Výrok
I. Manželství manželů [jméno FO] a [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], uzavřené dne 20. 10. 2012 v [město], část [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem, doručeným soudu dne 8. 4. 2025, se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků.
2. Manžel se podáním ze dne 15. 5. 2025 k návrhu na rozvod manželství připojil.
3. Ze shodných tvrzení účastníků, jejich výslechů a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 20. 10. 2012 v [město], část [adresa], a to u manželky jako manželství druhé a u manžela jako manželství první. Manželé mají dvě společné děti, a to nezl. [jméno FO], kdy úprava jejich poměrů pro dobu po rozvodu byla provedena rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne 21. 5. 2025, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 20. 6. 2025, a kterým byla schválena dohoda rodičů, podle níž byly nezletilé děti svěřeny do péče manželky a manželovi bylo stanoveno přiměřené výživné. Manželství účastníků je nesouladné po dobu posledních 5 let, kdy manželé mají trvalé neshody vyplývající z jejich odlišných názorů na prakticky všechny záležitosti související s jejich manželským soužitím. Minimálně od roku 2021 oba považují manželství za nefunkční. Rozvrat manželství byl završen v únoru 2025, kdy se manželka ze společného bydliště odstěhovala. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství.
4. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
5. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
6. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
7. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto dospěl k závěru, že návrh na rozvod manželství je důvodný, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 o. z. Soud má rovněž za to, že rozvod manželství účastníků nebude na újmu ani nezletilým dětem účastníků, který byly svěřeny do péče manželky, s otcem se však pravidelně stýkají a oba manželé se shodují na tom, že rozvode manželství nebude pro děti představovat závažnou újmu. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl.
8. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich rozdílných názorech na společný manželský život, trávení volného času, jejich rozdílných povahových vlastnostech a následné neschopnosti dosáhnout kompromisu, což mezi účastníky vedlo postupem doby k vzájemnému citovému odcizení.
9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se vzdali výslovně práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.