Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 179,32 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 920,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 747,97 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 65,23 Kč, úrokem ve výši 26,9 % ročně z částky 20 883,91 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 883,91 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 145 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 21 100,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce č. [RČ], na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a tato se je zavázala vrátit v 60 splátkách po 800 Kč měsíčně. Žalovaná dosud na dluh uhradila pouze 5 820,68 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud nařídil ústní jednání na [datum], ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.
4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to: návrhem na uzavření smlouvy o půjčce, ze kterého soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. navrhla žalované poskytnout částku 25 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 26,9 %, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, ze které soud zjistil, že [právnická osoba]. akceptovala návrh na poskytnutí půjčky na částku 25 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 26,9 %, bankovními výpisy žalované, které jsou za období [datum] do [datum], ze kterých soud zjistil, že dne [datum] byla na účet žalované připsána platba ve výši 25 000 Kč pod variabilním symbolem č. [RČ], soud dále z výpisu zjistil, že konečný zůstatek na účtu v říjnu [rok] byl mínus 10 231,23 Kč, v září [rok] mínus 5 631,64 Kč, v srpnu [rok] mínus 7 582,87 Kč, v červenci [rok] mínus 10 073,06 Kč, v červnu [rok] plus 9 214,49 Kč, v květnu [rok] mínus 1 196,32 Kč, mimořádnými výpisy z účtu žalované, ze kterých soud nezjistil žádné relevantní informace, když se jedná o výpisy za období od [datum] do [datum], vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne [datum] a [datum], ze kterých soud zjistil, že [právnická osoba]. oznámila postoupení pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy č. [RČ] na [Anonymizováno] a.s., oznámeními o postoupení pohledávky ze dne [datum], ze kterých soud zjistil, že [Anonymizováno] oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni, předžalobní výzvou ze dne [datum], ze které soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba]. na žalobkyni a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky, výpisem z úvěru žalované, ze kterého vyplývají splátky úvěru žalovanou, prohlášením o splatnosti závazku ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že [právnická osoba]. (jako právní nástupce [právnická osoba].) oznámila žalované, že vzhledem k tomu, že neplní poskytnutý úvěr řádně a včas, prohlásila celý dluh za splatná a vyzvala ji k úhradě částky celkem 23 913, 36 Kč, smlouvami o postoupení pohledávek, ze kterých soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi [právnická osoba]. a [Anonymizováno] o postoupení pohledávky za žalovanou na společnost [Anonymizováno] a.s., a dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi I[Anonymizováno] a žalobkyní o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, rámcovou smlouvou o poskytování služeb ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a žalované se dohodly vstoupit do vzájemného vztahu, v rámci něhož bude banka poskytovat žalované služby.
5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
6. Soud učinil z provedeného dokazování následující skutkový závěr:
7. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. (nyní [právnická osoba].) se dne [datum] dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit v 60 měsíčních splátkách po 800 Kč. Dne [datum] [právnická osoba]. žalované převedla na její účet částku 25 000 Kč. Žalovaná uhradil na předmětný závazek dosud celkem 5 820,68 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, bezvýsledně. Pohledávka za žalovanou byla převedena nejprve na společnost [Anonymizováno] poté na žalobkyni.
8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] do [datum] (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, k tomu žalobkyně pouze obecně uvedla, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů a veřejných databázích, a dále že vycházela z informací poskytnutých žalovanou o svém rodinném stavu, vzdělání, způsobu bydlení, o svém zaměstnání včetně výše čistého příjmu, přičemž příjem ověřila prostřednictvím výpisu z běžného účtu. Žalobkyně blíže neuvedla, jaké konkrétní údaje v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované zjistila, resp. jaké údaje jí žalovaná sdělila, jaké měla měsíční příjmy a výdaje. Sice z výpisů z účtu lze vysledovat, že žalovaná měla určitý příjem, lze z něj také zjistit, že konečný zůstatek na účtu byl téměř vždy mínusový - konečný zůstatek na účtu v říjnu [rok] byl mínus 10 231,23 Kč, v září [rok] mínus 5 631,64 Kč, v srpnu [rok] mínus 7 582,87 Kč, v červenci [rok] mínus 10 073,06 Kč, v červnu [rok] plus 9 214,49 Kč, v květnu [rok] mínus 1 196,32 Kč. Nelze tak v žádném případě učinit závěr, že vůbec byla posuzována úvěruschopnost žalované, natož že byla posuzována s odbornou péčí. Žalobkyně se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, nemohla tak být poučena ve smyslu § 118a odst.1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované.
16. Na základě toho nelze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované bylo dostačující a správné, a proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.
17. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 25 000 Kč, přičemž žalovaná dosud uhradila 5 820,68 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 19 179,32 Kč a žalobu zamítl co do zbytku žalované jistiny, poplatků i co do úroků, když tyto vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce nebyly platně sjednány.
18. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně dosud téměř ničeho neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh zcela splnit. Soud tak zamítl žalobu i co do požadovaných úroků z prodlení.
19. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ve výši 91 % a žalovaná ve výši 9 % (vycházeje z žalované částky 21 100,16 Kč), proto soud ve výroku III. tohoto rozsudku zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 82 % v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 845 Kč a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), celkem 900 Kč, plus 3 x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč, a to vše dle § 14b odst. 1, odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., plus DPH 21 % (nikoli ze soudního poplatku), tj. 252 Kč. Dohromady náklady řízení představují částku 2 297 Kč, z toho 82 % činí 2 145 Kč. Soud na tento případ aplikoval § 14b citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za sepis podání ze dne [datum], když tvrzení v něm uvedené již mohly a měly být uvedeny v samotné žalobě.