15 C 56/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 24. 9. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [číslo] (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její žádost a v její prospěch finanční prostředky, i postupně a/nebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 75 000 Kč (viz čl. 4.2. smlouvy o úvěru). Žalovaná v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpala celkem částku ve výši 75 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle čl. 10 elektronicky, prostřednictvím klientské zóny, skrze aplikaci plnící funkci služby vytvářející důvěru (viz auditní doložka elektronického podpisu). Uzavření smlouvy dále plyne z navazujících úkonů žalované (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaná zachovala podle smlouvy o úvěru). Žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru (viz čl. 5.1. smlouvy o úvěru). Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 3 750 Kč. Žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 10. 2025 Žalobkyně zaslala žalované první upomínku ze dne 20. 10. 2025, ve které vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Jelikož žalovaná svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnila, zaslala žalobkyně žalované druhou upomínku ze dne 05. 11. 2025, kde opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalované řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 10. 2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 21. 1. 2026. V návaznosti na shora řečené požaduje žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalované nároky, a to konkrétně částku ve výši 75 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 10 724,18 Kč vypočtený jako 57,99 %, tj. sjednaný smluvní úrok, z částky 75 000 Kč, tj. zbývající výše jistiny, od 16. 10. 2025, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 12. 1. 2026, tj. časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalované podle § 122 odst. 4 ZSÚ, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. 5.4. smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení.

2. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně uvádí, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy k prokázání této skutečnosti odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobkyně. V případě potřeby doplní žalobkyně na výzvu soudu svá skutková tvrzení. Žalobkyně k získání výpisu transakcí žalované využila služeb dvou externích společností ([právnická osoba]. a [právnická osoba].) specializujících se na analýzu úvěruschopnosti a finanční data. První z těchto společností poskytuje relevantní bankovní údaje o klientovi, které jsou nezbytné pro následné posouzení jeho úvěruschopnosti. Druhá společnost, zaměřená na pokročilou analýzu těchto dat, aplikuje moderní statistické modely k hodnocení finanční situace a predikci chování klienta v budoucnosti. Žalobkyně za pomocí nástrojů označených společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. získává analýzu úvěruschopnosti a surová finanční data, což fakticky nahrazuje výpis z bankovního účtu v běžném formátu PDF. Klient v rámci fáze vyřizování úvěru sám ve svém online bankovnictví autorizuje sdílení finančních dat mezi bankou klienta a mezi společností [právnická osoba]. ve smyslu směrnice PSD2 (společnost [právnická osoba] vystupuje jako zpracovatel osobních dat a veškerá data předává žalobkyni). Žalovaná tedy nezasílá žalobkyni skeny vygenerovaných výpisů z bankovního účtu, ale rovnou předává strojově čitelná surová data na úrovni banka-poskytovatel služby prostřednictvím API rozhraní. Podoba těchto strojově čitelných dat je ve formátu JSON, ze kterých po procesu vyhodnocení a kategorizace vychází žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti klienta. Žalobkyně předmětná JSON data pro lepší manipulaci soudu předkládá i ve formě souboru PDF. Žalovaná v rámci posuzování úvěruschopnosti autorizovala a umožnila stažení transakční historie z bankovního účtu č. [č. účtu]. První část JSON dat je věnována hromadné kategorizaci ověřovaných transakcí a druhá část je věnována jednotlivým transakcím. První ověřovaná transakce na bankovním účtu č. [č. účtu] je ze dne 28. 3. 2025, poslední ověřovaná transakce je ze dne 24. 9. 2025. Žalovaná v rámci posuzování úvěruschopnosti autorizovala a umožnila stažení transakční historie z bankovního účtu č. [č. účtu]. První část JSON dat je věnována hromadné kategorizaci ověřovaných transakcí a druhá část je věnována jednotlivým transakcím. První ověřovaná transakce na bankovním účtě č. [č. účtu] je ze dne 22. 3. 2025, poslední ověřovaná transakce je ze dne 24. 9. 2025.

3. V podání ze dne 7. 4. 2026 žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalované) vyžádala od spotřebitele následující dokumenty: občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce.

4. Žalobkyně dále posoudila schopnost spotřebitele splácet podle dalších následujících podkladů: výpis z databáze neplatných dokladů, lustrace v evidenci exekucí, SOLUS, informace z interní databáze. Žalobkyně vycházela z těchto skutečností: prohlášený příjem žalované ve výši 70 000 Kč, příjem nalezený na bankovním účtu 52 031 Kč, náklady na bydlení prohlášení spotřebitelem 3 000 Kč, nalezené náklady na bydlení 333 Kč, výsledné náklady na bydlené 8 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti prohlášené spotřebitelem 1 000 Kč, náklady nalezené na bankovním účtu 6 000 Kč, výsledné náklady na potraviny 6 000 Kč. Závazky prohlášené spotřebitelem 1 000 Kč, závazky nalezené na bankovním účtu 6 274 Kč, závazky sdělené SOLUS 10 178 Kč. Zjištěný finanční zůstatek 25 520 Kč. Žalobkyně doplnila, že žalovaná uhradila 1 001 Kč.

5. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

6. Soud ve věci výzvou ze dne 13. 3. 2026 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Tato výzva byla žalované řádně doručena dnem 24. 3. 2026, přičemž se žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

7. Soud provedl dokazování:

8. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č, [číslo] ze dne 24. 9. 2025 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že strany se dohodly na čerpání úvěru ve výši 51 500 Kč převodem na účet č. účtu [č. účtu], spotřebitel je povinen vrátit celkovou výši úvěru do 72 měsíců od okamžiku čerpání úvěru. Úroková sazba činí 57,99 % p.a., RPSN činí 76 ,18 %.

9. Ze žádosti žalované o čerpání tranše revolvingového úvěru ze dne 29.9.2025 ke smlouvě č. [číslo] ze dne 24. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o částku k čerpání 23 500 Kč.

10. Z upomínek ze dne 20. 10. 2025, 5. 11. 2025 bylo zjištěnou, že žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení dlužných částek.

11. Ze sdělení Air Bank, a.s. ze dne 20.3.2026 bylo zjištěno, že na účet žalované č. účtu [č. účtu], jehož žalovaná je majitelkou a disponentem, došly dne 25. 9. 2025 platby 51 500 Kč pod VS 166833 a dne 30.9.2025 23 080,89 Kč pod VS 166833.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 24. 9. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru a na základě žádosti ze dne 29. 9. 2025 žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši celkem 74 590,89. Kč. Částka ve výši 51 500 Kč byla vyplacena na účet žalované dne 25. 9. 2025. Částka ve výši 23 090,89 Kč byla vyplacena žalované dne 30. 9. 2025. Žalovaná uhradila 1 001 Kč.

13. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici občanský průkaz žalované, který nebyl evidován v databázi neplatných občanských průkazů a řidičský průkaz. Žalovaná neměla záznam ve výpisu CEE, z výpisu SOLUS zjistila výbornou platební morálku žalované a zjištěné měsíční závazky činily 10 178 Kč. Žalovaná nahlásila svůj měsíční příjem 70 000 Kč, žalobkyně nalezla příjem 52 031 Kč, náklady stanovila částkou 8 000 Kč náklady na potraviny stanovila částkou 6 000 Kč.

14. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

15. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z příjmu žalované ve výši 52 031 Kč, nákladů na bydlení 8 000 Kč, pravidelných finančních závazků 10 178 Kč, nákladů na potraviny 6 000 Kč21. Žalobkyně sice měla k dispozici ověřený údaj o příjmu žalované z výpisu z účtu, kde dne 16. 7. 2025 jsou zaznamenány příchozí platby od [právnická osoba] 53 765 Kč, 13. 8. 2025 59 800 Kč, 12. 9. 2025 54 111 Kč, avšak nezohlednila všechny skutečnosti, které z výpisů z účtů vyplývají, nezabývala se zjištěnou výší finančních závazků žalované 10 478 Kč, tedy o jaké závazky se jedná, o jejich bližší specifikaci, dobu, po kterou závazky trvají a do kdy budou trvat, nezabývala se skutečnými náklady žalované, v tomto směru byl učiněn toliko odhad nákladů, nebyla zjišťována celková finanční, majetková situace, počet vyživovacích povinností, údaje nebyly ověřovány. Posouzení úvěruschopnosti žalované proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované.22. Soud tedy posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaná dovolala, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly.23. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru právo na vrácení toho, co plnila, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 74 590,89 Kč ponížené o žalovanou provedenou úhradu 1 001 Kč.24. Jelikož žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 1 001 Kč, zavázal ji soud k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 74 449 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.25. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.26. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Z požadovaných částek a kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) a obsahu výroků I. a II. vyplývá, že žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 75 % a žalovaná z 25 %. Žalovaná je tak povinna hradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %. Náklady řízení právní zástupce vyčíslil částkou 18 698 Kč, za tři úkony právní pomoci za přípravu a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, 3x 4 620 Kč, 3x 450 Kč, soudní poplatek 3 488 Kč. 50 % z částky 18 698 Kč činí částku 9 349 Kč.