Výrok
I. Povinnost žalobce platit na výživu žalovaného částku 1 500 Kč měsíčně, stanovená rozsudkem Okresního soudu ve [adresa], č. j. [č.j.] ze dne 8. 2. 2006, se zrušuje s účinností od 1. 8. 2025.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2025 se žalobce domáhal zrušení povinnosti platit na výživu žalovaného částku 1 500 Kč měsíčně, jak mu byla stanovena v roce 2006 rozsudkem Okresního soudu ve [adresa], a to s účinností od 1. 8. 2025. Návrh odůvodnil tím, že žalovaný je již zletilý, ukončil studium, pracuje a je samostatný.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
4. Rozsudkem zdejšího soudu, č. j. [č.j.] ze dne 8. 2. 2006 byla schválena dohoda žalobce a matky žalovaného, podle které se žalobce zavázal na výživu tehdy nezletilého žalovaného platit částku 1 500 Kč měsíčně, a to počínaje dnem 1. 2. 2006. Z předloženého vysvědčení o závěrečné zkoušce a výučního listu soud zjistil, že žalovaný dne 21. 6. 2023 úspěšné ukončil studium na střední škole a vyučil se v oboru kadeřník. V řízení nebylo ani jen tvrzeno, že by žalovaný dále pokračoval ve studiu, anebo že by zde byl jiný důvod, pro který žalovaná není schopen se sám živit.
5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.
6. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
7. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobcův návrh je důvodný.
8. Trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti se váže na dobu, do které dítě není schopno se samo živit, tudíž rozhodnutí (popřípadě dohody) o úpravě výživného pro nezletilé dítě nepozbývají účinnosti dosažením zletilosti oprávněného dítěte; mění se pouze platební místo, tj. povinný rodič plní svou vyživovací povinnost přímo k rukám zletilého dítěte. Má-li rodič či dítě za to, že od naposledy upraveného výživného došlo ke změně okolností rozhodných pro určení rozsahu výživného uloženého dřívějším rozhodnutím, může se domáhat změny rozhodnutí o výživném (srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 20 Cdo 1090/2022). Povinnost rodičů poskytovat dítěti výživné zaniká (ex lege) okamžikem, kdy se dítě stane schopným živit se samo. Soud v takovém případě rozhoduje deklaratorním rozhodnutím, kterým toliko určuje zda a případně k jakému okamžiku došlo k zániku povinnosti rodiče hradit výživné.
9. Jelikož provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný po dosažení zletilosti úspěšně dokončil střední školu, vyučil se v oboru kadeřník a od 21. 6. 2023 je tedy schopen se sám živit, soud žalobě vyhověl a zrušil povinnost žalobce platit žalovanému výživné, stanovené dřívějším rozhodnutím opatrovnického soudu, a to ke dni 1. 8. 2025 jak navrhl žalobce.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, když procesně úspěšnou stranou byl žalobce, který však náhradu žádných nákladů nepožadoval a ani dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevnikly.