16 C 1/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 240 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému částku 5 000 Kč a 15 000Kč. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok 4 240 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání konanému dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.

4. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to ze: Sdělení [právnická osoba]., ze kterého soud zjistil, že účet č. [č. účtu] je účtem žalovaného a že v měsíci červenci [rok] byly na tento účet připsány platby ve výši 15 000 Kč a 5 000 Kč, 3x výpisy z účtu [právnická osoba]., ze kterých soud zjistil, že dne [datum] byla na účet č. [č. účtu] připsána platba ve výši 0,01 Kč z protiúčtu č. [č. účtu], dne [datum] byla z účtu č. [č. účtu] odeslána na účet č. [č. účtu] částka 5 000 Kč a dne [datum] částka 15 000 Kč, Smlouvy o úvěru ze dne [datum], ze které soud zjistil, že tato smlouva mění ujednání ve smlouvě ze dne [datum] tak, že celková výše poskytnutých prostředků žalovanému činí 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal do [datum] v celkové výši 24 240 Kč, Smlouvy o úvěru ze dne [datum], ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit [datum] v celkové výši 6 150 Kč, Opakované výzvy k úhradě ze dne [datum], ze které soud zjistil, že žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni, Předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího lístku, ze které soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, Smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni.

5. Na základě toho soud zjistil následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný se dne [datum] dohodli, že mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytne peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit do [datum], a to v celkové výši 6 150 Kč. Dále se dne [datum] dohodli tak, že navýšili poskytnutí peněžních prostředků na částku celkem 20 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí celkem 24 240 Kč. Dne [datum] žalobkyně žalovanému převedla na jeho účet částku 5 000 Kč a dne [datum] částku 15 000 Kč. Banka potvrdila, že tyto platby byly připsány na účet žalovaného a že jde skutečně o účet žalovaného. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu, bezvýsledně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši nejdříve 5 000 Kč a poté 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného, přičemž ze sdělení banky vyplývá, že se jedná skutečně o účet žalovaného. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

13. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

14. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, k tomu žalobkyně neuvedla ničeho, přičemž se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, a tak nemohla být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o doplnění skutkových tvrzení stran úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU (ve znění účinném od 29. 5. 2022).

15. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 20 000 Kč a žalobu zamítl co do úroků, když tyto vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce nebyly platně sjednány.

16. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSÚ nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně dosud téměř ničeho neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh zcela splnit. Soud tak zamítl žalobu i co do požadovaných úroků z prodlení.

17. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ve výši 83 % a žalovaný ve výši 17 % (vycházeje z žalované částky 24 240 Kč, proto soud ve výroku III. tohoto rozsudku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 66 % v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 212 Kč a dále odměnu advokáta za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), celkem 900 Kč, plus 3x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč, a to vše dle § 14b odst. 1, odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. účinné do 31. 12. 2024, a dále DPH ve výši 21 % (nikoli ze soudního poplatku). Dohromady náklady řízení představují částku 2 664 Kč, z toho 66 % činí 1 758 Kč. Soud na tento případ aplikoval § 14b citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč.

18. Lhůtu k plnění tři dny od právní moci rozsudku soud stanovil v případě obou výroků v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

19. Vzhledem k tomu, že dosud žalobkyně nesplnila svou poplatkovou povinnost, soud jí uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 1 212 Kč podle Položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků, tj. 5 % z žalované částky.