Výrok
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 49 925,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 925,26 Kč od 23.10.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 9. 1. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 49 925,26 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení a žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku. Soud ve věci nařídil jednání 28. 4. 2025, k němuž se žalobkyně ani právní zástupce žalobkyně nedostavili, naopak žalovaná se dostavila.
4. Žalovaná u jednání uvedla, že smlouvu o úvěru uzavřela, nepamatuje si, kolik finančních prostředků si na základě smlouvy půjčila, kolik přesně uhradila, měla zájem na mimosoudním jednání se žalobkyní, tato s ní odmítla jednat.
5. Soud ve věci prováděl dokazování sdělením podstatného obsahu listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o spotřebitelském úvěru, standartními informacemi o úvěru, standartními podmínkami úvěru, potvrzením o platbě, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, dodatkem smlouvy o postoupení pohledávek, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.
6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 23. 5. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala finanční prostředky se splatností 22. 10. 2024. Podle standartních informací o spotřebitelském úvěru úvěr činil 35 000 Kč a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podle smlouvy žalovaná měla uhradit celkem na úrocích a poplatcích 62 859,08 Kč, RPSN bylo stanoveno smluvně 299,98 %, úroky byly stanoveny ve výši 0,4026 % denně, respektive 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 14. 11. 2024 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky ve výši 49 925,26 Kč s příslušenstvím.
7. V průběhu řízení se nepodařilo zjistil úplný skutkový stav, neboť z předložených listin přesně nevyplývá, kolik žalovaná na revolvingovém úvěru vyčerpala, kolik přesně uhradila. Žalobkyně ani právní zástupce žalobkyně se k jednání nedostavili, dobrovolně se zřekli zákonného poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. za účelem doplnění skutkových tvrzení, označení a předložení důkazů, na druhé straně žalovaná v průběhu řízení namítala, že pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru částečně uhradila, neví přesně kolik zaplatila. Žalobkyně s ní odmítala jednat.
8. Shora uvedená skutková zjištění učinil soud v prvé řadě na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky, z něž vyplývá aktivní legitimace žalobkyně. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. Další skutková tvrzení se pro absenci důkazů a nedostatek možnosti zákonného poučení nepodařilo soudu v průběhu řízení prokázat.
9. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. V projednávané věci má soud za to, že v průběhu řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná dluží žalobkyni právě částku ve výši 49 925,26 Kč s příslušenstvím. Z předložených listinných důkazů jednoznačně nevyplývá, že právě tato pohledávka je oprávněná a že žalovaná dluží právě tuto částku, zejména proto, že podle smlouvy byl úvěr poskytnutý žalované ve výši 35 000 Kč. Vzhledem k absenci transakční historie tak vůbec není zřejmé, jakou částku skutečně žalovaná čerpala a kolik zaplatila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani právní zástupce žalobkyně se k jednání nedostavili, přišli o možnost zákonného poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., za této situace nemohlo být dokazování úplné, soud neúplně zjistil skutkový stav věci a na základě takto neúplného skutkového stavu věci nepovažuje soud žalobu za důvodnou, s ohledem na námitky žalované, která se bránila tím, že částečně hradila pohledávku a vůbec neví o jak vysoký úvěr se jednalo, soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl.
13. Soud má rovněž pochybnosti o aktivní legitimaci žalobkyně, a to vzhledem k tomu, že smlouva o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem, právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba], která smlouvu o revolvingovém úvěru se žalovanou uzavřela, byla uzavřena 27. 1. 2020, přesto že smlouva o revolvingovém úvěru, z níž pohledávka, která je předmětem sporu vyplývá, byla uzavřena až 23. 5. 2024. Tj. žalobkyně se domáhá uspokojení pohledávky, kterou měla nabýt pohledávku čtyři roky předtím, než na základě smlouvy o revolvingovém úvěru vznikla. Tato skutečnost není podle soudu zhojitelná ani případným dodatkem smlouvy o postoupení pohledávek. Už z tohoto důvodu soud žalobě nemohl vyhovět a žalobu zamítl. V neposlední řadě se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákona, byť žalobkyně v žaloby tvrdila, že se právní předchůdce žalobkyně řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované, zkoumala jejich finanční a majetkové poměry, žádné důkazy v tomto směru nepředložila. A tedy v tomto směru neunesla břemeno tvrzení, není tedy zřejmé, na základě čeho, zkoumala finanční a majetkové poměry, tedy příjmy a výdaje žalované a k jakému závěru dospěla, respektive proč dospěla k tomu, že žalovaná je schopna hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti, soud proto musel smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 23. 5. 2024 posoudit jako absolutně neplatnou s ohledem na ustálenou judikaturu co do nedostatku posouzení úvěruschopnosti. V řízení nebylo prokázáno, kolik přesně žalovaná vyčerpala a kolik ze smlouvy o revolvingovém úvěru uhradila. Žalobkyně ani právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavili, přišli o možnost zákonného poučení a doplnění skutkových tvrzení, označení a předložení důkazů. Za této situace pro pochybnosti o tom, kolik přesně aktuálně žalovaná dluží žalobkyni, případně zda žalobkyně je vůbec aktivně legitimována k podání žaloby, soud žalobě nevyhověl a výrokem I žalobu v celém rozsahu zamítl.
14. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně byla zcela procesně neúspěšná, naopak procesně úspěšnému účastníku řízení žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, žalovaná se vyjádřila u jednání ve věci, že žádné náklady nepožaduje. Soud proto výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.