Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 655 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 8. 10. 2024 smlouvu úvěru č. [hodnota] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na jistinu neuhradil žalobkyni ničeho. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána jak lustrací ve veřejných rejstřících, tak z kompletního výpisu z účtu žalovaného za poslední 3 měsíce. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 29. 1. 2026 se bez omluvy nedostavil. Rovněž žalobkyně se k jednání nedostavila, kdy se z jednání řádně omluvila dne 4. 12. 2025. Soud tedy rozhodoval v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, na které soud pro stručnost odkazuje dospěl k následujícím zjištěním. Žalobkyně analyzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet, kdy měla přístup k příjmům i výdajům žalovaného z jeho internetového bankovnictví prostřednictvím JSON dat a dále lustrovala žalovaného ve veřejných rejstřících. Dne 8. 10. 2024 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 25% měsíčně. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v celkové výši 80 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč. K podpisu smlouvy došlo elektronicky, prostřednictvím SMS kódu. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, proto jej žalobkyně opakovaně o úhradu upomínala. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po výzvě učiněné před podáním žaloby. Na jistinu pohledávky dosud žalovaný neuhradil ničeho.
4. Předložené důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Po právní stránce má nárok žalobkyně oporu nejen v předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru, ale i v ust. § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně v řízení prokázala listinami předloženými společně s žalobou, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný však nedostál svým závazkům ze smlouvy o úvěru, a nehradil žalobkyni sjednané splátky řádně a včas. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení, když úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše v § 2 nař. vlády č. 357/2013 Sb a včetně částky 1 000 Kč jako náhradu za uplatnění pohledávky. Žalobkyně rovněž dostála svým povinnostem dle § 86 a § 87 z. č. 257/2016 Sb., když před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy měla přístup k jeho běžnému účtu a mohla tka ověřit příjmy i výdaje žalovaného za poslední 3 měsíce.
8. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč, činí celkem 2 655 Kč. Soud v tomto případě aplikoval § 14b a. t.., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), přičemž požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.