15 C 258/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 34 192 Kč s příslušenstvím představující nesplacený úvěr s příslušenstvím a smluvní pokuty dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo], který spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 19.1.2024. Na podkladě citované smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč tím způsobem, že částku 27 500 Kč převedla na její účet dne 24.1.2024 a částku 2 500 Kč si ponechala jako poplatek za zprostředkování úvěru (provizi), oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem, a to v celkové výši 46 000 Kč, které uhradí v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a dostala se do prodlení, přičemž žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26.6.2024.

2. Žalovaná je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 31 000 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 449 Kč a zesplaněné části jistiny ve výši 27 551 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 26.6.2024, kdy zesplatněná část jistiny činila 27 551 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 3449 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 1 947 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 1 502 Kč. Celková dlužná jistina ke dni žaloby činí 27 551 Kč + 1 502 Kč, což v součtu činí na jistině 29 053 Kč a na úrocích 1 947 Kč. Výše uvedené vyplývá z přiložené Bonity smlouvy (dále i jen „Bonita smlouvy“) a způsobu umoření úvěru pro smlouvu č.[číslo] označené jako „Smlouva=[číslo] “ (dále i jen „Tabulka umoření“), kdy ze způsobu umoření je zřejmé, že na jistinu nebyla ke dni zesplatnění úvěru umořena částka 29 053 Kč.

3. Smluvní strany se ve Smlouvě o úvěru zejména v čl. I. smlouvy o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,28 % (dále i jen „Smluvní úrok“). S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 29 053 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. V dané věci žalobkyně požaduje úrok odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,28 % z dosud neuhrazené jistiny, a to od ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90-ti dnech po dni zesplatnění úvěru žalobkyně v souladu ustanovením §122 odst 4. ZoSÚ požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení, a to do zaplacení.

4. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopna řádně splácet.

5. Dluh na účelně vynaložených nákladech, kdy za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b), d) smlouvy o úvěru je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, kdy v tomto směru žalobkyně požaduje uhradit tyto účelně vynaložené náklady tedy celkem částku ve výši 300 Kč (tj.3x100 Kč).

6. Dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru bylo mezi žalobkyní a žalovanou dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným (čl. IV. bod 1. smlouvy o úvěru). Žalovaná do okamžiku zesplatnění úvěru tj. do 26.6.2024 se dostala do prodlení se splátkami úvěru a to v počtu 3 neuhrazených měsíčních splátek, kdy se jedná o neuhrazené splátky dle bonity smlouvy, čímž žalobkyni vznikl v souladu s čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru nárok na úhradu 3 smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalované se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru, tedy den následující po 20. dni splatnosti příslušné měsíční splátky uvedené v příslušném řádku bonity smlouvy a ve sloupci datum.

7. Celkem je tedy žalovaná povinna z titulu smluvních pokut, které vznikly neuhrazením měsíčních splátek úvěru, zaplatit žalobkyni částku ve výši 3x499Kč, tedy 1 497 Kč.

8. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru, kdy tyto smluvní pokuty se žádají k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 31 000 Kč od 27.6.2024 do 10.8.2024, tedy částku ve výši 1 395 Kč.

9. Žalobkyně zaslala dne 26.6.2024 žalované výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, ale žalovaná ničeho neuhradila.

10. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne 27.1.2025 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 1.2.2025. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

11. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů, které soud považoval za věrohodné, když v průběhu řízení nebyla namítána jejich nepravost či nesprávnost, učinil soud tato skutková zjištění:

12. Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne 19.1.2024 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dohodnuto poskytnutí úvěru žalované ve výši 30 000 Kč, Naproti tomu se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 46 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Provize byla ujednána na částku 2 500 Kč, zápůjční úrokovou sazbu si strany ujednaly na 27,28 % ročně, RPSN činilo 39,1 %. Pokud se týká údajů ohledně žalované, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, příjem domácnosti činí 23 000 Kč, čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč, nesplácí další úvěry, počet vyživovaných osob – 0.

13. Z potvrzení o provedené transakci bylo prokázáno, že žalovaná ze svého účtu zaslala žalobkyni dne 23.1.2024 1 Kč. Tato okolnost navázala na e-mail zaslaný žalobkyní žalované s pokynem, že pokud souhlasí se smlouvou, podepíše jí zasláním uvedené 1 Kč na účet žalobkyně.

14. Z potvrzení o provedení transakce dále vyplývá, že žalobkyně zaslala na účet žalované, ze kterého došla 1 Kč, částku 27 500 Kč dne 24.1.2024.

15. Z výpisu REPI soud zjistil, že k žalované zde nebyl nalezen žádný záznam, stejně tak žádný záznam není z Výstupu z insolvenčního rejstříku a v Centrální evidenci exekucí.

16. Z písemného záznamu o posouzení úvěruschopnosti zákazníka, který vypracovala žalobkyně, vyplývá, že žalovaná označila příjmy 23 000 Kč, a uvedla výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč., bydlí u rodičů. Ze zápisu dále vyplývá, že žalovaná uvedla, že nemá vyživovací povinnost. Dále jsou v zápise rozepsána statistická data a údaje o životním minimu a nezabavitelné částce.

17. Z výpisu z účtu vedeného u České spořitelny a.s., majitele účtu - žalované za období od 1.12.2023 - 31.12.2024 vyplynulo, že počáteční zůstatek účtu činil 2 156 Kč, konečný zůstatek účtu činil 23,66 Kč. Celkem přišlo 37 387,34 Kč, odešlo 39 520 Kč. Dne 8.12.2023 je zaznamenána příchozí úhrada 20 811 Kč - mzda, dne 13.12.2023 je zaznamenána příchozí úhrada 13 000 Kč - [jméno FO], dne 25.12.2023 je zaznamenána příchozí úhrada 230,44 Kč - [jméno FO].

18. Z prohlášení rodiče ze dne 22.1.2024 vyplynulo, že [jméno FO] prohlásila, že žalovaná je její dcerou.

19. Z listiny nazvané Bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 2 301 Kč. Poslední platbu žalovaná provedla dne 17.3.2024.

20. Z předžalobní upomínky ze dne 26.6.2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ze shora citované smlouvy, a to ve lhůtě 10 dnů od odeslání této upomínky. Dle připojeného podacího lístku byla upomínka odeslána dne 26.6.2024.

21. Z takto předložených důkazů soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to pro níže rozvedený právní závěr. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

22. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. č. [číslo] poskytla žalobkyně na žádost žalované, žalované převodem finanční prostředky, konkrétně částku 27 500 Kč, když sice žalovaná zažádala o 30 000Kč, nicméně částka 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovatele této dohody a do dispozice žalované se nedostala. Žalovaná se zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 46 000 Kč. Před sjednáním dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že jednak vycházela z prohlášení, které žalovaná uvedla v dohodě, tedy, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost a nehradí žádné splátky, její příjem činí 23 000 Kč, celkově domácnost má příjem 23 000 Kč a že na bydlení vynakládá částku 3 000 Kč. Příjmy žalované si žalobkyně ověřila z výpisu z účtu za měsíc prosinec 2023, z něhož vyplynul čistý příjem žalované 20 811 Kč. Žalovaná neměla záznam v Centrální evidenci exekucí, REPI ani nebyla v insolvenci. U nákladů na bydlení žalobkyně vycházela, kromě tvrzení žalované o nákladu 3 000 Kč, i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení. Žalobkyně také zohlednila výši existenčního a životního minima na jednotlivce. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 2 301 Kč a naposledy žalobkyni zaplatila dne 17.3.2024. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem, který dala do poštovní přepravy dne 26.6.2024.

23. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 19.1.2024 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalované na její žádost vyslovenou ve smlouvě poskytnuty prostředky ve výši 27 500 Kč (částka 2 500 Kč byla provize, kterou žalovaná neobdržela). Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky půjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

28. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejich schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.12.2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2019, sp. zn.[Anonymizováno] 33 Cdo 201/2018.

29. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, žalobkyně tyto ověřila z jediného výpisu z účtu za měsíc 12/2023. Výdaje žalované byly zkoumány nedostatečně, žalobkyně se spokojila toliko s tvrzením, že náklady žalované na bydlení činí 3 000 Kč, bydlí u rodičů. Soud má za to, že reálné výdaje žalované zkoumány nebyly. Nedostatek posouzení úvěruschopnosti se projevilo i v tom, že žalovaná na svůj závazek uhradila pouze 2 301 Kč.

30. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

31. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně prokázala plnění žalované v částce 27 500 Kč. Žalovaná jí vrátila 2 301 Kč, proto žalobkyni stále dluží částku 25 199 Kč. Vzhledem k neplatnosti podkladové smlouvy nemá žalobkyně nárok na zaplacení sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.1.2024, č. j. 8 Co 5/2024 160. Jelikož žalovaná dle provedeného dokazování uhradila poslední splátku dne 17.3.2024 a dosud nic dalšího neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejich možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

32. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 25 199 Kč (56,4 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 19 433 Kč (43,6 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,8 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 3 bodu 1. AT částku 500 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby, sepis kvalifikované výzvy k plnění) 1 500 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) AT 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 800 Kč) ve výši 378 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 1 368 Kč, činí 3 546 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 12,8 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 454 Kč.

33. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.