Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 733,10 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 869 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a částku 684,10 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 533,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 800 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr vrátit nejpozději do 30. 6. 2023. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána schopnost žalovaného splácet, a to především z informací poskytnutých žalovaným a z bankovních a nebankovních registrů. Žalovaný dosud neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet, a to z informací poskytnutých ji žalovaným, nahlédnutím do veřejných registrů (obecné principy posuzování a filozofie společnosti, identifikované příjmy, výpis o posouzení úvěruschopnosti). Dne [datum] žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním včetně sazebníku a VOP, autorizace ověření totožnosti), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 8 800 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 30. 6. 2023. Žalovaný svůj závazek nesplnil a nezaplatil ničeho. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 30. 5. 2024 (podací lístek, výzva k úhradě před podáním žaloby). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů předložených žalobkyní, učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 800 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit nejpozději do 30. 6. 2023, a to včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 600 Kč a poplatku za sjednané služby klidné spaní ve výši 110 Kč, Presto ve výši 330 Kč a Informační SMS servis ve výši 29 Kč. Z této částky žalovaný dosud nevrátil nic. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které ji sám žalovaný poskytl a nahlédnutím do veřejných registrů, dále měla mít k dispozici listiny na základě kterých ověřila čistý příjem žalovaného. Tyto listiny přes výzvu soudu žalobkyně nedoložila. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.
5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 8 800 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. o.z., se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 87 ZoSÚ věty druhé soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a dále vycházel z informací poskytnutých žalovaným, přičemž měla sice ověřovat jeho příjmy ale k výzvě soudu potřebné listiny nedoložila. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. Této skutečnosti si je zřejmě vědoma i sama žalobkyně, když alternativně v žalobě uvádí, že pro případ, že soud nebude mít nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, domáhá se toliko vydání bezdůvodného obohacení.
10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ.
11. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 800 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 8 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, kdy splatnost nesplacené jistiny určuje soud. Žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem z prodlení tak nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu.
12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny 8 800 Kč, tj. úspěch ve výši 60 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 5 936,42 Kč (2 733,10 Kč + 2 519,22 Kč + 684,10 Kč), tj. neúspěch 40 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 20 %.
13. Celkové náklady jsou tedy představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a jednak částkou tvořené částkou 1 452 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci do podání žaloby po 300 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Žalobkyni náleží také částka 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak včetně 21 % DPH ve výši 252 Kč. Žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, ale s ohledem na její procesní úspěch ve výši 20 % jí náleží po zaokrouhlení částka 450 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.