14 C 6/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 17.12.2024 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 73 957,11 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, výpis z obchodního rejstříku, všeobecnými obchodními podmínkami, oznámením o prodlení, údaji o poskytovateli úvěru, posouzením úvěruschopnosti, předpisem splátky, smlouvou o revolvingovém úvěru, přehledem bankovních transakcí, obecnými principy poskytovatele úvěru, přehledem příjmů, kopii OP, ověřením totožnosti, výpisem posouzení úvěruschopnosti, autorizací ověření totožnosti, informací pro spotřebitele, předžalobní výzvou a doklady o odeslání.

4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla dne 14.12.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a to distančně, prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Na základě této smlouvy úvěrující poskytla žalované úvěr a to 14.12.2023 ve výši 17 000 Kč a 22.2.2024 ve výši 18 000 Kč, dohromady částku ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení, neboť do splatnosti závazku veškeré splátky neuhradila, žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou uvědomila oznámením z 29.7.2024. Prodlení nastalo 30.7.2024. Žalovaná doposud uhradila ničeho. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaná dlužnou částku nezaplatila.

5. Žalobkyni se v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že se řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalované.

6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují, v prvé řadě soud vycházel ze smlouvy o revolvingovém úvěru, žalovaná v průběhu řízení nezpochybňovala uzavření smlouvy ani převzetí finančních prostředků.

7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dopadají na úvěrující společnost povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy povinnosti zkoumat a zabývat se úvěruschopností úvěrovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Povinností úvěrující společnosti je, jak vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru, zabývat se finančními a majetkovými poměry úvěrovaného a zkoumat, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Byť žalobkyně tvrdila, že se touto úvěruschopnosti zabývala, ke svému tvrzení nepředložila právně relevantní důkazy. Absentují jakékoliv přehledy příjmu nebo výpisy z účtu, z nichž by bylo zřejmé, jaké měla žalovaná při uzavření úvěrové smlouvy finanční a majetkové poměry, jaké byly její příjmy a výdaje. Za této situace soud v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru i s přihlédnutím k aktuální judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky, shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. Za této situace přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny, tedy částky ve výši 35 000 Kč spolu s příslušenstvím představující zákonné úroky z prodlení, a to doručení předžalobní výzvy, tedy od 1.12.2024 do zaplacení v zákonné výši 12,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu z důvodu shora uvedených soud žalobě nevyhověl a výrokem II žalobu zamítl.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně neúspěšná, žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.