Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 021 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 791 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 33 812,28 Kč od 1.7.2023 do 27.9.2023 ve výši 15 %, zákonný úrok z prodlení z částky 30 812,28 Kč od 28.9.2023 do 24.10.2023 ve výši 15 %, zákonný úrok z prodlení z částky 27 812,28 Kč od 25.10.2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný úrok ve výši 3 771,33 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 723 Kč, částku 7 770,41 Kč, se zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 35 582,69 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce Rámcovou smlouvu pro poskytování bankovních produktů a služeb č. [číslo]. Dne 29.4.2022 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem [adresa] pod [číslo], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen jako „Právní předchůdce žalobce“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] (dále jen „Smlouva"). Proces uzavření smlouvy byl takový, že žalovaný podepsal žádost o úvěr (dále jen „Žádost“), která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru. Žádost mohla být žalovaným podepsána fyzicky, či v portálu internetového bankovnictví. Žalobce doplňuje, že pokud na soudu předložené žádosti nebude fyzický podpis žalovaného vyznačen, pak byla tato podepsána elektronickými prostředky, jak je uvedeno shora. Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží, k tomu vizte čl. III, popř. odst. IV. odst. 2 a odst. 3 žádosti. Žalovaným podepsanou žádost právní předchůdce žalobce vyhodnotil a v případě její akceptace následně, po potvrzení dodání zboží či služby zprostředkovatelem úvěru, na bankovní účet zprostředkovatele úvěru převedl finanční prostředky ve výši odpovídající kupní ceně zvoleného zboží či služby. K tomu prosím vizte č. III odst., popř. odst. IV. odst. 2 a odst. 3 žádosti a rovněž odst. 3 žádosti, část nazvanou „Přehled podmínek klasického úvěru“. Tímto okamžikem byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění žádosti. Právní předchůdce žalobce o akceptaci žádosti a poskytnutí finančních prostředků žalovaného dodatečně vyrozuměl písemným přípisem v němž byly shrnuty základní parametry úvěru. Žalobce doplňuje, že samotná žádost byla označena číselnou řadou začínající číslem „2“, kdežto číslo uzavřené Smlouvy o úvěru začíná číslem „4“ a je zároveň číslem úvěrového účtu. Tato skutečnost je dle vyjádření právního předchůdce žalobce způsobena tím, že v rámci komunikace se zprostředkovatelem úvěru právní předchůdce žalobce užíval číselnou řadu uvedenou na žádosti a po akceptaci žádosti interně vedl číslo smlouvy jakožto číslo úvěrového účtu, a to pro komunikaci se žalovaným, když toto číslo začínalo číslem „4“. Na základě uzavřené smlouvy byla za žalovaného zprostředkovateli úvěru uhrazena kupní cena zboží či služby ve výši 37 807 Kč, jež byla právním předchůdcem žalobce poukázána na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru jsou součástí formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, když jsou uvedeny na posledním listu tohoto dokumentu. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaný sjednal i pojištění schopnosti splácet úvěr. Platba pojistného byla hrazena spolu s pravidelnou měsíční splátkou úvěru. Úvěr vč. sjednaného pojištění se žalovaný zavázal splatit bankovním převodem formou 48 pravidelných měsíčních anuitních splátek s uvedením variabilního symbolu [var. symbol], se splatností 1. splátky ke dni 17.6.2022 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Celková měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 1 358 Kč, z čehož částka ve výši 1 258 Kč představovala anuitní splátku úvěru a částka ve výši 100 Kč představovala platbu pojistného. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli, za předpokladu řádného splacení, splatit částku ve výši 65 184 Kč, z čehož částka ve výši 60 384 Kč připadla na úvěr a částka ve výši 4 800 Kč na pojistné. K prokázání tvrzení o poskytnutí finančních prostředků k úhradě kupní ceny zboží či služby žalobce předkládá platební historii úvěrového účtu žalovaného. Poskytnutí finančních prostředků je uvedeno s popisem „FIN. VE PROSP. PJC“, popř. „FIN. VEPROSP. KLT“. Žalobce dále doplňuje, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,21 % ročně a sazba RPSN ve výši 27,59 % ročně. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS.
2. Žalobce uvádí, že pokud žádost v čl. IV obsahuje ujednání o tzv. revolvingovém úvěru, pak předmětem tohoto žalobního návrhu není pohledávka z takového úvěrového produktu, ale výhradně pohledávka z úvěru popsaného v textu výše. Žalovaný porušil svoji povinnost, tj. pravidelně a včas hradit sjednané měsíční splátky úvěru vč. poplatku za sjednané pojištění. Žalovaný Právnímu předchůdci žalobce uhradil částku v celkové výši 11 786 Kč. Jistina úvěru byla v důsledku úhrad ponížena o částku ve výši 3 994,72 Kč. Zbytek úhrad žalovaného byl započten na smluvní úrok z úvěru, poplatek za sjednané pojištění, popř. smluvní pokuty a úroky z prodlení. Právní předchůdce žalobce využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy č. [číslo] prohlásil ke dni 30.6.2023 za splatný. Žalobce doplňuje, že den splatnosti úvěru byl stanoven na poslední den měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo žalovanému odesláno odstoupení od úvěrové smlouvy. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl právní předchůdce žalobce oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10.7.2023 mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností ke dni 11.7.2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem právního předchůdce žalobce, který je přílohou tohoto žalobního návrhu. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 37 746,26 Kč a skládala se z:- nesplacené jistiny ve výši 33 812,28 Kč;- nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 371,33 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 33 812,28 Kč v sazbě 25,21 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 5.2.2023 do 30.6.2023, tj. do data, ke kterému byl úvěr zesplatněn;- nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 400 Kč;- z nesplacené smluvní pokuty ve výši 162,65 Kč.Žalobce uvádí, že za odeslání dopisu odstoupení od úvěrové smlouvy si právní předchůdce žalobce účtoval částku ve výši 600 Kč a za upomínku k úhradě dlužné splátky částku ve výši 100 Kč. Kopie dopisu odstoupení od úvěrové smlouvy je přílohou žalobního návrhu. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno pevnou částkou, je v žalobním návrhu uplatněno jako kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného příslušenství pohledávky v žalobním návrhu uvedeného jako kapitalizovaný úrok 3 771,33 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného smluvního úroku ve výši 3 371,33 Kč, nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 400 Kč a nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 0 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení v sazbě určené datem zesplatnění závazku, a to za období od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1.7.2023 do zaplacení, a to z postoupené jistiny ve výši 33 812,28 Kč. Žalobce rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 723 Kč. K nárokovaným účelně vynaloženým nákladům mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovaným žalobce uvádí, že nejprve vyvíjel snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, kdy v dopise ze dne 14.7.2023 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky či ke kontaktování žalobce na sděleném telefonním čísle. Zároveň byl žalovaný informován o tom, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobce nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, o jejichž výši byl žalovaný v dopise informován přílohou tohoto žalobního návrhu je i dokument nazvaný výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, který obsahuje výčet provedených úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, na které se vztahuje shora uvedený ceník. V rámci tohoto žalobního návrhu pak žalobce ku prospěchu žalovaného nenárokuje náhradu za všechny úkony uvedené ve výpisu, ale pouze za část z nich, a to z důvodu přiměřenosti a účelnosti takových nákladů. Žalobce nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v celkové výši 723 Kč, za odeslaný obyčejný dopis v počtu 0, za odeslaný doporučený dopis v počtu 0, za odchozí (spojené) telefonické hovory v počtu 1 a cestu pověřeného terénního pracovníka žalobce na kontaktní adresu žalovaného z důvodu osobní návštěvy v počtu 3. Žalobce doplňuje, že kopie obyčejně zaslaných dopisů jsou přílohou tohoto návrhu, dále pak, že žalobce může na vyžádání soudu poskytnout soubor se zvukovým záznamem hovoru se žalovaným, jsou-li náklady za takový úkon tímto žalobním návrhem nárokovány.Ode dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku ve výši 6 000 Kč. Tato částka byla alokována na postoupenou jistinu pohledávky ve výši 33 812,28 Kč.- Žalovaný uhradil dne 27.9.2023 částku 3 000 Kč.- Žalovaný uhradil dne 24.10.2023 částku 3 000 Kč.Výše nesplacené jistiny tak ke dni podání žaloby činí 27 812,28 Kč. Žalobce požaduje přiznat zákonné úroky z prodlení se zohledněním jednotlivých úhrad na pohledávku poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 2.11.2023 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu).
3. Podáním ze dne 1.7.2024 žalobce upřesnil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. K uvedenému vizte čl. II oddíl „Zaměstnání“ a „Příjmy a výdaje“, dále pak čl. V odst. 2 a 3 žádosti. V samotné žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaný v době uzavření smlouvy pobíral mzdu ve výši 23 697 Kč, přičemž výše měsíčních výdajů činila 14 500 Kč. Při sjednané měsíční splátce úvěru ve výši 1 358 Kč tak činil disponibilní měsíční zůstatek žalovaného 7 839 Kč ((23697 – 14500) – 1358 = 7839)). V rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného tedy právní předchůdce žalobce zjišťoval finanční poměry žalovaného a tyto vyhodnotil pozitivně, což vedlo k poskytnutí finančních prostředků žalovanému. Žalobce dále odkazuje na dokument nazvaný Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru - KLASICKÝ ÚVĚR, který na třetí straně uvádí cit: „Banka muže s Vaším souhlasem nahlédnout do evidence záznamu o Vašich závazcích, u kterých nedošlo k prodlení, a o potenciálních závazcích, vedené Pozitivním registrem SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob, ICO 69346925. V souladu se zákonem c. 21/1992 Sb., o bankách, a zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, muže Banka nahlédnout i bez Vašeho souhlasu do evidence záznamu o Vašich dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti, vedené Bankovním registrem klientských informací (BRKI) provozovaným CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., ICO 26199696 a Nebankovním registrem klientských informací (NRKI) provozovaným CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, zájmovým sdružením právnických osob, ICO 71236384, a dále do Registru FO a Registru IC vedeného SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob, ICO 69346925.“ Právní předchůdce žalobce tak aktivně ověřoval finanční situaci žalovaného a tohoto dále prověřoval v dostupných bankovních i nebankovních registrech. Žalobce doplňuje, že žalovaný nemá a v době uzavření smlouvy neměl záznam v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr původnímu věřiteli celkem částku ve výši 11 786 Kč, a to ve splátkách ze dne 16.6.2022 ve výši 1 358 Kč, ze dne 18.7.2022 ve výši 1 358 Kč, ze dne 16.8.2022 ve výši 1 358 Kč, ze dne 19.9.2022 ve výši 1 358 Kč, ze dne 23.12.2022 ve výši 4 996 Kč a ze dne 16.2.2022 ve výši 1 358 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobci uhradil celkem částku ve výši 6 000 Kč, a to platbami ze dne 27.9.2023 ve výši 3 000 Kč a ze dne 24.10.2023 ve výši 3 000 Kč. Celkově tak žalovaný uhradil částku ve výši 17 786 Kč.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobcem a to výpisem z účtu, ž něhož vyplynulo, že žalovaný uhradil k datu 18.5.2023 částku 11 786 Kč, oznámením o podrobnostech úvěru ze dne 3.5.2022, z nichž vyplynulo, že úvěr žalovaný čerpal ve výši 37 807 Kč, č. úvěru 42403985700002 s roční úrokovou sazbou 25,21 %, RPSN 27,59%, s pojištěním 7,99 % z měsíční splátky, počátek splátek ke dni 17.8.2022 ve výši počtu 48 po 1 358 Kč. Smlouvou o úvěru ze dne 29.4.2022 bylo prokázáno, že úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši 37 807 Kč, celková částka k zaplacení činila 60 348 Kč (48 x 1 258 Kč). Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14.7.2023 bylo prokázáno, že žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.7.2023. Výzvou před podáním žaloby ze dne 2.11.2023 včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval dle § 142s) o.s.ř. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle něhož [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 29.4.2022 smlouvu o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 37 807 Kč a žalovaný se zavázala úvěr vrátit ve 48 splátkách včetně úroku ve výši 60 384 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 17 786 Kč a úvěrující postoupil pohledávku za žalovaným dle uvedené smlouvy o úvěru žalobci, což bylo žalovanému oznámeno a posléze byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10.11.2023, a to dopisem ze dne 2.11.2023.
6. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta peněžitá částka ve výši 37 807 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy pouze nahlédnutím do veřejně přístupných registrů a nijak neověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Poskytovatel úvěru tedy řádně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 29.4.2022 neplatná.
11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 37 807 Kč, žalovaný dosud uhradil 17 786 Kč, proto jej soud zavázal vrátit částku 20 021 Kč.
12. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V rozsahu částky proto 20 021 Kč soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy nelze žalobci přiznat, neboť pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.
13. Současně platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.
14. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobci nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 5/2024-160).
15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.