Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 2. 4. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 9. 2025 byl žalovaný vyzván podle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádřili se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.
4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, dokladu o vyplacení, předžalobní výzvy a dokladu odeslání.
5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena pohledávka na společnost [právnická osoba]. a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni, a to pohledávka ve výši 12 000 Kč. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím.
6. Ničeho delšího se žalobkyni nepodařilo prokázat, zejména se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření úvěrové smlouvy, není tedy zřejmé, jaká smlouva měla být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřela, co bylo obsahem smlouvy, jaké práva a povinnosti ze smlouvy vyplývaly a zda vůbec finanční prostředky ve výši 20 000 Kč byly žalovanému a jakým způsobem vyplaceny, stejně tak není zřejmé, zda se případně úvěrující společnost zabývala úvěruschopnosti žalovaného.
7. S ohledem na absenci základního právního titulu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, která by zdůvodňovala poskytnutí finančních prostředků a další tvrzení ohledně toho, zda skutečně žalovanému byly finanční prostředky vyplaceny i s přihlédnutím k absenci základních důkazů v tomto směru, soud žalobu neshledal po právu a žalovaného nezavázal k zaplacení žalované částky. Soud má za to, že žalobkyně tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud nepředložila všechny právně relevantní důkazy, neunesla břemeno důkazní a vystavila se nebezpečí, přičemž sama souhlasila s projednáním rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Na druhé straně žalobkyni dle soudu nic nebránilo v tom, aby spolu se žalobou předložila soudu všechny právně relevantní důkazy tak, aby prokázala oprávněnost svého nároku. Z důvodu shora uvedených soud žalobě nevyhověla, výrokem I žalobu zamítl.
8. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla zcela procesně neúspěšná, žalovaný byl zcela procesně úspěšný. Dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly, proto bylo výrokem II rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.