Výrok
I. Manželství manželů [Jméno manžela] a [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], uzavřené dne [datum] v [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Společným návrhem, doručeným soudu dne [datum], se účastníci domáhali rozvodu jejich manželství.
2. Ze shodných tvrzení účastníků, jejich výslechů a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [adresa], a to u obou jako manželství první. Manželé mají tři společné dítě, a to nezl. [jméno FO], nar. [datum], [jméno FO], nar. [datum] a [jméno FO], nar. [datum], kdy úprava jejich poměrů pro dobu po rozvodu byla provedena rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], a kterým byla schválena dohoda rodičů, podle níž byly nezletilé děti svěřeny do péče manželky a manželovi bylo stanoveno přiměřené výživné. Manželé dosud nemají zcela vypořádané společné jmění, když sice jsou předběžně na jeho vypořádání dohodnuti, a to tak, že prodají společné nemovitosti a rozdělí si výtěžek prodeje, k tomu ovšem dosud nedošlo. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, postupem doby ale mezi účastníky došlo k citovému odcizení, v důsledku kterého manžel v lednu 2025 opustil společnou domácnost. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství.
3. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
4. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
5. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
6. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto dospěl k závěru, že návrh na rozvod manželství je důvodný, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 o. z. Soud má rovněž za to, že rozvod manželství účastníků nebude na újmu ani nezletilým dětem účastníků, které byly podle rozhodnutí soudu svěřeny do péče manželky, s otcem se pravidelně stýkají, přičemž komunikace účastníků je v tomto směru bezproblémová. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl.
7. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků ve vzájemnému citovém odcizení.
8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se vzdali výslovně práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.