Výrok
I. Manželství manželů [Jméno manžela] a [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], uzavřené dne [datum] ve [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Společným návrhem, doručeným soudu dne [datum], se manželé domáhali rozvodu jejich manželství.
2. Ze shodných tvrzení účastníků, jejich výslechů a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] ve [adresa], a to u obou manželů jako manželství první. Manželé mají dvě společné děti, a to zletilou [jméno FO], nar. [datum] a nezletilou [jméno FO], nar. [datum], kdy úprava poměrů k nezl. Veronice pro dobu po rozvodu byla provedena rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], a kterým byla schválena dohoda rodičů, podle níž byla nezletilá svěřena do společné péče rodičů. N. V. je s rozvodem manželství rodičů srozuměna a tímto neutrpí závažnou újmu. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, po narození druhé dcery, tedy asi v roce 2008 však mezi nimi začalo docházet k neshodám vyplývajícím z odlišných představ o manželském soužití, a to především v jeho intimní sféře. Tyto neshody se nepodařilo odstranit ani za pomoci rodinné poradny, či terapie, které manželé společně absolvovali. Po dobu posledních dvou let je tak manželství účastníků zcela nefunkční, když kromě rodičovské funkce žádné jiné zákonné funkce neplní. Manželé společně nehospodaří, intimně nežijí a netráví společně volný čas. V současnosti ani jeden z manželů nemá zájem na pokračování manželství a oba považují obnovu svého soužití za nemožnou.
3. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
4. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
5. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
6. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto dospěl k závěru, že návrh na rozvod manželství je důvodný, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 o. z. Soud má rovněž za to, že rozvod manželství účastníků nebude na újmu ani nezletilé dceři účastníků, která byla podle rozhodnutí opatrovnického soudu svěřena do společné péče rodičů. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl.
7. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků, a to v jejich rozdílných názorech na společný manželský život, trávení volného času, jejich rozdílných povahových vlastnostech a následné neschopnosti dosáhnout kompromisu, což mezi účastníky vedlo postupem doby k vzájemnému citovému odcizení.
8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se vzdali výslovně práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.