Výrok
I. Manželství manželů [jméno FO] a [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], uzavřené dne [datum] ve Studénce, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem, doručeným soudu dne [datum], se manžel domáhal rozvodu manželství účastníků.
2. Manželka se podáním ze dne [datum] vyjádřila k návrhu na rozvod manželství účastníků tak, že s návrhem souhlasí a k návrhu manžela se připojila.
3. Ze shodných tvrzení účastníků, jejich výslechů a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] ve Studénce, a to u obou jako manželství první. Manželé mají dvě společné dítě, a to nezl. [jméno FO], nar. [datum] a nezl. [jméno FO], nar. [datum], kdy úprava jejich poměrů pro dobu po rozvodu byla provedena rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], a kterým byla schválena dohoda rodičů, podle níž byly nezletilé děti svěřeny do společné péče rodičů. Účastníci se shodli na tom, že jejich děti v důsledku rozvodu manželství nebudou žádným způsobem strádat. K rozvratu manželství účastníků došlo z důvodu jejich nedostatečné komunikace, důsledkem které bylo vzájemné citové odcizení. Rozvrat manželství byl završen v říjnu 2023, kdy se manželka z domácnosti odstěhovala. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba se shodují na tom, že jejich manželství je natolik rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod.
4. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
5. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
6. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
7. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto dospěl k závěru, že návrh na rozvod manželství je důvodný, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 o. z. Soud má rovněž za to, že rozvod manželství účastníků nebude na újmu ani nezletilým dětem účastníků, které byly svěřeny do společné péče rodičů, pročež lze předpokládat, že i nadále budou v pravidelném kontaktu s oběma rodiči a na jejich poměrech se rozvodem ničeho podstatnějšího nezmění. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl.
8. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich neschopnosti komunikovat a řešit společné problémy, což vedlo postupem doby k vzájemnému citovému odcizení a potažmo odchodu manželky ze společné domácnosti.
9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se vzdali výslovně práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.