14 C 317/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 25.6.2024 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 37 419,70 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání dne 6.2.2025, z něhož se žalobkyně a právní zástupce žalobkyně omluvili, žalovaná se nedostavila, soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků a právního zástupce žalobkyně.

4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o úvěru, obecnými principy, kopii občanského průkazu, potvrzením o příjmu, posouzení úvěruschopnosti, bankovní identitou, všeobecnými obchodními podmínkami, ověření totožnosti, ověřovací platbou, výzvou, dokladem o odeslání a informací pro spotřebitele.

5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi žalobkyni a žalovanou byla dne 11.8.2023 uzavřena smlouva o úvěru, smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně žalované poskytla spotřebitelský úvěr na bydlení až do výši 29 000 Kč, nedílnou součástí smlouvy byl sazebník žalobkyně a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná se zavázala vyčerpané finanční prostředky úvěrující společnosti vrátit, totožnost úvěrované [Jméno žalované] (žalované) byla ověřena prostřednictvím její bankovní identity a občanským průkazem. Úvěrující společnost žalované poskytla finanční prostředky, a to platbami z 15.8.2023, 21.8.2023 a 11.8.2023 v celkové výši 29 000 Kč. Žalovaná z půjčených prostředků ničeho nevrátila. Předžalobní výzva ze dne 31.5.2024 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci i přes doručení předžalobní výzvy žalovaná ničeho nezaplatila.

6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.

7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyni a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a současně zákona o spotřebitelském úvěru, bylo třeba zkoumat, zda se žalobkyně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalované. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti, nepředložila žádné právně relevantní důkazy pro to, že se zabývala tím, zda je žalovaná schopna hradit závazky vyplývající ze smlouvy, soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, pro rozpor se základními zásadami a principy občanského práva a nárok neposoudil z titulu smlouvy o úvěru ale z titulu bezdůvodného obohacení, byť žalobkyně tvrdila, že se řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalované, k tomuto tvrzení žádné právně relevantní důkazy nepředložila, nedisponovala přehledem příjmu ani výdajů žalované, za této situace má soud za to, že nesplnila všechny zákonné povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a byť tento nedostatek je sankcionován zákonem o spotřebitelském úvěru pouze relativní neplatností, s ohledem na aktuální judikaturu, zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, se tento nedostatek promítá do porušení základních zásad právních, na kterých spočívá právní řád České republiky a vede k absolutní neplatnosti smlouvy. Proto soud nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb., v řízení bylo nepochybně prokázáno všemi předloženými důkazy, které žalovaná v průběhu řízení nezpochybňovala, že jí na základě o úvěru byly vypláceny finanční prostředky ve výši 29 000 Kč, tyto prostředky žalovaná převzala, v rozporu se smlouvou ničeho nevrátila, soud proto shledal nárok ve výši 29 000 Kč po právu a výrokem I. žalovanou zavázal, aby žalobkyni vrátila částku ve výši 29 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení po doručení předžalobní výzvy ze dne 31.5.2024, tedy od 4.6.2024 do zaplacení v zákonné výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř.11. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě nevyhověl a žalobu ve zbytku výrokem II zamítl.12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně úspěšná, soud jí přiznal právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 497 Kč, odměnu právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, jeden úkon po 500 Kč, celkem 1 500 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč + DPH, dohromady 3 675 Kč. Tyto náklady řízení dle výroku III. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.