Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od 8.4.2025 do zaplacení ve výši 15 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 868 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 368 Kč od 26.11.2023 do 7.4.2025 ve výši 15 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 868 Kč od 8.4.2025 do zaplacení ve výši 15 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 3. 3. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 368 Kč příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.
2. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení a žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně a právní zástupce žalobkyně omluvili, žalovaný se nedostavil, bylo tedy jednáno v nepřítomnosti obou účastníků a právního zástupce žalobkyně.
5. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky.
6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:
7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovaným byla dne 26. 10. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 17 500 Kč se splatností do 25. 11. 2023. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán mezi účastníky ve výši 7 350 Kč a úroky ve výši 517,81 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.11.2024 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky.
8. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů, ani vyčíslenou pohledávku.
9. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že s ohledem na nedostatek posouzení úvěruschopnosti nelze žalobkyni přiznat právo na zaplacení žalované částky, soud žalobě vyhověl částečně a výrokem I. žalovaného zavázal z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 občanského zákona k úhradě vyčerpaných finančních prostředků ve výši 17 500 Kč, včetně zákonných úroků z prodlení po doručení žaloby. Soud dospěl k závěru, že byť žalobkyně tvrdila, že se právní předchůdce žalobkyně řádně a dostačujícím způsobem zabýval úvěruschopností, k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy, absentuje tedy základní posouzení úvěruschopnosti a zkoumání, zda žalovaný byl schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Nebyly předloženy žádné doklady prokazující finanční a majetkové poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, byly tedy porušeny základní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., s ohledem na aktuální judikaturu soud tedy posoudil nárok z titulu bezdůvodného obohacení a přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 17 500 Kč, tedy vyčerpaných finančních prostředků se zákonným úrokem z prodlení po doručení žaloby, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně nebo právní nástupce zaslali žalovanému předžalobní výzvu, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, podle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek, včetně oznámení o postoupení pohledávky. Ve zbývajícím rozsahu z důvodu shora uvedených soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.
10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142a, přičemž ani žalobkyně ani právní předchůdce neupozornili na možnost soudního vymáhání pohledávky žalovaného předžalobní výzvou, za této situace nebylo možné přiznat žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.