Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 078,69 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 536,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 494,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 620,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 60 900 Kč od 29.4.2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 383,94 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 71 615,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa] a žalovaným došlo dne 13.6.2024 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Při uzavření smlouvy bylo žalovanému přiděleno specifické číslo [číslo].
2. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobkyně zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu.
3. V článku 3. smluvních podmínek žalovaný potvrdil, že veškeré informace a doklady o příjmech, o výdajích a o finanční situaci žalovaného, které žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně, jsou úplné a pravdivé. Žalovaný potvrdil, že jeho finanční situace mu umožňuje uzavřít předmětnou smlouvu a plnit povinnosti z ní vyplývající. Žalovaný potvrdil, že plně pochopil obsah smlouvy a souhlasí s jejími podmínkami. Žalovaný se zavázal neprodleně informovat o veškerých změnách v souvislosti s výše uvedenými prohlášeními.
4. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 60 000 Kč (dále jen „úvěr“ nebo „jistina“), a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě (v osobních podmínkách). Na základě uvedeného žalovaný čerpal úvěr v souladu se smlouvou. Žalovaný vyčerpal celkem 60 781,43 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu Creditea [internetová adresa], o vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle smlouvy (osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. V souladu se smlouvou a čl. 8. smluvních podmínek byl žalovaný povinen hradit také poplatky a náklady.
5. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas dle smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky (čl. 11.1 písm. c) smluvních podmínek). Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně v souladu s čl. 11.3 smluvních podmínek zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl v souladu se smlouvou a s čl. 11.3 smluvních podmínek zesplatněn ke dni 17.11.2024. Žalobkyně je nadále oprávněna požadovat po žalovaném smluvní úrok z jistiny úvěru až do zaplacení. Žalobkyně požaduje úrok ve výši dnes odpovídající právní úpravě spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je rovněž oprávněna požadovat po žalovaném také zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru a poplatků až do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3 702,74 Kč.
6. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28.4.2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho.
7. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení:- dlužné jistiny ve výši 60 000 Kč,- dlužného poplatku ve výši 900 Kč,- dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 17.11.2024 ve výši 10 715,30 Kč,- kapitalizovaných úroků od 18.11.2024 do 28.4.2025 ve výši 5 620,50 Kč,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 18.11.2024 do 28.4.2025 ve výši 3 494,14 Kč,dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení:- úroků ve výši 12,75 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 60 000 Kč od 29.4.2025 do zaplacení,- zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky ve výši 60 900,00 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 60 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 900 Kč, od 29.4.2025 do zaplacení.
8. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 5 620,50 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o úrok ve výši 12,75 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění 18.11.2024 do 28.4.2025.
9. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3 494,14 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně počítaný z aktuální dlužné částky ode dne následujícího po zesplatnění 18.11.2024 do 28.4.2025.
10. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
11. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
12. Soud ve věci výzvou ze dne 9.1.2026 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena uložením u pošty dne 29.1.2026. Žalovaný na výzvu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě.
13. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobkyní, a to výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 29.7.2025 vč. podacího lístku, smlouvou o úvěru uzavřenou mezi spol. [právnická osoba] a žalovaným 13.6.2024 č. smlouvy [číslo], rozpisem provedených plateb - tabulka umoření, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025, seznamem postoupených pohledávek - strana 3, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28.4.2025, výzvou před zesplatněním dluhu z 13.10.2024.
14. Z těchto listin soud zjistil, že smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu s celkovou výší 60 000 Kč, byla uzavřena na dobu neurčitou, zápůjční úroková sazba činila 54 %, RPSN činila 70,81 %, celková částka, kterou má zákazník zaplatit (pokud by byla celková výše spotřebitelského úvěru vyčerpána okamžitě a v plné výši, a pokud by byl úvěr poskytnut na dobu jednoho roku) by činila 79 563,53 Kč. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 13.6.2024 bylo zjištěno, že z účtu č. [č. účtu] byla poukázána na účet č. [č. účtu] pod VS [číslo] částka 60 000 Kč. Č. účtu souhlasí s č. účtu uvedeném ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.
15. Žalovaný po uzavření smlouvy vyčerpal celkem 60 781,43 Kč a uhradil celkem 3702,74 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno.
16. Soud zkoumal, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. K tomuto žalobkyně doplnila skutková tvrzení shora podáním ze dne 21.1.2026.
17. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobkyně zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu.
18. Žalobkyně uvádí, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného. Z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách právní předchůdce žalobkyně získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného, a to za dostatečné období. Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 60 000 Kč19. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že tvrdila a doložila, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost u žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru.20. Tyto obecné informace o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly nijak doloženy21. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byl právní předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, jednalo se o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.22. Na předmětnou smlouvu, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.25. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.26. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného nebyla nikterak doloženo.27. Právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je smlouva podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění.28. Ze skutkových tvrzení vyplynulo, že žalovaný po uzavření smlouvy vyčerpal celkem 60 781,43 Kč a uhradil celkem 3702,74 Kč. Tato skutečnost vyplynula též z transakčního výpisu vyhotoveného k 28.4.2025. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru tak žalobkyni dluží 57 078,69 Kč.29. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení nelze žalobkyni přiznat, neboť pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán. Proto, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 536,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 494,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 620,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 60 900 Kč od 29.4.2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, úroku 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl, a současně platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 5/2024-160).30. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.31. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 57 078,69 Kč (60 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 38 076,49 Kč (40 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí částku 3 540 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby - za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby, sepis kvalifikované výzvy k plnění) tj. 10 620 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů 3 x 450 Kč a 21 % DPH (počítáno ze základu 11 970 Kč) ve výši 2 513,70 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 2 436 Kč, činí 16 919,70 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 20 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 3 383,94 Kč.