Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 442,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 442,80 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 233,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 785,97 Kč od [datum] do [datum] spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 343,17 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 676,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a zavázal se je vrátit spolu s úroky a poplatky. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 5 500 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč a poplatku za informační SMS servis ve výši 11,52 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Pro úplnost soud dodává, že původně bylo předmětem řízení zaplacení částky celkem 12 863,52 Kč s příslušenstvím, ale žaloba byla v části, v níž se žalobkyně domáhala částky 109,45 Kč představující poplatek za vyplacení tranší úvěru, částky 7003,42 Kč představující smluvní úrok a částky 74,13 Kč představující smluvní pokutu, odmítnuta, neboť žalobkyně ve stanovené lhůtě nedoplnila k výzvě soudu rozhodná skutková tvrzení.
4. Soud nařídil ústní jednání na [datum], ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.
5. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to: smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému v jeho prospěch částku 28 100 Kč, kterou lze čerpat opakovaně, které bude žalovaný postupně splácet, za denní úrokovou sazbu 1,066 %, se splatností úvěru do [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně podacího lístku, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, sdělením [právnická osoba]. ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný, přehledem bankovních transakcí, ze kterého soud zjistil, že na účet č. [č. účtu] byla dne [datum] odeslána částka 5 500 Kč a dne [datum] částka 5 500 Kč.
6. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
7. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:
8. Žalobkyně se dne [datum] dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky až do výše 28 100 Kč s denní úrokovou sazbou 1,066 % a splatností do [datum]. Žalovaný celkem čerpal 11 000 Kč a celkem uhradil dle tvrzení žalobkyně 7 557,20 Kč.
9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
16. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmů a výdajů sdělených žalovaným, lustrací v evidencích, z výpisů z účtu a výplatních pásek, kdy bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného činil 89 202 Kč. Žalobkyně soudu neprokázala, že by příjmy žalovaného ověřovala, taktéž netvrdila, jaké byly výdaje žalovaného a zda, popř. jak byly ověřovány. Nahlédnutí do veřejných registrů je pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela nedostatečné. Žalobkyně se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému jednání, nemohla tak být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o doplnění skutkových tvrzení stran příjmů a výdajů žalovaného, a označení důkazů, za účelem prokázání řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením samotné smlouvy. Na základě toho lze dospět k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.
17. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 11 000 Kč, a žalovaný dosud uhradil 7 557,20 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni 3 442,80 Kč a ve zbytku požadované jistiny a poplatků žalobu zamítl, když poplatky s ohledem na neplatnost smlouvy nebyly platně sjednány.
18. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věta třetí ZSU, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace je pak nutno dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou jistinu úvěru najednou. Při splatnosti tak vycházel soud z toho, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení výzvou ze dne [datum] předanou k přepravě téhož dne. Je již notorietou skutečnost, že poštovní zásilky doručované prostřednictvím [právnická osoba]., jsou doručeny nejpozději třetím pracovním dnem od jejich odeslání. K doručení výše uvedené zásilky tedy došlo dne [datum], přičemž žalobkyně žalovanému poskytla lhůtu tří dnů, tedy do [datum], a ode dne následujícího, tj. od [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Jak již totiž bylo uvedeno výše, v průběhu řízení nebylo tvrzeno a ani nijak nevyšlo najevo, že by zaplacení této částky v takto stanovené lhůtě bylo mimo možnosti žalovaného, či že by možnosti žalovaného mu umožnily splácet dluh ve splátkách. Soud tak žalobkyni přiznal úroky z prodlení od [datum], a to v zákonné výši k tomu dni, tedy ve výši 12 % ročně a ve zbytku pak byly úroky z prodlení zamítnuty.
19. Žalovaný byl v řízení procesně úspěšný (i s ohledem na odmítnutí žaloby co do částky 7 187 Kč), avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by mu vznikly nějaké náklady řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Výrokem IV. se soud vypořádal s poplatkovou povinností žalobkyně s ohledem na to, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a že žaloba byla částečně odmítnuta. Předmětem řízení po odmítnutí zůstala částka 5 676,52 Kč, ohledně které žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 4 %, které činí 800 Kč, avšak s ohledem na Položku 2, bod 3 Sazebníku poplatku je žalobkyni vyměřen soudní poplatek z této částky 5 %, který činí 1 000 Kč. Žalobkyni tak k doplacení zbývá 200 Kč. Naopak žaloba byla odmítnuta v částce 7 187 Kč, z této částky se žalobkyni nevrací soudní poplatek, neboť činí méně než 1 000 Kč.