Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) částku 35 790 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 790 Kč od [datum] do zaplacení,b) částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 500 Kč od [datum] do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 039,40 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 790 Kč od [datum] do [datum] a dále úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 35 790 Kč od [datum] do zaplacení, a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 771,88 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 500 Kč od [datum] do [datum] a dále úrok z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 7 500 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 152 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 43 290 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši celkem 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 38 564 Kč, a dále spolu s úplatou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 328 Kč. Celkem se tak zavázala uhradit částku 48 392 Kč nejpozději do [datum], a dále že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši celkem 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 600 Kč, a dále spolu s úplatou za zpracování zápůjčky ve výši 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 076 Kč. Celkem se tak zavázala uhradit částku 3 176 Kč nejpozději do [datum].
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud nařídil ústní jednání na [datum], ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.
4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to: smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná se dohodly, že jí tato společnost poskytne částku 40 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 48 392 Kč v 21 splátkách po 4 210 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka činí 4 192 Kč. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že převzala v hotovosti od společnosti [právnická osoba] částku 40 000 Kč. smlouvou o spotřebitelskému věru ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná se dohodly, že jí tato společnost poskytne částku 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 3 176 Kč v 6 splátkách po 2 196 Kč měsíčně. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že převzala v hotovosti od společnosti [právnická osoba] částku 10 000 Kč. předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně podacího lístku, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. podacím lístkem ze dne [datum], ze kterého soud nezjistil žádné relevantní údaje pro řízení.
5. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:
7. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne [datum] dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s poplatkem ve výši 48 392 Kč v 21 splátkách po 4 210 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka činí 4 192 Kč. Žalovaná převzala částku 40 000 Kč v hotovosti. Žalovaná dosud žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 4 210 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se dále dne [datum] dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 176 Kč v 6 splátkách po 2 196 Kč měsíčně. Žalovaná převzala částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná dosud žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 2 500 Kč.
8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely v obou případech smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, k tomu žalobkyně neuvedla ničeho. K nařízenému ústnímu jednání se ze své vlastní vůle nedostavila, proto nemohla být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o doplnění rozhodných skutkových tvrzení a označení důkazů. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.
16. Jelikož byly smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 40 000 Kč, přičemž žalovaná dosud uhradila 4 210 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 35 790 Kč. Žalobkyně dále prokázala, že poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná dosud uhradila 2 500 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 7 500 Kč.
17. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věta třetí ZSU, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace je pak nutno dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou jistinu úvěru najednou. Při splatnosti tak vycházel soud z toho, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení výzvou ze dne [datum], předanou k přepravě téhož dne. Je již notorietou skutečnost, že poštovní zásilky doručované prostřednictvím [právnická osoba]., jsou doručeny nejpozději třetím pracovním dnem od jejich odeslání. K doručení výše uvedené zásilky tedy došlo dne [datum], žalovaná měla plnit následující den a od [datum] se tak žalovaná dostala do prodlení. Jak již totiž bylo uvedeno výše, v průběhu řízení nebylo tvrzeno a ani nijak nevyšlo najevo, že by zaplacení této částky v takto stanovené lhůtě bylo mimo možnosti žalované, či že by možnosti žalované jí umožnily splácet dluh ve splátkách. Soud tak žalobkyni přiznal úroky z prodlení od [datum], a to v zákonné výši k tomu dni, tedy ve výši 12 % ročně a ve zbytku pak byly úroky z prodlení zamítnuty.
18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, přičemž procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, žalovaná je tak povinna jí nahradit náklady řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 732 Kč a dále odměny za 2 úkony právního zastoupení (převzetí věci, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 bod. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif účinného do 31. 12. 2024, podle kterého sazba za jeden úkon právní služby činí částku 500 Kč, celkem 1 000 Kč a 2 x režijní paušál á 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, celkem 200 Kč, a dále odměnu za 1 úkon právního zastoupení (sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 bod. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif účinného od 1. 1. 2025, podle kterého sazba za jeden úkon právní služby činí částku 700 Kč a 1 x režijní paušál ve výši 100 Kč, podle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky, a dále DPH 21 % (vyjma soudního poplatku) ve výši 420 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 4 152 Kč. Tyto je žalovaná povinna uhradit podle § 149 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.
19. Lhůtu k plnění tři dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.