Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudkuII. Žaloba se zamítá o zaplacení částky 4 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 290 Kč od 8. 4. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 14 290 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že smlouva o úvěru byla uzavřená se společností [právnická osoba], IČ: [IČO], zapsaného v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], sídlem [adresa]. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.5.2024 na společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16.5.2024 mezi společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], jako postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., se sídlem [adresa], IČ [IČO žalobkyně], jako postupníkem a novým věřitelem. Obě smlouvy o postoupení pohledávek jsou součástí tohoto žalobního návrhu. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající.
2. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 8.3.2023 úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7.4.2023. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 295,89 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [internetová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód 32579. Autorizační kód je přidělen žalované na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 8.3.2023. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Jako variabilní symbol, byl mezi stranami zvolen jako rodné číslo žalované. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaná nevrátila úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 6.6.2024. Poplatek za poskytnutí úvěru je stanoven dle článku II.2.b. smlouvy, kdy je poplatek stanoven jako vyšší než v případě řádného splácení, nicméně jelikož žalovaná překročila dobu splatnosti úvěru. Poplatek obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů původním věřitelem, dále náklady vznikající původnímu věřiteli související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro původního věřitele. Žalobkyně dále sděluje, že žalovaná dala souhlas se zpracováním osobních údajů a také souhlas s nakládáním s jejími osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobkyně žádných dalších důkazů.
3. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. K prokázání skutečnosti, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobkyně, aby soud učinil dotaz na banku žalované, Komerční banka a.s., zda jí byla v březnu 2023 zaslána na účet č. [č. účtu] částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] a zda je majitelem účtu právě žalovaná. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované ve výši 0 Kč činí celkem 14 290 Kč nejpozději splatných dne 7.4.2023.
4. Soud ve věci výzvou ze dne 16.1.2025 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Tato výzva byla žalované řádně doručena dnem 20.1.2025, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
5. Žalobkyně doložila soudu smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 19.3.2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.6.2024 adresované žalované spolu s podacím lístkem ze dne 6.6.2024, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 56385/538949 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou ze dne 3.8.2023, potvrzením o provedené platbě ze dne 8.3.2023 v částce 10 000 Kč na účet [č. účtu] pod VS [var. symbol].
6. Soud si vyžádal informaci z Komerční banky a.s. ohledně majitele účtu č. [číslo] vedeného u této banky a bylo zjištěno, že majitelem účtu byla žalovaná, banka eviduje příchozí platbu 10 000 Kč pod VS [var. symbol] dne 8.3.2023.
7. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poukázala dne 8.3.2023 na bankovní účet [č. účtu] pod VS [var. symbol] ve vztahu, k němuž v řízení bylo ověřeno, že se jednalo o účet žalované, částku 10 000 Kč, kterou žalovaná do 8.4.2023, a ani později právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila, byť byla o toto vrácení upomínána. Následně pak došlo k postoupení této pohledávky až na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalované oznámena.
8. Smlouva o úvěru byla v daném případě uzavřena dne 8.3.2023 a je na ni nutno aplikovat ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník).
9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaného ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je částečně důvodný, z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla, právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v s 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Výše uvedená ustanovení s 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to lustrací z veřejně dostupných databází. Z toho vyplývá, že nebyly ověřovány příjmy a výdaje žalované. Právní předchůdce před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, čímž porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 8.3.2023 neplatná.
14. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
15. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná jí nevrátila ničeho. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně poplatku za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč a úroku 295,89 Kč, nelze žalobkyni přiznat, neboť pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána. Proto, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení těchto nároků, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl.
16. Současně platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla.
17. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 5/2024-160).
18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 290 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 5 326 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 10 000 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 51 % a ve zbývajícím rozsahu (49 %) byla úspěšná žalovaná. S ohledem na tuto skutečnost soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
19. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.