Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 150 Kč od 3.8.2024 do zaplacení ve výši 7,50 % a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se co do částky 12 540 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 222,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 561,22 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 545,75 Kč od 28.9.2023 do 2.8.2024 ve výši 7,50 % ročně a zákonného úroku z prodlení částky 5 395,75 Kč od 3.8.2024 do zaplacení ve výši 7,50 % ročně a úroku 21 % z částky 8 545,75 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 31.8.2024 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 690 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení a žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku.
4. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, právní zástupce žalobkyně se dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.
5. Soud u jednání konstatoval, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť dle závěru soudu nebylo doposud v řízení prokázáno, že by se právní předchůdce žalobkyně řádně a dostačujícím způsobem zabýval úvěruschopností žalovaného.
6. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, zákaznickou kartou, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.
7. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:
8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 17.1.2011 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 27 540 Kč představující kapitalizované úroky ve výši 1 915 Kč s úrokovou sazbou 21 % ročně, administrativním poplatkem ve výši 2 850 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek v celkové výši 7 775 Kč, celkovou dlužnou částku měl žalovaný zaplatit v 60týdenních splátkách po 459 Kč, poslední splátka byla splatná 12.3.2012. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění, celkem uhradil 11 850 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023. Předžalobní výzva ze dne 30.7.2024 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení této výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne 30.7.2024 žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.
9. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.
10. Podle 657 občanského zákona č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
11. Podle § 451 odst. 1 občanského zákona kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
12. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Soud dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že se úvěrující společnost, tedy právní předchůdce žalobkyně, řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností, tj. jaké byly finanční a majetkové poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Současně dle závěru soudu stanoviska a principy, které vyplývají z aktuální judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu (zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019), dle kterých je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky, jsou aplikovatelná i na smlouvu o půjčce a bezdůvodné obohacení ve smyslu původní právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. tj. občanského zákona platného do 31.12.2013 a zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Za této situace soud shledal smlouvu o půjčce absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud na základě smlouvy o půjčce žalovaný převzal finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a tuto skutečnost nikdy v řízení nezpochybňoval, doposud uhradil 11 850 Kč, jak žalobkyně tvrdila a žalovaný nezpochybňoval, zbývá na úhradě jistiny celkem 3 150 Kč, soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny z titulu bezdůvodného obohacení a právo na příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 3.8.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím nároky, těmto soud nevyhověl z důvodů shora uvedených a výrokem II. žalobu zamítl.
13. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní úspěch se blíží procesnímu neúspěchu, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.