 9. 2017 žalovaná žalobkyni navrhla snížení nájemného na nájemné v místě a čase obvyklé od třetího kvartálu roku 2017 vzhledem „ke zrušení dlouhodobě předpokládaných příjmů“ (žádost o snížení nájemného a odklad splátky nájemného ze dne 18. 9. 2017 z l. č. 91 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). V dopise ze dne 7. 12. 2017 vyzvala žalovaná žalobkyni k jednání o dodatku k nájemní smlouvě s úpravou nájemného tak, aby odpovídalo tržním podmínkám, přičemž konstatovala pasivitu ze strany žalobkyně a připravenost bránit se všemi právními prostředky v případě, že by měla být pohnána k výlučné odpovědnosti „za věci příští a především minulé“ (výzva k jednání a podpisu dodatku k nájemní smlouvě ze dne 7. 12. 2017 z l. č. 90 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). V dopise ze dne 21. 12. 2017 žalovaná započetla pohledávku na náhradu nákladů přesahujících obvyklou údržbu předmětu nájmu proti pohledávce žalobkyně na nájemném (oznámení o provedení jednostranného zápočtu ze dne 21. 12. 2017 z l. č. 86 – 87 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). Dopisem ze dne 31. 1. 2018 adresovaným žalované žalobkyně vypověděla tuto nájemní smlouvu pro nezaplacení nájemného splatného dne 30. 11. 2017 (výpověď nájemní smlouvy ze dne 31. 1. 2018 z l. č. 85 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). Dne 16. 8. 2018 žalobkyně žalované navrhla termíny jednání o narovnání za účelem vypořádání připomínek žalované, která uvedla, že se dostaví bez advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně pak žalované zaslala návrh dohody o narovnání s „úpravami po dnešním jednání.“ Advokátní koncipient [tituly před jménem] [jméno FO] odpověděl, že text čl. 1.2. dohody o finančním vypořádání by měl končit slovy „…bude započtena na úhradu nájemného dle článku 1.1 této Dohody.“ Tento návrh byl úspěšný (emailová komunikace z l. č. 104 – 105 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019, emailová komunikace z l. č. 95 verte spisu 112 C 53/2019, dohoda o finančním vypořádání nájemného ze dne 27. 8. 2018 z l. č. 94 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). Dne 27. 8. 2018 účastnice uzavřely dohodu o narovnání, v níž uvedly, že předmětem nájmu podle výše uvedené nájemní smlouvy je [Jméno žalovaného] a přilehlé pozemky na adrese [adresa], přičemž Smlouva o organizaci a úhradě rekondiční péče byla s žalobkyní s účinky ke dni 31. 8. 2017 vypovězena, zatímco závazek z nájemní smlouvy měl trvat do 30. 9. 2023. Účastnice spolu vedou před OS v [adresa] pod sp. zn. , spisová značka, řízení o obnovení rovnováhy práv a povinností stran nájemní smlouvy na základě žaloby podané žalovanou, před týmž soudem pod sp. zn. , spisová značka, řízení o oprávněnosti výpovědi z nájmu na základě žaloby podané žalovanou a před OS ve [adresa] řízení o zaplacení nájemného za 3. čtvrtletí roku 2017 na základě žaloby podané žalobkyní. Zpětvzetí těchto žalob měla tvořit přílohy narovnání. V jeho čl. II. účastnice podrobně shrnuly skutkový stav ohledně sporných práv a povinností, přičemž žalovaná žalobkyni na základě dokumentu nazvaného Argumentace pro posouzení snížení ceny nájmu nemovitosti [Jméno žalovaného] vyzvala mimojiné ke snížení nájemného na 50 000 Kč měsíčně, přičemž daný dokument na podporu svých argumentů posléze doprovodila dalšími (dále v závorce uvedenými) dokumenty. Žalobkyně tuto možnost odmítla a navrhla ukončení nájmu dohodou. Na to žalovaná reagovala výše zmíněnými několika zápočty pohledávek na úhradu nákladů, s čímž žalobkyně nesouhlasila a vyzvala žalovanou k řádnému plnění nájemného. Žalobkyně následně vypověděla nájemní smlouvu, s čímž žalovaná nesouhlasila. Spornou mezi nimi tudíž byla i existence nájemního poměru. Následovala řada osobních jednání, jejichž výsledkem se stala právě dohoda o narovnání. Dále strany konstatovaly, že sporné je mezi nimi to, zda vůbec žalobkyně žalované dluží z titulu výše uvedené náhrady nákladů částku 2 234 004 Kč a zda dluží žalovaná žalobkyni na nájemném částku 4 114 000 Kč. Strany v dokumentu sjednaly narovnání, podle nějž se žalovaná žalobkyni na nájemném za 3. a 4. čtvrtletí r. 2017 zavázala uhradit částku 2 057 000 Kč (bez inflační doložky) jednak ve 40 řádných měsíčních splátkách po 25 000 Kč splatných do 25. dne kalendářního měsíce počínaje desátým dnem po podepsání smlouvy, druhak v těchto mimořádných splátkách: 57 000 Kč splatné do 1. 10. 2018, 100 000 Kč splatné do 10. 1. 2019, 120 750,50 Kč splatné do 1. 10. 2019, 200 000 Kč splatné do 10. 1. 2020, 150 000 Kč splatné do 1. 10. 2020, 150 000 Kč splatné do 10. 1. 2021, 100 000 Kč splatné do 30. 6. 2021 a 179 249,50 Kč splatné do 30. 11. 2021, to vše pod ztrátou výhody splátek. Pro případ prodlení s tímto plněním se žalovaná v čl. 5.2. zavázala žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 % denně z dlužné částky, splatnou do 3 dnů od porušení sjednané platební povinnosti, čímž nebylo dotčeno právo na náhradu škody. Tato pohledávka žalobkyně nebyla v dohodě zajištěna ani utvrzena žádným jiným způsobem. Strany též konstatovaly, že závazek z výše specifikované nájemní smlouvy trvá, zavázaly se vzít zpět výše uvedené žaloby a projevily vůli, aby se vztahy dohodou blíže neupravené řídily ustanovením § 1903n občanského zákoníku. Dalšími přílohami dohody měly být dodatek č. 6 k nájemní smlouvě a dohoda o finančním vypořádání nájemného (dohoda o narovnání sporných práv a povinností ze dne 27. 8. 2018 z l. č. 95 – 98, argumentace pro stanovení ceny nájmu nemovitosti [Jméno žalovaného] ze dne 13. 11. 2017 z l. č. 34 – 40, grafy z l. č. 41, půdorys sekce – „B“ – SUIT z l. č. 41 verte, katastrální mapu z l. č. 42, vývoj nákladů na zařízení [název] v letech 1999 – 2015 z l. č. 42 verte, stav nabídky konkurenčních obdobných nemovitostí z l. č. 43, ceník služeb z l. č. 43 verte – 44, odborný odhad ceny nemovitosti ze dne 19. 2. 2018 včetně inzerce sreality, fota nemovitosti a listu vlastnictví č. [číslo] z l. č. 48 – 58, odhad tržní ceny pronájmu [Jméno žalovaného] ze dne 19. 2. 2018 z l. č. 59, stanovení pronajatelné hodnoty objektu ze dne 21. 2. 2018 z l. č. 63 – 64, to vše ze spisu 112 C 46/2019, resp. tytéž důkazy ze spisu 112 C 53/2019). Téhož dne účastnice skutečně dohodu o finančním vypořádání uzavřely. Jejím předmětem bylo nájemné za leden - červenec 2018 (dohoda o finančním vypořádání nájemného ze dne 27. 8. 2018 z l. č. 94 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). A nakonec i dodatek č. 6 k výše uvedené nájemní smlouvě, jímž strany jednak shodně konstatovaly existenci nájmu, který nově omezily na dobu do 31. 12. 2021. Dále snížily nájemné s účinky od 1. 1. 2018 na částku 50 000 Kč + DPH (bez inflační doložky), hrazenou na základě žalobkyní vystaveného dokladu a splatnou k 10. dni příslušného měsíce s tím, že nájemné za srpen 2018 bude uhrazeno nejpozději do 10 dnů od podpisu dodatku. Pro případ prodlení s tímto plněním se žalovaná v čl. 4.1. zavázala žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 % denně z dlužné částky, splatnou do 3 dnů od porušení sjednané platební povinnosti, čímž nebylo dotčeno právo na náhradu škody. Tato pohledávka žalobkyně nebyla zajištěna ani utvrzena žádným jiným způsobem. V čl. 2.4. se žalobkyně zavázala provádět opravy, údržbu a investice do předmětu nájmu do výše 300 000 Kč ročně bez DPH na základě návrhů předkládaných žalovanou. Tento limit se nevztahuje na mimořádné situace, havárie velkého rozsahu ani situace vis maior. Žalobkyně se dále zavázala k pořízení myčky nádobí, poskytnout organizační součinnost v případě vlastních nebo zprostředkovaných investic žalované do předmětu nájmu, vedoucích ke snížení nákladů či větší efektivitě provozu, a bezdůvodně neodmítnout udělit souhlas s podnájmem kosmetického salonu, bude-li o to žalovanou písemně a odůvodněně požádána (dodatek č. 6 ze dne 27. 8. 2018 k nájemní smlouvě, z l. č. 92 – 93 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). Výše uvedené žaloby byly skutečně vzaty zpět a řízení o nich pravomocně zastavena (spisy Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. , spisová značka, , Okresního soudu v [adresa], sp. zn. , spisová značka, , a Okresního soudu v [adresa], sp. zn. , spisová značka, ). Dopisem ze dne 17. 9. 2019 žalobkyně žalované oznámila, že je v prodlení s nájemným za září 2019 a smluvní pokuty za červenec a srpen 2019 (opakované oznámení o porušování nájemní smlouvy, dohody o narovnání a výzva k provedení nápravy ze dne 17. 9. 2019 z l. č. 96 spisu 112 C 53/2019). Žalovaná reagovala nesouhlasně (reakce na Oznámení ze dne 19. 9. 2019 z l. č. 97 spisu 112 C 53/2019). Žalobkyně poté žalované adresovala předžalobní výzvu (předžalobní výzva ze dne 12. 11. 2019 z přílohové obálky spisu 112 C 53/2019). Za červenec 2019 žalobkyně žalované za prodlení s nájemným po dobu 13 dnů vyfakturovala smluvní pokutu ve výši 7 865 Kč (13 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 15. 8. 2019 se splatností dne 5. 9. 2019. Za srpen 2019 pak za prodlení s nájemným po dobu 16 dnů smluvní pokutu ve výši 9 680 Kč (16 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 28. 8. 2019 se splatností dne 31. 8. 2019. A za září 2019 za prodlení s nájemným po dobu 14 dnů smluvní pokutu ve výši 8 470 Kč (14 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 30. 9. 2019 se splatností dne 3. 10. 2019. Žalovaná zaplatila na účet sjednaný v dodatku č. 6 vždy plnou výši nájemného (60 500 Kč), a to ve dnech 24. 7., 26. 8. a 24. 9. 2019. Za dobu od října 2018 do června 2019 včetně přitom žalovaná zaplatila opět vždy celé nájemné bez prodlení, až na 11. 2. a 12. 3. 2019 (faktura č. 8101900053 ze dne 15. 8. 2019 z l. č. 5, email ze dne 14. 8. 2019 z l. č. 5 verte, výpis z účtu z l. č. 6, faktura č. 8101900054 ze dne 28. 8. 2019 z l. č. 7, faktura č. 8101900058 ze dne 30. 9. 2019 z l. č. 8, předžalobní výzva ze dne 8. 10. 2019 z l. č. 9 spisu 112 C 46/2019, dodatek č. 6 ze dne 27. 8. 2018 k nájemní smlouvě, z l. č. 92 – 93 spisu 112 C 46/2019, resp. týž důkaz ze spisu 112 C 53/2019). Za říjen 2019 žalobkyně žalované za prodlení s nájemným po dobu 11 dnů vyfakturovala smluvní pokutu ve výši 6 655 Kč (11 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 22. 10. 2019 se splatností dne 25. 10. 2019, za listopad 2019 pak za prodlení s nájemným po dobu 17 dnů smluvní pokutu ve výši 10 285 Kč (17 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 28. 11. 2019 se splatností dne 1. 12. 2019, za prosinec 2019 za prodlení s nájemným po dobu 17 dnů touž částku fakturou vystavenou dne 30. 12. 2019 se splatností dne 2. 1. 2020, za leden 2020 pak za prodlení s nájemným po dobu 17 dnů touž částku fakturou vystavenou dne 28. 1. 2020 se splatností dne 31. 1. 2020, za únor 2020 pak za prodlení s nájemným po dobu 14 dnů smluvní pokutu ve výši 8 470 Kč (14 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 25. 2. 2020 se splatností dne 28. 2. 2020, za červenec 2020 pak za prodlení s nájemným po dobu 18 dnů smluvní pokutu ve výši 10 890 Kč (18 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 24. 8. 2020 se splatností dne 27. 8. 2020, a za srpen 2020 pak za prodlení s nájemným po dobu 16 dnů smluvní pokutu ve výši 9 680 Kč (16 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 27. 8. 2020 se splatností dne 30. 8. 2020. Žalovaná zde opět zaplatila na účet sjednaný v dodatku č. 6 vždy plnou výši nájemného (60 500 Kč) ve dnech 21. 10. 2019, 27. 11. 2019, 27. 12. 2019, 27. 1. 2020, 24. 2. 2020, 28. 7. 2020 a 26. 8. 2020 (faktura č. 8101900064 ze dne 22. 10. 2019 z l. č. 90, výpisy z účtů z l. č. 91, 93, 95, 97, 99, 101, 103, 115, faktura č. 8101900070 ze dne 28. 11. 2019 z l. č. 92, faktura č. 8101900074 ze dne 30. 12. 2019 z l. č. 94, faktura č. 8102000004 ze dne 28. 1. 2020 z l. č. 96, faktura č. 8102000009 ze dne 25. 2. 2020 z l. č. 98, faktura č. 8102000024 ze dne 24. 8. 2020 z l. č. 100, faktura č. 8102000025 ze dne 27. 8. 2020 z l. č. 102, faktura č. 8102000031 ze dne 30. 10. 2020 z l. č. 114, výpisy z účtu z l. č. 91 verte, 93 verte). Za prodlení s částkou 120 750,50 Kč podle narovnání po dobu 20 dnů žalobkyně žalované vyfakturovala smluvní pokutu ve výši 24 150,10 Kč (20 x 1 207,505 Kč) fakturou vystavenou dne 5. 11. 2019 se splatností dne 8. 11. 2019. Žalovaná částku 120 750,50 Kč zaplatila na účet sjednaný v narovnání v plné výši dne 21. 10. 2019 (výpis z účtu z l. č. 5, faktura č. 8101900068 ze dne 5. 11. 2019 z l. č. 6 spisu 112 C 53/2019). Za prodlení s částkou 150 000 Kč podle narovnání po dobu 28 dnů žalobkyně žalované vyfakturovala smluvní pokutu ve výši 42 000 Kč (28 x 1 500 Kč) fakturou vystavenou dne 30. 10. 2020 se splatností dne 2. 11. 2020. Žalovaná částku 150 000 Kč zaplatila na účet sjednaný v narovnání v plné výši dne 29. 10. 2020 (faktura č. 8102000031 ze dne 30. 10. 2020 z l. č. 114, výpis z účtu z l. č. 115). Dvě smlouvy mezi účastnicemi, vztahující se k péči o pojištěnce žalobkyně v hotelu žalované, nezmiňují žádný jiný existující nebo budoucí závazek mezi nimi (např. nájem; viz smlouva č. [číslo] ze dne 15. 1. 2008 z l. č. 74 – 79 ze spisu 112 C 46/2019, smlouva o organizaci a úhradě rekondiční péče ze dne 7. 1. 2000 (přílohová obálka), dodatek č. 34 ze dne 25. 1. 2017 ke smlouvě o organizaci a úhradě rekondiční péče (přílohová obálka), dodatek č. 33 ze dne 8. 8. 2016 ke smlouvě o organizaci a úhradě rekondiční péče (přílohová obálka), dodatek č. 32 ze dne 15. 3. 2016 ke smlouvě o organizaci a úhradě rekondiční péče (přílohová obálka), dodatek č. 31 ze dne 30. 12. 2015 ke smlouvě o organizaci a úhradě rekondiční péče (přílohová obálka)). Výše zmíněné důkazy soud jednotlivě i ve vzájemném souhrnu vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Ostatní důkazy se týkaly věci bezdůvodného obohacení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. [1: Tam, kde u toho kterého důkazu není napsáno, ve kterém spise se nachází, jde o původní spis 112 C 34/2019. ]

5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 22. 8. 2013 uzavřely účastnice smlouvu o nájmu, jíž žalobkyně žalované do 30. 9. 2023 pronajala nemovitosti sloužící k provozu [Jméno žalovaného] a zapsané na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa] a movité věci, to vše definováno v přílohách smlouvy. Účelem nájmu bylo provozování zařízení hotelového typu a nestátního zdravotnického zařízení, případně jiné obdobné činnosti, jež bude mít žalovaná za účelem podnikání v předmětu podnikání. Účastnice sjednaly nájemné za nemovitosti ve výši 2 200 000 Kč + DPH a za věci movité 800 000 Kč + DPH, celkem tedy ve výši 3 000 000 Kč + DPH ročně (to vše s inflační doložkou aplikovanou jednou ročně), které se žalovaná zavázala splácet ve čtvrtletních splátkách. Povinnost platit nájemné nebyla ničím utvrzena ani zajištěna. Smlouva nezmiňuje žádný jiný existující nebo budoucí závazek mezi stranami. Ve dnech 20. 12. 2013, 9. 12. 2014, 25. 11. 2015, 15. 12. 2016 a 6. 4. 2017 strany k dané smlouvě uzavřely celkem 5 dodatků, v nichž bylo nájemné pokaždé zvýšeno, postupně až na částku 3 400 000 Kč + DPH, vždy s inflační doložkou aplikovanou jednou ročně. V posledním zmíněném dodatku se účastnice shodly na tom, že nebylo jejich úmyslem za dobu od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2013 jako součást nájemného sjednat další, nijak nespecifikovanou, částku 100 000 Kč + DPH. Dopisem ze dne 29. 5. 2017 adresovaným žalované žalobkyně sdělila, že od 1. 7. 2017 s žalovanou nebude uzavírat dodatek ke sjednání termínů rekondiční péče na II. pololetí roku 2017 ke Smlouvě o organizaci a úhradě rekondiční péče za dne 7. 1. 2000, a to kvůli potřebě dořešení otázky veřejné zakázky na poskytování této služby, přičemž z téhož dne pochází výpověď uvedené smlouvy. Dopisem ze dne 13. 6. 2017 pak žalobkyně specifikovala, že na základě šetření kontrolních orgánů dospěla k závěru, že rekondiční pobyty pojištěnců žalobkyně v hotelu žalované musí být realizovány podle zákona o veřejných zakázkách, přičemž pro zadání veřejné zakázky je překážkou výše zmíněná nájemní smlouva. Žalobkyně tedy žalované navrhla ukončení nájemní smlouvy dohodou. Žalovaná odpověděla, že je po posouzení všech rozhodných skutečností připravena jednat o všech variantách. Dopisem ze dne 18. 9. 2017 žalovaná žalobkyni navrhla snížení nájemného na nájemné v místě a čase obvyklé od třetího kvartálu roku 2017 vzhledem „ke zrušení dlouhodobě předpokládaných příjmů.“ V dopise ze dne 7. 12. 2017 vyzvala žalovaná žalobkyni k jednání o dodatku k nájemní smlouvě s úpravou nájemného tak, aby odpovídalo tržním podmínkám, přičemž konstatovala pasivitu ze strany žalobkyně a připravenost bránit se všemi právními prostředky v případě, že by měla být pohnána k výlučné odpovědnosti „za věci příští a především minulé.“ V dopise ze dne 21. 12. 2017 žalovaná započetla pohledávku na náhradu nákladů přesahujících obvyklou údržbu předmětu nájmu proti pohledávce žalobkyně na nájemném. Dopisem ze dne 31. 1. 2018 adresovaným žalované žalobkyně vypověděla tuto nájemní smlouvu pro nezaplacení nájemného splatného dne 30. 11. 2017. Dne 16. 8. 2018 žalobkyně žalované navrhla termíny jednání o narovnání za účelem vypořádání připomínek žalované, která uvedla, že se dostaví bez advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně pak žalované zaslala návrh dohody o narovnání s „úpravami po dnešním jednání.“ Advokátní koncipient [tituly před jménem] [jméno FO] odpověděl, že text čl. 1.2. dohody o finančním vypořádání by měl končit slovy „…bude započtena na úhradu nájemného dle článku 1.1 této Dohody.“ Tento návrh byl úspěšný. Dne 27. 8. 2018 účastnice uzavřely dohodu o narovnání, v níž uvedly, že předmětem nájmu podle výše uvedené nájemní smlouvy je [Jméno žalovaného] a přilehlé pozemky na adrese [adresa], přičemž Smlouva o organizaci a úhradě rekondiční péče byla s žalobkyní s účinky ke dni 31. 8. 2017 vypovězena, zatímco závazek z nájemní smlouvy měl trvat do 30. 9. 2023. Účastnice spolu vedou před OS v [adresa] pod sp. zn. , spisová značka, řízení o obnovení rovnováhy práv a povinností stran nájemní smlouvy na základě žaloby podané žalovanou, před týmž soudem pod sp. zn. , spisová značka, řízení o oprávněnosti výpovědi z nájmu na základě žaloby podané žalovanou a před OS ve [adresa] řízení o zaplacení nájemného za 3. čtvrtletí roku 2017 na základě žaloby podané žalobkyní. Zpětvzetí těchto žalob měla tvořit přílohy narovnání. V jeho čl. II. účastnice podrobně shrnuly skutkový stav ohledně sporných práv a povinností, přičemž žalovaná žalobkyni na základě dokumentu nazvaného Argumentace pro posouzení snížení ceny nájmu nemovitosti [Jméno žalovaného] vyzvala mimojiné ke snížení nájemného na 50 000 Kč měsíčně, přičemž daný dokument na podporu svých argumentů posléze doprovodila dalšími (dále v závorce uvedenými) dokumenty. Žalobkyně tuto možnost odmítla a navrhla ukončení nájmu dohodou. Na to žalovaná reagovala výše zmíněnými několika zápočty pohledávek na úhradu nákladů, s čímž žalobkyně nesouhlasila a vyzvala žalovanou k řádnému plnění nájemného. Žalobkyně následně vypověděla nájemní smlouvu, s čímž žalovaná nesouhlasila. Spornou mezi nimi tudíž byla i existence nájemního poměru. Následovala řada osobních jednání, jejichž výsledkem se stala právě dohoda o narovnání. Dále strany konstatovaly, že sporné je mezi nimi to, zda vůbec žalobkyně žalované dluží z titulu výše uvedené náhrady nákladů částku 2 234 004 Kč a zda dluží žalovaná žalobkyni na nájemném částku 4 114 000 Kč. Strany v dokumentu sjednaly narovnání, podle nějž se žalovaná žalobkyni na nájemném za 3. a 4. čtvrtletí r. 2017 zavázala uhradit částku 2 057 000 Kč (bez inflační doložky) jednak ve 40 řádných měsíčních splátkách po 25 000 Kč splatných do 25. dne kalendářního měsíce počínaje desátým dnem po podepsání smlouvy, druhak v těchto mimořádných splátkách: 57 000 Kč splatné do 1. 10. 2018, 100 000 Kč splatné do 10. 1. 2019, 120 750,50 Kč splatné do 1. 10. 2019, 200 000 Kč splatné do 10. 1. 2020, 150 000 Kč splatné do 1. 10. 2020, 150 000 Kč splatné do 10. 1. 2021, 100 000 Kč splatné do 30. 6. 2021 a 179 249,50 Kč splatné do 30. 11. 2021, to vše pod ztrátou výhody splátek. Pro případ prodlení s tímto plněním se žalovaná v čl. 5.2. zavázala žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 % denně z dlužné částky, splatnou do 3 dnů od porušení sjednané platební povinnosti, čímž nebylo dotčeno právo na náhradu škody. Tato pohledávka žalobkyně nebyla v dohodě zajištěna ani utvrzena žádným jiným způsobem. Strany též konstatovaly, že závazek z výše specifikované nájemní smlouvy trvá, zavázaly se vzít zpět výše uvedené žaloby a projevily vůli, aby se vztahy dohodou blíže neupravené řídily ustanovením § 1903n občanského zákoníku. Dalšími přílohami dohody měly být dodatek č. 6 k nájemní smlouvě a dohoda o finančním vypořádání nájemného. Téhož dne účastnice skutečně dohodu o finančním vypořádání uzavřely. Jejím předmětem bylo nájemné za leden - červenec 2018. A nakonec i dodatek č. 6 k výše uvedené nájemní smlouvě, jímž strany jednak shodně konstatovaly existenci nájmu, který nově omezily na dobu do 31. 12. 2021. Dále snížily nájemné s účinky od 1. 1. 2018 na částku 50 000 Kč + DPH (bez inflační doložky), hrazenou na základě žalobkyní vystaveného dokladu a splatnou k 10. dni příslušného měsíce s tím, že nájemné za srpen 2018 bude uhrazeno nejpozději do 10 dnů od podpisu dodatku. Pro případ prodlení s tímto plněním se žalovaná v čl. 4.1. zavázala žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 % denně z dlužné částky, splatnou do 3 dnů od porušení sjednané platební povinnosti, čímž nebylo dotčeno právo na náhradu škody. Tato pohledávka žalobkyně nebyla zajištěna ani utvrzena žádným jiným způsobem. V čl. 2.4. se žalobkyně zavázala provádět opravy, údržbu a investice do předmětu nájmu do výše 300 000 Kč ročně bez DPH na základě návrhů předkládaných žalovanou. Tento limit se nevztahuje na mimořádné situace, havárie velkého rozsahu ani situace vis maior. Žalobkyně se dále zavázala k pořízení myčky nádobí, poskytnout organizační součinnost v případě vlastních nebo zprostředkovaných investic žalované do předmětu nájmu, vedoucích ke snížení nákladů či větší efektivitě provozu, a bezdůvodně neodmítnout udělit souhlas s podnájmem kosmetického salonu, bude-li o to žalovanou písemně a odůvodněně požádána. Výše uvedené žaloby byly skutečně vzaty zpět a řízení o nich pravomocně zastavena. Dopisem ze dne 17. 9. 2019 žalobkyně žalované oznámila, že je v prodlení s nájemným za září 2019 a smluvní pokuty za červenec a srpen 2019. Žalobkyně poté žalované adresovala předžalobní výzvu. Za červenec 2019 žalobkyně žalované za prodlení s nájemným po dobu 13 dnů vyfakturovala smluvní pokutu ve výši 7 865 Kč (13 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 15. 8. 2019 se splatností dne 5. 9. 2019. Za srpen 2019 pak za prodlení s nájemným po dobu 16 dnů smluvní pokutu ve výši 9 680 Kč (16 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 28. 8. 2019 se splatností dne 31. 8. 2019. A za září 2019 za prodlení s nájemným po dobu 14 dnů smluvní pokutu ve výši 8 470 Kč (14 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 30. 9. 2019 se splatností dne 3. 10. 2019. Žalovaná zaplatila na účet sjednaný v dodatku č. 6 vždy plnou výši nájemného (60 500 Kč), a to ve dnech 24. 7., 26. 8. a 24. 9. 2019. Za dobu od října 2018 do června 2019 včetně přitom žalovaná zaplatila opět vždy celé nájemné bez prodlení, až na 11. 2. a 12. 3. 2019. Za říjen 2019 žalobkyně žalované za prodlení s nájemným po dobu 11 dnů vyfakturovala smluvní pokutu ve výši 6 655 Kč (11 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 22. 10. 2019 se splatností dne 25. 10. 2019, za listopad 2019 pak za prodlení s nájemným po dobu 17 dnů smluvní pokutu ve výši 10 285 Kč (17 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 28. 11. 2019 se splatností dne 1. 12. 2019, za prosinec 2019 za prodlení s nájemným po dobu 17 dnů touž částku fakturou vystavenou dne 30. 12. 2019 se splatností dne 2. 1. 2020, za leden 2020 pak za prodlení s nájemným po dobu 17 dnů touž částku fakturou vystavenou dne 28. 1. 2020 se splatností dne 31. 1. 2020, za únor 2020 pak za prodlení s nájemným po dobu 14 dnů smluvní pokutu ve výši 8 470 Kč (14 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 25. 2. 2020 se splatností dne 28. 2. 2020, za červenec 2020 pak za prodlení s nájemným po dobu 18 dnů smluvní pokutu ve výši 10 890 Kč (18 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 24. 8. 2020 se splatností dne 27. 8. 2020, a za srpen 2020 pak za prodlení s nájemným po dobu 16 dnů smluvní pokutu ve výši 9 680 Kč (16 x 605 Kč) fakturou vystavenou dne 27. 8. 2020 se splatností dne 30. 8. 2020. Žalovaná zde opět zaplatila na účet sjednaný v dodatku č. 6 vždy plnou výši nájemného (60 500 Kč) ve dnech 21. 10. 2019, 27. 11. 2019, 27. 12. 2019, 27. 1. 2020, 24. 2. 2020, 28. 7. 2020 a 26. 8. 2020. Za prodlení s částkou 120 750,50 Kč podle narovnání po dobu 20 dnů žalobkyně žalované vyfakturovala smluvní pokutu ve výši 24 150,10 Kč (20 x 1 207,505 Kč) fakturou vystavenou dne 5. 11. 2019 se splatností dne 8. 11. 2019. Žalovaná částku 120 750,50 Kč zaplatila na účet sjednaný v narovnání v plné výši dne 21. 10. 2019. Za prodlení s částkou 150 000 Kč podle narovnání po dobu 28 dnů žalobkyně žalované vyfakturovala smluvní pokutu ve výši 42 000 Kč (28 x 1 500 Kč) fakturou vystavenou dne 30. 10. 2020 se splatností dne 2. 11. 2020. Žalovaná částku 150 000 Kč zaplatila na účet sjednaný v narovnání v plné výši dne 29. 10. 2020. Dvě smlouvy mezi účastnicemi, vztahující se k péči o pojištěnce žalobkyně v hotelu žalované, nezmiňují žádný jiný existující nebo budoucí závazek mezi nimi.

6. Soud případ právně kvalifikoval jako právní nároky žalobkyně na zaplacení smluvních pokut za prodlení, jednou s nájemným, podruhé s jiným peněžitým dluhem. Soud nejprve zkoumal intertemporální režim případu. Obě ujednání o smluvní pokutě jsou obsažena v dokumentu ze dne 27. 8. 2018; v dohodě o narovnání a v dodatku k nájemní smlouvě. Částky, k jejichž zaplacení se žalovaná zavázala v narovnání, představují kompromis, vzešlý z původního požadavku žalobkyně na úhradu dlužného nájemného za období počínající třetím čtvrtletím roku 2017 (tedy v době účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. z.“). Dohodu o narovnání soud posoudil skutečně jako platné a účinné narovnání ve smyslu § 1903 odst. 1 první věty o. z. Smluvní partnerky totiž propůjčily nový obsah přinejmenším vzájemnému závazku z nájemní smlouvy uzavřené v roce 2013 (jinak by ostatně jako přílohu narovnání nepřipojily dodatek č. 6 k této smlouvě, v níž smluvily nájemné do budoucna), jehož existence mezi nimi byla vzhledem k výpovědi sporná. Soud si je vědom rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1056/2020, č. 56/2022 Sb. rozh. civ., a ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3141/2020, v nichž soud posoudil závazek z narovnání učiněného od 1. ledna 2014 ve vztahu k závazku založenému do 31. 12. 2013 podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále „obč. zák.“). Tento případ se ovšem jednak skutkově odlišuje tím, že se tu narovnání vztahuje i na závazek (z nájemní smlouvy), jehož samotná existence byla v okamžiku narovnání s ohledem na výpověď sporná, druhak je poněkud problematický právní závěr, že právě závazek z narovnání může ještě stále podléhat obč. zák. Je totiž třeba si položit otázku, ke kterému konkrétnímu okamžiku se koncentruje důvěra účastníků narovnání v právo. Jistě to není okamžik nastalý do konce roku 2013, protože narovnání je zde výsledkem dlouhodobých sporů a jednání účastnic, jež začaly až v roce 2017. Teprve v srpnu 2018 sjednaly narovnání. Narovnání přitom nemusí nahrazovat dřívější, existující závazek – je také možné, že mezi smluvními partnery již žádný závazek ve skutečnosti neexistuje a přesto je narovnání zásadně platné a účinné (§ 1904 druhá věta o. z.). Narovnání, které nahrazuje závazek jako celek, totiž vyjasňuje práva a povinnosti stran do budoucna. V tom případě dává smysl, aby tato práva a povinnosti podléhala právním předpisům účinným v době jeho vzniku. Právě tato podstata narovnání v tomto případě v podstatě znemožňuje aplikaci obč. zák. Nelze totiž dost dobře narušit důvěru jednajících kontrahentů v právo tím, že budou nuceny podrobit tato nová práva a povinnosti zákonu, který již pozbyl účinnosti. Dále je třeba uvážit, že ujednání o smluvní pokutě bylo novinkou v obsahu vzájemných závazků právě od 27. 8. 2018. Proto se práva a povinnosti z narovnání řídí o. z. (§ 3028 odst. 1 o. z.). I kdyby tomu tak nebylo, protože nájemní smlouva byla uzavřena za účinnosti obč. zák., subjekty narovnání projevily vůli, aby se práva a povinnosti z něj vzešlá řídila o. z. (§ 3028 odst. 3 druhá věta o. z.). Účastnice by jinak samozřejmě bývaly mohly narovnání totožného obsahu uzavřít i do 31. 12. 2013 podle § 585 - § 587 obč. zák. Co se týče právního režimu závazku vzešlého z nájemní smlouvy ve znění dodatku č. 6, ten souvisí s narovnáním. Klíčovým bodem narovnání pro tento spor totiž byla existence (nevypovězeného) nájemního poměru. Jedině proto mohly účastnice téhož dne uzavřít dodatek č. 6 k nájemní smlouvě. To znamená, že spolu obě právní jednání souvisí natolik úzce, že by druhé bez prvního nemohlo vzniknout. Proto je nutno se zabývat též přechodným režimem nájmu, který byl založen v roce 2013, leč změně dodatkem v roce 2018. Podle § 3028 odst. 3 první věty o. z., „není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.“ Jinak zákon stanovuje v ustanovení § 3074 odst. 1 o. z., podle kterého se „nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.“ Zde nešlo o pacht. Pronajaty sice byly též movité věci, přičemž nájemné za ně bylo součástí částky, z níž se počítá smluvní pokuta podle dodatku č. 6. Zákonodárce však měl v § 3074 odst. 1 druhé větě namysli případ, kdy je pronajata pouze věc movitá. Režim nepravé retroaktivity je totiž u nájmu podložen obvyklou dlouhodobostí těchto závazků, což je ovšem typické pro věci nemovité, nikoli movité. Navíc by potom vznikla absurdní situace, v níž by část závazku stran nemovitosti podléhala novým předpisům, zatímco část ohledně věci movité předpisům předchozím, což zákonodárce bezpochyby nezamýšlel. V tomto případ navíc i všechny ostatní důvody hovoří pro aplikaci rekodifikovaného soukromého práva. Včetně okolnosti, že i v případě dodatku č. 6 byla klauzule o smluvní pokutě coby nástroje utvrzení pohledávky na nájemném sjednána poprvé právě až v tomto dodatku. To vše znamená, že soud žalobou uplatněné nároky právně kvalifikoval pouze podle o. z.

7. Účastnice do narovnání i dodatku zahrnuly obsahově identické ujednání o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni v případě prodlení se splněním toho kterého dluhu peněžitou smluvní pokutu. Tato ujednání jsou písemná a obsahově zcela jasná, určitá, protože jednoznačně identifikují utvrzenou smluvní povinnost, výši pokuty a její splatnost (§ 2048 první věta o. z.). Strany zároveň sjednaly, že smluvní pokutou není dotčena případná povinnost žalované nahradit žalobkyni škodu vzniklou porušením utvrzené povinnosti (§ 2050 o. z.). Žalovaná argumentovala proti oběma nárokům stejně, totiž že jsou obě smluvní ujednání absolutně neplatná kvůli nemravné výši smluvní pokuty (§ 1 odst. 2 ve spojení s § 2 odst. 3, § 545, § 547, § 580 odst. 1 a s § 588 o. z.). Soud podotýká, že smluvní ujednání mohou být coby nemravná neplatnými i přesto, že o. z. v § 2051 umožňuje soudu na návrh moderovat výši přisouzené pohledávky na smluvní pokutě (což žalovaná nenavrhla). Obecně kodifikovaná pravomoc moderace samozřejmě nebrání právní kvalifikaci ujednání jako neplatného pro rozpor s dobrými mravy.[footnoteRef:2] Každé právní jednání musí být přirozeně souladné s dobrými mravy, jinak je neplatné (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.). Při úvaze o dobrých mravech soud zohlednil celkové okolnosti sjednání obou pokut, jeho pohnutky a účel, který sledovalo, vzájemný poměr pokuty a utvrzených pohledávek a celkové zajištění pohledávek,[footnoteRef:3] přičemž vzal v potaz též otázku, zda ujednání o pokutách zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat a měly-li pokuty dostatečnou, nikoli však přemrštěnou pobídkovou výši.[footnoteRef:4] V prvé řadě je nutno podotknout, že žalovaná narovnání i dodatek č. 6, jakož i nájemní smlouvu samotnou a dodatky k ní uzavřela jako podnikatelka – obchodní korporace zapsaná v obchodním rejstříku (§ 421 odst. 1 první věta o. z.). To znamená, že byla právně i ekonomicky erudovaná a zběhlá v obchodních jednáních, a to nejpozději od roku 2000, kdy uzavřela smlouvu o rekondičních službách s žalobkyní. Její rovné postavení se také pravidelně projevovalo při kontraktaci stran, kdy žalovaná prosadila do dohody o finančním vypořádání výše citovaný dovětek o zápočtu, prosadila do narovnání ujednání o pokračování nájmu, přestože jej žalobkyně předtím vypověděla, do dodatku č. 6 snížení nájemného na 1/68 původní výše, přesně podle svého požadavku podloženého mnoha výše uvedenými dokumenty - nehledě k tomu, že nově snížené nájemné již nebylo doprovázeno inflační doložkou. Dále účastnice ujednaly povinnost žalobkyně investovat do pronajaté věci, poskytnout organizační součinnost při investicích iniciovaných žalovanou, při žádosti o souhlas s podnájmem kosmetického salonu, povinnost žalobkyně pořídit myčku nádobí. Dále smluvily, že výše specifikovaná částka 100 000 Kč není další součástí nájemného. Všechna tato smluvní ujednání byla výhodná pro žalovanou. Kromě toho vystupovala v korespondenci s žalobkyní celkově velmi sebevědomě, nepřistoupila na dohodu o ukončení nájmu a místo toho proti žalobkyni uplatnila vlastní pohledávky, které se posléze promítly i do majetkového vypořádání podle narovnání. Ze všech těchto důvodů žalovaná rozhodně nebyla slabší smluvní stranou. Žalovaná argumentovala obrovským nájemným, avšak přehlédla, že hovoří o původním nájemném, jehož drastické snížení poté sama prosadila a ze kterého se přitom počítala smluvní pokuta. Dále poukazovala na vzájemnou provázanost nájmu se dvěma smlouvami s žalobkyní uzavřenými a výše specifikovanými, které byly zdrojem jejího příjmu používaného k úhradě nájemného. Pomineme-li okolnost, že žalovaná ani netvrdila, co jí brání podnikat také jiným způsobem, s jinými smluvními partnery či jinými příjmy, je pochopitelně možné, že mohla zisk z podnikání ve spolupráci s žalobkyní použít mimojiné k placení nájemného a že ukončení zmíněného závazku pro ni znamenalo jistý výpadek příjmů. Z důkazů ovšem nevyplynulo, že by na sobě tyto závazky byly vzájemně závislé z právního hlediska. V tomto kontextu je důležité ustanovení § 1913 o. z, podle nějž „jedna strana nemůže odepřít plnění ani odstoupit od smlouvy proto, že dluh druhé strany vzniklý z jiného právního důvodu nebyl splněn řádně a včas.“ Žalované se právě kvůli tvrzenému výpadku příjmů nepochybně podařilo prosadit citelné snížení nájemného, a sice dokonce se zpětnou účinností – od 1. 1. 2018. Účastnice učinily v narovnání nesporným, že závazek ze smlouvy o rekondici z roku 2000 zanikl s účinky ke dni 31. 8. 2017. Obě smluvní pokuty tudíž byly sjednány v okamžiku, kdy tento závazek již téměř 1 rok neexistoval. Žalovaná tudíž o zmíněných problémech věděla a přesto se jako podnikatelka rozhodla ke smluvním pokutám zavázat. Vzhledem k tomu, že žalovaná prosadila celou řadu ústupků ze strany žalobkyně, přičemž strany v té době vedly vícero sporů o vysoké částky, některé před soudem, potřeba žalobkyně určitým způsobem alespoň utvrdit pohledávky vůči žalované byla neprosto pochopitelná. Již tyto mimořádné okolností odůvodňují vyšší smluvní pokutu. Dále je třeba si uvědomit, že všechny tři dohody vznikly v okamžiku, kdy žalovaná žalobkyni na nájemném dlužila již delší dobu, a to částky velmi vysoké, přičemž v žádné z dohod není řeč o úroku z prodlení, který žalobkyně z nájemného a z částek podle narovnání nepožadovala ani v soudním řízení. Při úvaze o přípustné výši pokuty je proto nezbytné podpůrně přihlédnout i k předchozím dluhům žalované. Dále soud uvážil okolnost, že žádná z žalovaných pohledávek žalobkyně nebyla zajištěna ani utvrzena žádným jiným způsobem (zástavním právem, ručením atd.). Částky smluvní pokuty se zvyšovaly kvůli prodlení žalované. Smluvní pokuta by se vyrovnala výši utvrzené pohledávky až za 100 dnů, což vzhledem k dlouhodobosti dluhů žalované a přinejmenším v případě smluvní pokuty vzešlé z dodatku k pravidelné potřebě platit nájemné znamená, že by se pokuty vyrovnala nájemnému přibližně až za 3,3 další měsíce, což znamená, že by se mezitím staly splatnými další tři dávky nájemného. Žalovaná tudíž musela předem počítat s těmito pravidelnými platbami. Podpůrně soud zvážil okolnost, že v době před vznikem nároku na tu kterou smluvní pokutu i po něm žalovaná utvrzené dluhy splnila vždy vcelku, jediným bezhotovostním převodem. To svědčí o tom, že pro ni pokuta nebyla příliš vysoká. V takové situaci měly obě pokuty pro žalovanou přiměřenou pobídkovou výši. S ohledem na výše popsané okolnosti, které sjednání pokut předcházely, a na to, že účastnice ujednaly, že smluvní pokutou není dotčeno právo žalobkyně na náhradu škody (§ 2050 o. z.), měly obě pokuty, samozřejmě s výjimkou motivační funkce, která je vlastní každé smluvní pokutě coby nástroji utvrzení pohledávky,[footnoteRef:5] v tomto konkrétním případě primárně sankční funkci.[footnoteRef:6] A to zcela v souladu se zákonem právě kvůli výše popsaným mimořádným okolnostem[footnoteRef:7] tohoto případu. Proto je ospravedlnitelné, aby smluvní pokuta byla sjednána vyšší, než je obvykle přípustné. V případě kvalifikace ujednání jako nemravných by žalobkyně dočista přišla o jediný nástroj utvrzení svých pohledávek, což by ve světle výše rozvedených okolností bylo nepřijatelné. Dlužno poznamenat, že téměř nejcitelnější změnou, kterou oproti dřívějšímu stavu přinesl o. z., je důsledný respekt ke smluvní autonomii, který se projevuje v ust. § 574 o. z., podle nějž je „na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.“ Proto soud obě ujednání posoudil jako platná. [2: Viz bod 50. b) odůvodnění rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022.] [3: Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 14/2021 a judikaturu v něm citovanou.] [4: Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007.] [5: Viz bod 58. odůvodnění rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022.] [6: Body 58. a 59. odůvodnění. Op. cit.] [7: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 14/2021 a judikatura v něm citovaná. Op. cit. ]

8. Žalobkyně všechny pokuty správně vypočítala na celkovou částku 158 715 Kč s tím, že do výpočtového základu pokuty z nájemného zahrnula též DPH ve výši 10 500 Kč pro každou dávku, odpovídající sazbě 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalovaná se tudíž narozdíl od žalobkyně ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.), a to vždy ode dne následujícího den sjednané splatnosti. Tím pádem jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.), a to ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Procentní výši úroků z prodlení žalobkyně vyčíslila správně. Požadovala je teprve od pozdějších dat a soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí žalovaných pohledávek. Proto jí soud výrokem I. přiznal celou částku, kterou uplatnila v této čísti řízení. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj.

9. Výrok II. odpovídá § 10 odst. 2 ve spojení s Položkou 1 odst. 1 písm. b) přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále „z. s. p.“). Výrokem citovaným usnesením totiž soud nesprávně vyčíslil soudní poplatek za rozšíření žaloby na částku 4 627 Kč (počítanou z částky 92 565 Kč, což ovšem pod dojmem výše citovaného usnesení krajského soudu nebyla částka rozšíření žaloby, nýbrž celého předmětu řízení v dané věci) namísto správné částky 3 327,50 Kč (počítané z částky rozšíření žaloby - 66 150 Kč). Proto soud tuto chybu napravil a vrátí žalobkyni rozdíl ve výši 1 299,50 Kč.

10. Výrok III. vychází z faktu, že soud rozhodl částečným rozsudkem, kdy konečné rozhodnutí o zbývající části předmětu řízení a tudíž i o náhradě nákladů řízení teprve vyhlásí § 152 odst. 2 druhá věta ve spojení s § 151 odst. 1 částí věty před středníkem o. s. ř.).