13 C 32/2025

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal od každé z žalovaných písemné omluvy a zaplacení částky 50 000 Kč za zásah do jeho osobnostních práv. Nárok na zaplacení peněžité náhrady následně (podáním ze dne 22. 7. 2025) změnil tak, že požaduje, aby mu obě žalované zaplatily společně a nerozdílně částku 100 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že v rámci svědecké výpovědi, podané v řízení o Okresního soudu ve [adresa], sp. zn. [spisová značka], žalovaná 2 žalobce obvinila že ji na silvestrovském večírku zřejmě v roce 2016 popadl za obě prsa, zmáčkl je a snažil se ji dostat na taneční parket. Žalovaná 1 ve své svědecké výpovědi uvedla, že žalobce na silvestrovském večírku žalovanou 2, když seděla, chytil zezadu za prsa, a to ji hodně naštvalo. Žalobce se přitom žádného takového jednání nedopustil a výpovědi žalovaných jsou zcela nepravdivé. Tato obvinění žalobce hrubě urazila, zasáhla do jeho osobnostních práv a ohrozila jeho vážnost u spoluobčanů i v zaměstnání. Žalobce pracuje u Policie ČR a obvinění z napadení jiné osoby, navíc se sexuálním podtextem jej reálně ohrozilo v rámci jeho osobního, rodinného i profesního života. U jednání dle 20. 1. 2026 žalobce doplnil, že v důsledku předmětných výroků začal mít také zdravotní potíže, spočívající v tom, že pod vlivem stresu ve spánku zatíná zuby, což vedlo k jejich obroušení a nutnosti nosit chrániče chrupu.

2. Žalované žalobou uplatněný nárok odmítly jako zcela nedůvodný. Poukázaly na to, že předmětem řízení, vedeného pod sp. zn. [spisová značka], byl spor manžela žalované 2 a spolku, personálně propojeného s žalobcem, o tiskovou odpověď. Podanou žalobu žalované považují za odplatu za opozici žalovaných a manžela žalované 2 vůči podnikatelské a politické činnosti žalobce. Žalované namítly, že se nedopustily žádného protiprávního jednání, žalobci nevznikla žádná újma a neexistuje ani příčinná souvislost mezi jejich výroky a případnou újmou žalobce. Předmětné výroky byly proneseny v soudní síni, a to pouze za přítomnosti soudkyně, právních zástupců a tlumočnice, tedy osob vázaných mlčenlivostí. Takto pronesené výroky tedy dle žalovaných nelze považovat za „uveřejnění“. Byl to sám žalobce, kdo protokoly a rozsudky z předmětného řízení publikoval a pokud mu v jejich důsledku vznikla nějaká újma, je on sám její původcem. Fakt, že soud hodnotil všechny svědecké výpovědi v rámci řízení (ať se již jednalo o svědky žalobce či žalované strany) jako nedůvěryhodné, neznamená prokázání nepravdivosti sledu událostí, které žalované popisovaly. Nepravdivost výroků žalovaných nebyla prokázána v trestním ani v přestupkovém řízení. Výroky pronesené v rámci svědecké výpovědi jsou navíc kryty zákonnou licenci.

3. Z listinných důkazů, souvisejících s řízením, vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (tj. z rozsudku OS FM, č. j. [spisová značka], rozsudku KS [adresa], č. j. [spisová značka] a protokolů z jednání před soudem prvního stupně ze dne 23. 2. 2023 a jednání odvolacího soudu ze dne 11. 12. 2023) soud zjistil, že v označeném řízení se žalobce [právnická osoba] (manžel žalované 2 a bratr žalované 1) domáhal od žalovaného spolku [právnická osoba]. zveřejnění tiskové odpovědi v periodiku Kunčický zpravodaj. Okresní soud žalobě vyhověl a jeho rozhodnutí bylo následně potvrzeno odvolacím soudem. Před soudem prvního stupně vypovídaly jako svědkyně obě žalované. Jejich výpovědi se týkaly zejména toho, zda [právnická osoba] na silvestrovské oslavě v roce 2016 o sobě prohlašoval, že užíval marihuanu nebo že byl v minulosti ve vězení. Žalovaná 1 v rámci své výpovědi k dotazu samosoudkyně uvedla, že „se to obecně v [adresa] ví, že se Silvestr v Mládí pořádá. Posadili jsme se dole, brácha načepoval pivo. Jak manželka žalobce seděla tak ji pan [jméno FO] chytil zezadu za prsa, a to ji hodně naštvalo, co to dělá. Mezitím došel bratr a viděl, že manželka je naštvaná, ptal se, co se stalo, chtěl to jít řešit za [jméno FO], řekli jsme mu, ať se na to vykašle a řekli jsme, že jdeme pryč a šli jsme pryč“. Žalovaná 2 jako svědkyně k dotazu, jak dlouho byli na silvestrovském večírku a kdy odešli uvedla: „nebyli jsme tam dlouho, bylo zřejmé, že ostatní lidé celý den již popíjeli alkohol, byli opilí, my ne. Seděla jsem se švagrovou u stolu, manžel odešel pro pivo, přišel [jméno FO], který mě žádal o tanec, řekla jsem, že netančím a on mě popadl za obě prsa, zmáčkl mi je a snažil se mě dostat na taneční parket, cítila jsem se velmi trapně a nepříjemně a když manžel přišel zpět, vysvětlila jsem mu to, chtěl to začít řešit, ale přesvědčila jsem ho, aby to nechal být“.

4. Z vyrozumění ze dne 25. 11. 2024, které adresoval Magistrát města [adresa] právnímu zástupci žalobce, ve věci vedené pod č. j. MMFM [č. účtu] vyplývá, že správní orgán usnesením čj. MMFM [č. účtu] ze dne 19. 11. 2024 odložil věc přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 251/2016 Sb., kterého se měly dopustit žalované, a to výše citovanými výroky, pronesenými v rámci svědeckých výpovědí. Věc bylo odložena z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek.

5. V nedatovaném komentáři na sociální síti Facebook (č. l. 39), žalobce mimo jiné uvedl: „Mimo jiné došlo z okruhu odpůrců k falešnému obvinění předsedy leteckého spolku ze sexuálního obtěžování. Toto obvinění bylo podáno a projednáváno u Okresního soudu ve [adresa] a následně i u Krajského soudu v [adresa]. Vzhledem k tonu, že předseda spolku je příslušník policie ČR, by to pro něj mohlo mít hluboké jak osobní tak profesní následky.“

6. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [adresa] z 16. 1. 2026 vyplývá, že žalovanému byly dne 2. 12. 2025 zhotoveny dlahy proti bruxismu z důvodu vysokého svalového tonu, způsobeného dlouhodobým stresem.

7. Z dalších listin, které soud v řízení provedl k důkazu nebyly zjištěný žádné skutečnosti, které by byly významné pro posouzení věci.

8. Svědkyně [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (kamarádky žalobce) popsaly průběh silvestrovské oslavy, konané v roce 2017 v zařízení Mládí v [adresa] pod Ondřejníkem, které se účastnilo kolem 30 lidí, mezi nimi i žalobce a žalovaná 2 s manželem. Žalovaná 1 na oslavě přítomna nebyla. Jednalo se o běžnou silvestrovskou oslavu, svědkyně si v jejím průběhu nevšimly žádného nezvyklého incidentu. Žalovaná 2 s manželem z akce odešli ještě před půlnocí. Svědkyně [jméno FO] teprve následně slyšela, že v obci se šířila pomluva o tom, že žalobce měl na večírku někoho osahávat. Neví od koho to slyšela, ale nebylo to od žalovaných.

9. Svědek [právnická osoba] (bratr žalované 1 a manžel žalované 2) uvedl, že jeho vztah s žalobce je v posledních asi pěti letech nepřátelský; mají spory ohledně provozu letiště. Svědek se spolu s oběma žalovanými účastnil silvestrovské oslavy v roce 2017. Po příchodu usadil manželku ke stolu a šel načepovat pivo do prostoru za zástěnou. Žalovaná 1 se pohybovala po sálu a bavila se s přítomnými. Když se asi za 15 minut vrátil, žalovaná 2 mu říkala, že žalobce jí zezadu obejmul kolem hrudníku a tahal ji na parket. Žalovaná 2 to považovala za neslušné, byla naštvaná a znechucená, takže dopili pivo a odešli. Svědek se domnívá, že mezi žalobcem a žalovanou 2 mohlo dojít pouze k nedorozumění, způsobenému jednak jazykovou bariérou (žalovaná 2 nemluví česky) a jednak odlišnými zvyky a kulturou. Dál už ti s manželkou neřešili.

10. Svědkyně [jméno FO] (kamarádka žalobce) uvedla, že slyšela, že žalovaná 2 měla nařknout žalobce ze sexuálního obtěžování, přičemž žalovaná 1 jí v tom měla podpořit, ačkoliv u toho nebyla. Svědkyně o tom ví pouze z doslechu (od [jméno FO], [jméno FO] a dalších lidí), sama se předmětné akce nezúčastnila. Kromě toho, že k incidentu mělo dojít, o něm nic jiného neví. Žalobce ani žalované jí o tom neříkali. Žalobce je v obci znám, jako dobrý člověk, jako policista. Svědkyně si myslí, že ten incident na něj nějaký vliv měl, žalobce měl v té době těhotnou manželku, ale žádný konkrétní dopad nezaznamenala.

11. Svědek [jméno FO] (kamarád žalobce) osobně ničemu přítomný nebyl, ví pouze že asi před dvěma roky mělo na nějakém plese dojít k údajnému obtěžování ze strany žalobce vůči žalované 2. Svědek to považuje za nesmysl. Žalobce je policista a mohl by kvůli tomu být vyhozen z práce. Svědek nezaznamenal u žalobce žádné konkrétní dopady toho, že se mluvilo o tom incidentu. Kdo ty informace šířil neví.

12. Svědkyně [jméno FO] (manželka žalobce) uvedla, že s žalobcem se seznámila v roce 2019. Z doslechu ví, že ještě před tím, než se s žalobcem seznámili, měl v průběhu nějaké silvestrovské oslavy žalobce chytnout žalovanou 2 za prsa. To jí říkal žalobce, který jí současně řekl, že to obvinění není pravdivé. Jelikož žalobce má dlouhodobé spory s manželem žalované 2, bylo ji jasné, že obvinění bylo smyšlené. Žalobce byl z toho nervózní, jelikož jako policista mohl přijít o práci. O údajném osahávání se s žalobcem poprvé dozvěděli na jaře 2023, kdy byla svědkyně v pokročilém stádiu těhotenství a místo toho, aby se těšili na dítě, řešili tento incident. Žalobce to probíral i v práci. Měl obavy, aby to nezasáhlo jej i svědkyni. Žalobce vede i nějaké další spory; jsou pro něj obtěžující, zaberou mu spoustu času. Pokud se žalobce bál o práci, souvisí to i s těmi dalšími spory.

13. Svědek [jméno FO] (kamarád žalobce) uvedl, že žalovaná 2 nařkla žalobce, že ji měl osahávat, přičemž žalovaná 1 jí to při soudním jednání dosvědčila. On sám na inkriminované silvestrovské oslavě byl a nevšiml si, že by tam mezi účastníky mělo k něčemu dojít. Nevybavuje si, že by žalovaná 2 s někým tančila, nebo že by se s ní žalobce o čemkoli bavil. Žalobce neumí anglicky a žalovaná 2 zase nemluví česky. [jméno FO] pouze seděli u stolu a když odešli, tak zmizeli jako pára nad hrncem. O tom, že na oslavě mělo dojít k nějakému incidentu se dozvěděl asi před 3-4 roky, v rámci svého sporu s manželem žalované 2, který to uvedl v rámci přestupkového řízení. V té době tomu nepřikládal důležitost. Asi před půl rokem se od žalobce dozvěděl, že ten incident je řešen i v tomto soudním řízení. S žalobcem se shodli na tom, že to je blbost. Když ale ta informace zazněla i v soudním řízení, žalobce to vzalo, protože to mohlo ohrozit jeho kariéru. Žalobce musel předmětný incident vysvětlovat svým nadřízeným, mělo být vůči němu vedeno i nějaké interní vyšetřování. O tom, že žalované měly žalobce obvinit, se dozvěděl někde ve vesnici, přesně už neví kde.

14. Svědek [jméno FO] uvedl, že je nadřízeným žalobce u Policie ČR. Žalobce mu asi před půl rokem nebo rokem zavolal a jako nadřízeného jej informoval o tom, že jej někdo obvinil ze sexuálního obtěžování. Svědek tu informaci vzal na vědomí s tím, že vyčkají, jak se to vyvine. Žalobce jako policista je vázán etickým kodexem, podle kterého by měl mimo jiné svým chování reprezentovat policii. Proto svědek považuje za důležité, že mu žalobce předmětnou informaci sdělil. Konkrétní povinnost něco takového hlásit však žalobce neměl. Pokud by vůči žalobci bylo zahájeno přestupkové nebo trestní řízení, bylo by to svědkovi oznámeno. O ničem takovém však neví. O interním šetření policie by se svědek nedozvěděl, i kdyby bylo vedeno. Svědek se následně žalobce příležitostně ptal, jak to s tou věcí vypadá, kdy ten mu říkal, že je z toho nervózní, někdy v noci nespí a bylo vidět, že ho to trápí. Svědek o incidentu informoval i svou nadřízenou, která to vzala na vědomí. Žalobce jej informoval, že ve věci podal i trestní oznámení.

15. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že v prosinci 2017 se zúčastnil silvestrovského večírku, který proběhl v penzionu [adresa]. Účastnilo se ho asi 40 lidí, kteří přicházeli a odcházeli průběžně. Na večírku hrála hudba, bylo tam občerstvení, pil se i nějaký alkohol. Nevšiml si, kdy přesně na večírek přišli manželé [jméno FO], ale zaznamenal je tam, seděli u stolu i tancovali; odešli kolem půlnoci. Jinak se na večírku nestalo nic neobvyklého. Není si vědom toho, že by v průběhu večírku přišel do kontaktu s žalovanou 2, nebo že by jí vyzýval k tanci. Ani v následujících dnech se k němu nedostaly informace o tom, že by na večírku mělo dojít k nějakému incidentu. Teprve asi na jaře 2023 se po obci začalo šířit, že žalobce měl osahávat žalovanou 2. Žalobce to považoval za nesmysl a nepřikládal tomu velkou váhu. Ty řeči však postupně nabíraly na intenzitě, což mu bylo nepříjemné. Konkrétní lidi, od kterých o údajném osahávání slyšel však žalobce nechtěl označit. Po nějaké době se od [jméno FO] dozvěděl, že proběhlo soudní jednání, u kterého měl být křivě obviněn ze sexuálního obtěžování. Kdo přesně to měl u soudu říkat neví, ale mělo to být ze strany [jméno FO]. Následně možná trochu zpanikařil, protože dostal obavy o svou kariéru u policie. Proto ve věci podal trestní oznámení a současně věc oznámil svému nadřízenému. Žalobce byl z té záležitosti nervózní, nemohl se soustředit, vše si musel psát, práce mu nedělala radost. Také trpěl nespavostí, do práce chodil unavený. Tyto potíže u něj trvají dosud, celkem tedy asi 3 roky. Informace o údajném obtěžování měly dopad i na soukromý život žalobce. Jeho manželka byla v době šíření informací v posledním stádiu těhotenství a raději se odstavila od sociálních sítí. Začala být tišší, požádala žalobce, aby se o těch věcech vůbec nebavili. Ovlivněno bylo i žalobcovo zdraví, kdy zubařka mu sdělila, že má „obroušené zuby“, což je prý důsledkem toho, že je pravděpodobně ve spánku zatíná. Proto si nechal vyrobit chránič zubů, který na noc nosí. Tyto potíže pociťuje po dobu asi 1-2 let, dříve jimi netrpěl. Žalobce si byl jistý tím, že se ničeho špatného nedopustil. Vůbec netuší, kdo informace o údajném osahávání zveřejnil. Pokud nějaké takové informace zveřejnil na Facebooku on sám, určitě to bylo až nějakou dobu poté, co podal trestní oznámení.

16. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

17. Podle § 82 odst. 1 o. z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

18. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

19. Podle § 2951 odst. 2 o. z., nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

20. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Soud především konstatuje, že má za prokázané, že žalované, v rámci svědeckých výpovědí podaných v řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], pronesly výroky ve znění citovaném v bodu 3 tohoto odůvodnění, což vyplývá z obsahu protokolu o jednání ze dne 23. 2. 2023, který je veřejnou listinou, a tudíž pro něj platí domněnka pravdivosti obsahu. Jelikož se jednalo o výroky, mající povahu tzv. skutkových tvrzení, zabýval se soud otázkou, zda tato tvrzení měla pravdivý skutkový základ, tedy zda se žalobce skutečně dopustil jednání, které žalované ve své výpovědi popsaly, a které lze ve stručnosti shrnout tak, že žalobce žalovanou 2 zezadu chytil za prsa ve snaze dostat jí na taneční parket. K průběhu silvestrovského večírku, na kterém mělo dojít k popsanému incidentu se vyjádřila celá řada svědků, ovšem žádný z nich (včetně manžela žalované 2) předmětný incident nepotvrdil. Soud proto dospěl k názoru, že výroky žalovaných nebyly pravdivé.

22. Samotná nepravdivost posuzovaných výroků však bez dalšího nezakládá odpovědnost žalovaných za (případně) způsobenou újmu. Žalované by za způsobenou újmu odpovídaly pouze v případě, že by zásah do osobnostních práv žalobce byl neoprávněný. Za situace, kdy předmětné výroky byly proneseny v rámci svědecké výpovědi, posuzoval soud nárok žalobce v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR, sp. zn. Cpjn 13/2007, z něhož vyplývá, že „došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka, resp. účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt (osoba fyzická či právnická), jež se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní.“ Jinými slovy zásah do osobnostních práv způsobený výpovědí svědka může být neoprávněný pouze v případě, že taková výpověď představuje exces ze zákonných povinností svědka. Ačkoliv nepravdivá svědecká výpověď nepochybně může být právě takovým excesem, nemusí tomu tak být vždy. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze, sp. zn. 27 Co 223/2023 ze dne 4. 1. 2024, podle kterého „nelze vyžadovat plný soulad tvrzení v žalobě s objektivním stavem, ale postačí, aby žalovaný neuváděl cíleně nepravdy a skutečnosti, které by si zcela vymyslel pouze v úmyslu dehonestovat žalobce, aby takový stav nebylo možno považovat za excesivní. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že kategorii pravdivosti nelze vnímat maximalisticky jako požadavek na absolutní soulad s objektivním stavem reality. Popis toho, co se stalo, může být u různých osob různý, byť se týká téže události, je ovlivněn především subjektivním hodnocením dané události popisující osobou, a řadou dalších faktorů. Rozhodovací praxe v zásadě vychází též z toho, že u sdělení majících povahu skutkových tvrzení je třeba při posuzování jejich potenciálu zasáhnout do práv jiné osoby vyjít z toho, že pravdivost sdělení se posuzuje s přihlédnutím k celkovému kontextu, a neklást na ně nereálné požadavky na absolutní soulad s objektivním stavem“. Při posuzování, zda došlo k excesu z výkonu zákonné licence vylučující neoprávněnost zásahu do osobnostních práv je nutno postupovat restriktivně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 70 Co 74/2020 ze dne 14. 1. 2021).

23. V nyní posuzované věci soud zohlednil, že řízení, ve kterém byly posuzované výroky proneseny, se týkalo odlišné věci (předmětem řízení sp. zn. [spisová značka] byla tisková omluva za článek, který měl dehonestovat manžela žalované 2), žalované v něm byly vyslýchány k událostem, k nímž došlo na silvestrovském večírku v roce 2017 (tedy téměř o šest let dříve), přičemž jejich výslech se primárně týkal toho, jestli manžel žalované 2 o sobě prohlašoval, že je uživatelem omamných látek a že byl v minulosti trestně stíhán. Žalované inkriminované výroky o údajném sahání na prsa žalované pronesly nikoliv spontánně, ale v reakci na položené dotazy a na vysvětlení toho, kdy a proč z večírku odcházely. Ačkoliv soudní jednání je veřejné, v konkrétním případě byly svědeckým výpovědím žalovaných přítomni pouze tamější žalobce (manžel žalované 2), právní zástupci účastníků a úřední osoby. Žalobce pak v řízení ani jen netvrdil, že by předmětné výroky byly žalovanými ještě někdy zopakovány, nebo že by se žalované podílely na jejich zveřejnění či dalším šíření. S přihlédnutím k těmto okolnostem soud dospěl k názoru, že posuzované výroky žalovaných, ač fakticky nepravdivé, nebyly úmyslně lživé a jejich účelem nebylo dehonestovat žalobce. Výroky žalovaných tudíž nepředstavují takový exces, který by zakládal výjimku z pravidla, podle kterého se na výroky pronesené v rámci svědecké výpovědi, vztahuje tzv. zákonná licence, vylučující neoprávněnost zásahu do osobnostních práv žalobce. Proto, i kdyby byla osobnost žalobce předmětnými výroky dotčena, nejednalo by se o neoprávněný zásah, který by zakládal žalobou uplatněné satisfakční nároky.

24. Navíc, žalobce v řízení neprokázal ani to, že by předmětnými výroky došlo k takovému zásahu do jeho osobnostních práv, který by odůvodňoval žalobou uplatněné nároky na omluvu, resp. peněžitou náhradu. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by v důsledku výroků žalovaných došlo k tvrzenému ohrožení vážnosti žalobce u spoluobčanů a v zaměstnání. Svědci z řád přátel a známých žalobce vypověděli, že informace o tom, že žalobce měl osahávat žalovanou 2 se sice v obci šířila, nicméně oni sami tomu vesměs nevěřili. Svědci [jméno FO] a [jméno FO] výslovně uvedli, že u žalobce nepozorovali žádné konkrétní dopady šíření této informace. Pokud jde o zásah do pracovního života, případně ohrožení profesní kariéry žalobce, ani toto nemá soud za prokázané. Žalobce informaci o tom, že byl žalovaným nařknut ze sexuálního obtěžování oznámil svému nadřízenému, avšak učinil tak ze své vlastní iniciativy, aniž by mu taková povinnost vyplývala z obecně závazného nebo interního předpisu. Pokud žalobce trpěl obavami z toho, že v důsledku nepravdivého obvinění ze sexuálního útoku může přijít o zaměstnání, pak je důležité uvést, že pro posouzení žalobcova nároku nejsou rozhodující pouze jeho subjektivní pocity, ale především to, zda by inkriminovaný výrok mohl podobné obavy vyvolat u průměrné rozumné osoby v obdobném postavení a situaci. Soud je toho názoru, že pokud výroky žalovaných neměly žádné další konkrétní důsledky (např. zahájení trestního, přestupkového či disciplinárního řízení) tak i s přihlédnutím k časovému odstupu mezi údajným incidentem (rok 2017) a výroky žalovaných (rok 2023), průměrně rozumná a opatrná osoba, nacházející se v obdobném postavení jako žalobce, neměla racionální důvod obávat se ztráty zaměstnání. Míra zásahu do soukromého života žalobce pak byla pouze nepatrná, když informace o údajném osahávání žalované 2 se sice dostala k manželce žalobce, která byla v té době těhotná, a žalobce to doma s manželkou probíral, ovšem jak vypověděla samotná manželka žalobce, ona těm informacím nevěřila a bylo ji jasné že jsou vymyšlené. Konečně pokud žalobce tvrdil, že v důsledku posuzovaných výroků trpěl stresem, který měl negativní vliv na jeho zdraví, projevujícím se zvýšeným obrušováním zubů, v řízení nebylo prokázáno, že by popsaný následek byl důsledkem stresu způsobeného právě výroky žalovaných.

25. Z výše uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že procesně neúspěšnému žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným náklady, sestávající z odměny advokáta vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), která byla podle § 7 a § 9a odst. 1 písm. a) a. t. stanovena z tarifní hodnoty 100 000 Kč, kterou žalobce požadoval jako náhradu nemajetkové újmy. Jelikož obě žalované byly zastoupeny stejným právním zástupcem, byla stanovená sazba odměny (5 100 Kč) následně upravena podle § 12 odst. 4 a. t. a to tak, že u každé z žalovaných byla plná odměna zkrácena o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení, tedy při dvou zastupovaných osobách o 10 % (k tomuto postupu viz [spisová značka]) – odměna advokáta za každou z žalovaných tak činí 4 590 Kč (tj. celkem 9 180 Kč za jeden úkon právní služby). Soud shledal důvodným návrh na zvýšení odměny na dvounásobek (§ 12 odst. 1 a. t.) v případě tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení a dvě porady) u žalované 2, když v řízení bylo prokázáno, že tato mluví pouze anglicky a tudíž lze předpokládat, že i s advokátem komunikovala pouze v cizím jazyce. V případě těchto úkonů tak činí odměna advokáta 13 770 Kč (4 590 Kč za žalovanou 1 + 9 180 Kč za žalovanou 2). Žalovaným tak byla přiznána náhrada odměny advokáta a příslušné režijní paušály (§ 13 odst. 4 a. t.) za následující úkony:úkon právní službydatumodměnapočet úkonůcelkemrežijní paušálpříprava a převzetí zastoupení11.3.202513 770 Kč113 770 Kč450 Kčvyjádření k žalobě24.3.20259 180 Kč19 180 Kč450 Kčúčast u ústního jednání26.6.20259 180 Kč19 180 Kč450 Kčdalší porada2.7.202513 770 Kč113 770 Kč450 Kčvyjádření ve věci samé25.7.20259 180 Kč19 180 Kč450 Kčúčast u ústního jednání18.9.20259 180 Kč19 180 Kč450 Kčdalší porada10.10.202513 770 Kč113 770 Kč450 Kčúčast u ústního jednání6.11.20259 180 Kč218 360 Kč900 Kčnáhrada dle § 14/1b a. t. – přerušení jednání (11:01-12:15)6.11.2025450 Kčúčast u ústního jednání20.1.20269 180 Kč19 180 Kč450 Kčcelkem105 570 Kč4 950 KčDále byla žalovaným přiznána náhrada DPH ve výši 21 % ze základu 110 520 Kč, tedy 23 210 Kč. Celková výše přiznané náhrady nákladů řízení tak činí 133 730 Kč.

27. Oproti předloženému vyúčtování soud žalovaným nepřiznal náhradu nákladů za nahlížení do spisu dne 4. 7. 2025. Nahlížení do spisu totiž není samostatným úkonem právní služby dle § 11 a. t., ale zpravidla je součástí převzetí a přípravy zastoupení. Jako samostatný úkon lze nahlížení do spisu vyhodnotit pouze výjimečně, bude-li takový postup v řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu ospravedlnitelný; například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci (srov. 22 Cdo 1176/2015). Takové výjimečné okolnosti soud v tomto případě neshledal, když dne 4. 7. 2025 došlo pouze k pořízení kopie zvukového záznamu z ústního jednání a jeho předání zástupkyni žalovaných. Nejedná se tedy o úkon, který by svým rozsahem a významem byl srovnatelný s prostudováním spisu (§ 11 odst. 1 písm. f) a. t.), ani jiným účtovatelným úkonem.